Sloučení tzv. sdružení pravdy-lásky se socialisty by zpřehlednilo stranickou scénu
Jefim Fištejn
Cevro revue 2/2008
Jak hodnotíte prezidentskou volbu a zejména její průběh? Co naznačila o politické reprezentaci?
Průběh nepochybně byl nedůstojný a odvolání se k cizině nás neospravedlňuje. Byly použity podpásové metody. ODS zvolila riskantní strategii, když se přihlásila k veřejné volbě, ačkoliv nemusela. Tajná volba byla a je pojistkou demokracie a i kdyby ODS trvala na tajné volbě, průběh by nebyl o mnoho delší.
Nesouhlasím s tím, že KSČM ostrouhala, dosáhla maxima možného. Nemohli volit Švejnara, protože by tím dostali na Hrad skupiny, které se snaží KSČM zakázat. Soužití s Václavem Klausem má pro KSČM řadu ideologických nevýhod, ale také jednu velkou výhodu – dodržuje kodex cti.
Socialistům se jednorázová taktika prosadit Jana Švejnara vyplatila – Paroubkova porážka nebude znamenat jeho pád. Lidovci se prezentovali jako strana, která umožňuje svobodu hlasování, na druhou stranu Jiří Čunek hlasoval proti kandidátovi koaličního partnera, a to způsobí rozpory.
Může být prosazení veřejné volby precedentem do budoucna?
Hlavním důsledkem volby je zvolení Václava Klause. Nejsem příznivcem přímé volby, ale je menším zlem než veřejná volba. Při zavedení přímé volby pak je třeba mluvit o způsobu a kompetencích prezidenta. Pokud bude volba nepřímá, dědictví veřejné volby na nás těžce dopadne. Bude snadné ji prosadit. Veřejná volba je však nejkorupčnějším způsobem hlasování a ODS v této situaci bude těžko proti ní hlasovat, když jí podpořila nyní.
Jaký vliv bude mít výsledek volby na situaci v jednotlivých stranách?
V žádné straně nedojde k fatálním otřesům. Paroubek umlčel kritiky a ukázal, že žádné ani nesnese. V rozhodujících otázkách půjde strana stejnou cestou stupňování agresivity. V blízké budoucnosti může dojít k rozbrojům maximálně u komunistů, ale očekávám, že Vojtěch Filip obhájí svůj post. Prohlášení k únoru 1948 ukázalo, že v souboji dogmatici vs. reformátoři mají navrch dogmatici a k lámání chleba proto nedojde. U Strany zelených může ke změnám dojít. Pokud by odešel Martin Bursík, odešlo by s ním i pár dalších zelených a to by ve straně způsobilo otřes.
V ODS rozkol neočekávám, Topolánkova volební strategie stále vychází. V KDU-ČSL bude dočasný smír, dokud bude Jiří Čunek mít vyhlídky na místo ve vládě.
Po volbě se rozběhla debata o přímé volbě prezidenta. Jste jejím zastáncem?
Osobně nejsem zastáncem přímé demokracie, je to zbytečné plýtvání energií. Celostátní referenda bývají často neplatná.
V případě, že by byla zavedena přímá volba, měla by být spojena s posílením pravomocí prezidenta. Hlava státu by dostala mandát od lidí a její ústavní pravomoci by pak měly vystoupit na úroveň např. polského prezidenta, třeba v případě jmenování některých ministrů.
Co se týče procedury, netrval bych za každou cenu na jednokolovém systému. Do boje nastoupí jiní lide a tudíž nemusí nutně dojít k situaci, kdy budou všichni volit proti ODS. Obávám se však, že strany se pokusí přímou volbu zablokovat, a zůstaneme u volby veřejné.
Bude mít prezidentská volba vliv na další existenci vládní koalice a českou politiku jako takovou? Případně v jakém smyslu?
Trhliny v koalici zůstanou. Navíc v situaci před krajskými volbami se do sebe koaliční strany musejí pustit, neboť každá bude mít vlastního kandidáta. Ve snaze prosazovat radikální reformy však bude koalice bezradná, minimálně v otázce radaru či ratifikace smlouvy s Američany se to projeví.
Nevěřím v perspektivu tzv. sdružení pravdy a lásky, střed obsazují lidovci, nad nimi jsou pak Zelení. Skupina se profilovala pouze na prezidentské volbě. K tomu bych však přidal perličku. Jan Švejnar si vybral, po nijak náročné dvouměsíční kampani, dovolenou, kdežto Václav Klaus, který pět let pracoval v prezidentském úřadu, pokračuje v dennodenní práci. Média však se Švejnarem soucítila a jednohlasně tvrdila, že si nyní především potřebuje odpočinout…
Důvěřujete snahám Jana Švejnara pokračovat v české politice?
Nevěřím, že Jan Švejnar se bude účastnit senátních voleb. Tím by se vystavil konkurenci od Strany zelených i ČSSD, tedy stran, s nimiž spolupracoval. Po zvolení by ho čekal stejný osud, jako ve volbách úspěšného senátora Fišera, který je nyní politicky prakticky neviditelný.
Pokud by kandidoval za ČSSD, stal by se součástí strany, která je autoritativně zaštítěná Jiřím Paroubkem. Švejnar by za jeho a další výroky nesl zodpovědnost. Na druhou stranu by tento krok znamenal sloučení pravdy a lásky s ČSSD, což je vůbec logické spojenectví, neboť pravda-láska vždy patřila k socialistickému proudu. Došlo by však především ke zpřehlednění stranického spektra.
Jefim Fištejn
