Ideologické myšlení

Ivan Turnovec

Místo kritického zvažování a rozhodování, zda nějaké tvrzení přijmeme, odmítneme, nebo se o něm zřekneme úsudku, necháváme se ovlivňovat demagogy. Je to daň splácená demokracii ve spotřební společnosti. Na ověřování reklamním způsobem prezentovaných „pravd“ není čas a tak často zaměňujeme skutečnost s iluzí. Proč? Souvisí to se vzdělaností a životním stylem. Je to zkrátka pohodlnější. Věříme zdání a to nám stačí. Jsme sice skeptiky, ale přiřazujeme stejnou váhu argumentům reálným jako blábolům blouznivců a demagogů. Vytvořila se jednotná fronta těch kteří brojí proti dogmatickým vědcům a vyzdvihuje se spirituální vnímání. Myslíme nově. Myslíme ale skutečně? Neutíkáme před racionalitou světa? Kdo dnes užívá originální prameny informací, nikoli prameny z druhé ruky, kdo nejprve zjišťuje skutečnosti a pojmenovává je až poté, kdo užívá přesný jazyk? Takových je jen velmi málo. Kritické myšlení je dřina.


Stále častěji se proto publicisté, politici, ale i mnozí další, odvolávají na nový přístup k problémům a „moderní myšlení“. Svět vysvětlují jen z jediného úhlu pohledu. Obvykle se opírá o soubor výroků, které odpovídají článkům nějakého druhu víry. Dřina pak je s tím, jak je sladit s realitou, zejména začne-li selhávat propaganda. Pak k prosazení své „pravdy“ realitu černobíle zploští do krajností »pravice-levice«, »materialisté-idealisté«, »mravní« (my) - »nemravní« (oni). Jde o myšlení nekritické. Lidé přebírají informace z druhé ruky, podle mocenského receptu. Ten má jednoznačně dogmatické schéma. Často se prosazuje stanovisko uzavřené skupiny, a je jedno jde-li o skupinu sektářů, náboženství, nebo politickou stranu. Dojde-li k logickému nebo věcnému sporu, bez ohledu na reálná fakta se mluví o politickém spiknutí. Sledovat to můžeme na naší politické scéně, ale i ve světě. Nejnovějším příkladem může být několik kreseb, které posloužili militantním immánům jako záminka k vyhrocení vášní muslimů. Domácí příklady najdeme každodenně v novinových a televizních zprávách a komentářích. V případě současného českého politického myšlení si nejsem jist, zda jde ještě o myšlení. Platí to pro parlamentní i neparlamentní strany i všechny „politology“ z médií. Svou netestovatelnou intuicí a obecnými pojmy zdůvodní politici, kteří momentálně vládnou, cokoli, včetně rozhodnutí s katastrofálními důsledky, pokora nepokora, bez zpětné vazby na občany – voliče. Funguje to tak rok za rokem, a nejde bohužel o neškodnou teorii.

Krásný příklad osvětlující pseudorealitu takového vnímání uvádí v jednom ze svých esejí MUDr. Koukolík: „ V postmoderním případě rovnosti všech pravd má pro nekritické myšlení názor léčitele - šamana stejnou hodnotu jako názor lékaře - vědce. V nefilosofické praxi léčitel těžké diabetičce sebere inzulín, nahradí jej tvarohem s cibulí, diabetička se poté dostává na jednotce intenzivní péče asi týden z kómatu a náklady platí nemocnice, nikoli léčitel nebo filosof.“