GeM - program na zrušení mužské pohlavní identity

Radim Lhoták

Znáte zkratku GeM? Připadá vám to jako označení generace robotů z nějakého sci-fi? Něco jako genetičtí mutanti? Možná nejste tak daleko od pravdy. Ale pokud to ve vás asociuje něco z fantaskních představ o daleké budoucnosti, tak jste na omylu. Značka GeM znamená Gender Mainstreaming neboli metodu k odstraňování nerovnosti mezi pohlavími a převýchovu lidí v respektu k ženské otázce podporovanou státy Evropské unie. Ve slovníku ochránců svobodného a přirozeného rozvoje člověka však představuje novou fázi feminismu přecházejícího do stádia totalitní ideologie.

Nahlédněme na stránky Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky. Najdeme tam příručku prosazování strategie gender mainstreamingu jako návod pro pracovníky RRP. Tato zkratka pro změnu označuje referenta či referentku pro rovné příležitosti. Na stejných stránkách máme také možnost se dočíst, co je oficiálním obsahem GeM: Metoda genderového mainstreamingu je postup, ve kterém jsou všechny koncepční, rozhodovací a vyhodnocovací procesy ve všech fázích jejich přípravy a provádění podřízeny hledisku rovnosti příležitostí mužů a žen. Představuje jeden z nejúčinnějších nástrojů k odstraňování nerovností mezi pohlavími. Není tedy cílem sama o sobě, ale cestou k dosažení tzv. genderové rovnosti neboli rovnosti mužů a žen. Česká vláda tuto metodu rovněž uznala jako legitimní nástroj pro výkon politiky rovných příležitostí mužů a žen v ČR a zařadila její aplikaci mezi prioritní úkoly v této oblasti (viz vládní usnesení č. 456 z 9. května 2001). Gender mainstreaming zahrnuje, doplňuje a rozšiřuje politiku ženské emancipace. Důležité je přitom dočasné zavedení kvót ve všech oblastech, kde jsou ženy doposud nedostatečně reprezentovány. Kvóty pomohou mimo jiné vytvořit vzory osobností a jednání, s nimiž by se ženy identifikovaly. Ženy rovněž potřebují zakládat vlastní organizace, specifikovat vlastní silné stránky a etablovat je formou autonomních ženských struktur a autonomních ženských praktik

V důvodové zprávě pro toto vládní usnesení se mimo jiné píše: Feministické hnutí usiluje od 70. let o odstranění všech forem diskriminace žen. Znamenalo prudký rozvoj ženských studií, ale stalo se i podnětem pro vznik mužských studií. Dnes je nové pojetí mužství předmětem zájmu genderové sociologie, politologie a jiných společenskovědních disciplín. Tady je už ideologické podhoubí celého záměru poněkud jasnější. Diskriminovány jsou ženy, jde tedy o jejich „zrovnoprávnění“, o jejich problém a cíl. Metoda genderové manipulace nedělá z ženy lepšího člověka nýbrž má potlačit mužství jako nepřítele ženské suverenity. Jak vypadají ony mužské studie, o kterých se zde píše? Jeden příklad za všechny: Ve zprávě je citován jistý Peter Döge. Ten upozorňuje na škodlivost nadřazování "mužské" racionality nad zdánlivě typicky ženskou emocionalitou. Mužům je přiznávána jen určitá výseč emocionálního spektra, je jim upírána empatie. Zato se pěstují pocity dominance a soutěživosti, které jsou živnou půdou pro machismus, sexismus a rasismus. Současné mužství, píše dál P.Döge, je definováno požadavky trhu - na úkor kvality života mužů. Integrace perspektivy rovnosti pohlaví do všech oblastí lidské činnosti, politických úrovní a organizací může vytvořit rámec pro přestavbu pracovních struktur a prosazení původně "ženských" hodnot: souladu člověka s přírodou, nahrazení dominance spoluprací, harmonizaci duševního a fyzického světa.

To se dozvídáme věci! Tak soulad člověka s přírodou, lidská spolupráce a ideál harmonického člověka má původ v ženském myšlení. Žádný Sókratés, žádný Platón, žádné filozofické nahlédnutí pravdy o člověku a nejvyšším dobru v bytostně mužném pojetí obce zastávajícím ideály svornosti a péče o duši. „Psýché“ tedy „duše“ v řeckém smyslu je „žena“. Možná Sókratés byl žena a Xantipa transexuál. Ale nebuďme lehkověrní a prozkoumejme, kde se vzal název pro toto podvratné snažení. Základní koncept gender mainstreamingu pochází z lesbického hnutí. Konstrukce „sociálně naučené" pohlavní identity (anglicky: „gender") je stavěna proti biologickému pohlaví (anglicky: „sex"), s úmyslem, popírat pohlaví biologické. Příčinu pro toto myšlení vidí sociologové v přání „okrajových sexuálních skupin, osvobodit se od tlaku své úchylky". Tím je gender mainstreaming podrobováním pohlavní identity lidí normálních pod pohlavní identitu okrajových skupin. Že by se ženy nakonec cítily jako okrajová skupina se znaky sexuální úchylky?

Zeptejme se na celou otázku vědce a publicisty Arne Hoffmanna. Ten říká: Gender mainstreaming je miliardový program - v posledních letech stál daňové poplatníky 1,1 miliardy Euro - s opovážlivým cílem vytvořit „nového člověka". Nejde totiž o jednoduchou pozitivní diskriminaci ženského pohlaví, nýbrž o to, etablovat ve společnosti myšlenku, že biologicky determinované pohlaví vůbec neexistuje a že je smysluplné se do toho jak vměšovat, tak to i řídit. Zatímco klasickému feminismu "postačovalo" hanění všeho mužského, jde nyní o to objasnit mužům, a nejlépe již malým chlapcům, že jejich chápání sebe jako muži je pouhá klamná představa. Přitom se má provádět pod tlakem státu gigantická ideologická převýchova.

