Rada profesoru Švejnarovi: Trochu života do toho umírání

Jefim Fištejn

MF Dnes 18.2.2008

Václav Klaus vyhrál nad Janem Švejnarem o třicet hlasů. Někdo říká, že je to o chlup. Ale vzhledem k celkovému počtu volitelů to věru není o chlup ani o žíni, spíše o celou koňskou délku. Rozdíl je to větší, než byl mezi Klausem a jeho hlavními rivaly před pěti lety.

Pokud chce Jan Švejnar uspět v příštích prezidentských volbách, neměl by opakovat nesmysly o tom, že je vlastně tak trochu morálním vítězem, a měl by se raději zamyslet nad tím, co neudělal dobře, a vzít si z toho ponaučení.

Nestačí opakovat smysluprázdné mantry o změně, která s ním přichází. Změna je poběhlice, která jde s každým novým.

Jenže v příštích volbách bude novým úplně každý. Bude třeba radikálně přepracovat pojetí prezidentské postavy, neboť to, co nabídl Jan Švejnar nyní, je příliš chudokrevné, býložravé, neživotné. Prezidentskému kandidátovi nestačí jen spolknout metr a nést se s koženou neúsměvnou důstojností.

Pojetí prezidenta, který je spojnicí každého s každým, obecným zprostředkovatelem mezi všemi, jenž se o každém svém kroku radí se zbytkem politické scény a ke každému kýchnutí vyžaduje dobrozdání odborníků, není z tohoto světa. Ba co víc, zavání neúctou k Pražskému hradu - takový prezident vůbec nemusí být, jeho úřad lze jednoduše zrušit a nahradit telefonní ústřednou.

Státníkova odpovědnost je vždy osobní a není odmocninou z dobře míněných rad. Mnoho nepomáhá ani prázdný slib nebojovat s vládou, parlamentem, soudy, institucemi, stranami, lidmi, jen se společenskými neřády - vždyť jsou to právě instituce, strany a lidi, kdo neřády páchají. Nelze potírat korupci a neurazit přitom korupčníky. Moudrý neslibuje, že vyčistí Augiášův chlév, aniž si potřísní bílou náprsenku a ušpiní hedvábné rukavičky. Český prezident musí být silným hráčem, ne hřištěm, na němž se budou utkávat jiní. Být mostem nestačí - po mostech se šlape v obou směrech.

Némlich to samé platí o prezidentově obraze v zahraničí. Jméno profesora Švejnara nepatří v cizině k nejfrekventovanějším. Aby se jméno vtisklo do paměti a stalo se součástí veřejného povědomí, musí být často skloňováno v souvislosti se silnými názory a rázovitými postoji. Samorostlý politik nemusí být nutně marginálem a exotem, ale upadnout zaživa do zapomnění také není pro republiku žádnou výhrou.

A právě takový úděl hrozí politikovi, který si předsevzal, že doma bude poslušně hlásit vše, o čem ho laskavě ráčí poučit kolegové venku. Zkuste se rozpomenout na jména všech těch prezidentů z okolních pomenších států a hned pochopíte, o jaké vyhlídky tu kráčí.

Zbývá nevídaná, nadlidská slušnost. Tou se zapřísahá kdekdo, leč opravdová sháňka po ní není. Mirek Dušín je dost slušný, ale holky ho nemilují. Politik musí smrdět člověčinou jako Churchill doutníky. Pouze slušných je mnohem víc než dobrých. Prohlédněte si panteony opravdu dobrých státníků a zjistíte, že slušňáků je mezi nimi jak šafránu. Slušných jsou plné politické hřbitovy, není kam pochovávat další. Za pět let však voliči budou vybírat mezi živými - někdy až příliš.

Je zde samozřejmě také méně ambiciózní možnost usadit se v Senátě, ať už za některou stranu nebo nezávisle. Ale kdo by potřeboval v Senátě svorník, byť by byl slušnost sama?

Několik takových svorníků tam už za obecní peníze máme - minulý pátek jsme viděli, jak umějí svírat.

Jefim Fištejn