Reparát z oteplování

Tomáš Jirsa

25.01.2010, Euro

Nechci se pouštět do debaty o účinnosti boje proti globálnímu oteplování ani kritizovat výsledky kodaňského summitu. Nechci ani poukazovat na to, kolik nenáviděného oxidu uhličitého vyprodukovali účastníci summitu při cestách letadly či auty do Kodaně, popřípadě vytápěním konferenčních sálů a hotelů. Opravdu nechci polemizovat, zda to stálo za to.

Překvapuje mě však, že se natolik kritický týdeník EURO v článku Čestmíra Klose Reparát z oteplování (EURO 1/2010) zcela vyhnul jedné zásadní události, která se v Kodani stala. Co chtěli militantní demonstranti probíjející se k jednacím sálům? Neprotestovali přece proti záměrům konference jako při demonstracích známých ze zasedání NATO, G8 či Světové obchodní organizace (WTO). Ale násilnou formou podporovali zamýšlené záměry konference a chtěli přijmout dohodu o klimatu, o které snili i lidé v jednacích sálech. Tyto bojůvky se probíjely ke konferenčnímu centru, aby převzaly vedení klimatických rozhovorů a udělily neschopným politikům lekci z lidové demokracie. Militantní demonstranti v ulicích Kodaně se až příliš podobali těm v bílých ponožkách či rudých šátcích, které známe z minulosti.

Problematika znečišťování životního prostředí je vážná věc a lidé by se k němu měli chovat šetrně. Z boje proti klimatickým změnám však vylézají staří známí démoni. Bohulibý záměr, který je přece natolik jasný, že umožňuje zesměšňovat a dehonestovat nositele opačného názoru. V návrzích vědců i aktivistů je vidět další odklon od volného trhu a kapitalismu, a naopak příklon k sociálnímu plánování životů.

Vědecké poznání sice prokázalo změnu teplot, ale zatím neukázalo cestu, co s tím. Proto je možné na záchranu planety přinést jakékoli oběti. Již jsme to v minulosti několikrát zažili. A musíme být velmi opatrní, protože hranice mezi militantními demonstranty v kodaňských ulicích a částí aktivistů, kteří seděli v jednacích sálech, je nezřetelná.