A jak taková převýchova vypadá v praxi? Průkopníci tohoto megaprojektu, upřesňuje Hoffmann, jako ku příkladu berlínský poradní, vzdělávací a výzkumný institut Dissens e.V., který je financován spolkovou vládou, zemí Berlín a Evropskou unií, traktuje žáky-chlapce během projektových týdnů tak absurdními a ničivými poučkami jako: Vy si svou chlapeckost a mužnost pouze namlouváte a "máte přitom ve skutečnosti vagínu". Brémský sociolog Gerhard Amendt konstatuje trefně, že Dissens má zjevně za úkol „ničit identitu". Amendt to hodnotí slovy: „Kdo ničí osobnosti, ničí tím lidi... Zničení nebo zmatení vlastní identity vede k patologickým stavům, kterými člověk trpí a které ho desorientují." To vše se implementuje u nás s pomocí systému zarytých kádrů, "pověřenkyň pro rovné šance", jak nedávno výstižně popsal na stránkách FAZ** Volker Zastrow. Totalitní aspekt gender mainstreamingu již ale mnohem dříve popsal profesor sociologie Michael Bock. Typické je, že jeho analýza byla z internetových stránek univerzity Johannes-Gutenberga rychle stažena.

Gender mainstreaming nese nálepku „výhodný pro ženy" a žádný politik, ať už je z kterékoliv strany, si prostě nemůže dovolit postavit se proti takto označené akci. Politici všech stran se snaží přetrumfnout, čeho všeho pro ženy dosáhli - a jen málokterý tím, čeho chce dosáhnout pro muže. Feministická ideologie se rozbujela již ve všech politických stranách stejnou měrou. A totéž platí pro sdělovací prostředky: v ostatních věcech obvyklá veřejno-právní vyváženost u tohoto tématu neexistuje. S akademickým výzkumem se to má podobně: funguje 100 kateder pro výzkum žen, ale ani jediná pro výzkum mužů. Politika pro muže se de facto nekoná. Genderová politika je brána zcela samozřejmě jako politika pro ženy. Ostatně i zde se ukazuje ten totalitní aspekt: téměř zcela schází jakákoliv opozice.

A jaká nás čeká budoucnost? K tomu Arne Hoffmann říká: Bude pokračovat vývoj, který se rýsuje již několik posledních let. Muži se budou masivně stahovat z pracovního trhu, budou se stahovat z partnerského trhu, budou se uchylovat do virtuálních světů. Sem tam popadne některého amok. Což „ideoložkám" jen opět dokáže, jak je mužství zlé, a že je ho třeba vymýtit. Tento vývoj není přirozeně výhradně důsledkem gender mainstreamingu, ten je jen součástí problému. Nutno dodat, že problémem, který má Hoffmann na mysli, je celkový úpadek společnosti k zženštilosti, přízemnosti, konzumu, lidské netečnosti a ženské sebelítosti, jde o problém feminizace a úpadek mužského elementu ve společnosti vůbec.

Zdálo by se, že svět směřuje k matriarchátu. Omyl. Pokud mohu připojit ještě pár myšlenek, a nebýt přitom nazýván šovinistou, dovolím si tvrdit, že smysluplná vláda žen nikdy v historii neexistovala a nikdy existovat nebude. Příklon k ženské mentalitě a chápání světa vždy znamenal mocenský i morální úpadek společnosti. Současný svět nemá s matriarchátem vůbec nic společného. Díky jeho zženštilosti a zvířecké (konzumní) slepotě se z lidí stávají bezradné ovce, díky ženskému hašteřivému vztahu ke svému okolí kvete plytký individualismus. V tomto světě soucit se slabými nahrazuje cit pro rozkvět celého člověka, vnímavost k tvořivým hodnotám zrajícího celku a z něho vyplývajícího smyslu života je zaměňována s vnímavostí a s tolerancí k nejnižším sklonům pudově předurčeného zvířátka, rozum, vědění a prozíravost jsou podřízeny té neprimitivnější intuici vycházející z prostoduchých mechanismů podvědomí, jímž se skutečnost mění v liché zdání, jímž se cílevědomé jednání zaměňuje za krátkozraké vyhovování živočišným potřebám, základním touhám a pocitům slasti či bolesti vyplývajícím z bezprostřední zkušenosti neschopné vidět alespoň o jeden krok dál.

Co existuje lidská společnost, vždy její organizaci, kulturní i duchovní náplň a směřování určovali muži. Muži se scházeli u společného stolu, aby byla zachována kontinuita názoru a jednotný cíl společenství. K tomu stolu neměly ženy dokonce ani přístup. Proč? Protože soudí malicherně, protože jejich soudy nemají schopnost vnímat a brát věci z odpovídajícího nadhledu, v širších souvislostech, protože jejich podvědomí, záměry a motivace jsou zatíženy strachem, zranitelností a slabostí postrádající pronikavost, cit pro svrchované hodnoty, pro převahu věcí obecných nad osobním zájmem. Žena bude vždy podřadný soudce s nedostatečným smyslem pro spravedlnost, žena nikdy nebude cítit univerzálně, protože nemá dost síly ani potřeby překročit hranice vlastního já dál, než k jeho naplnění skrze osobní vztahy bytostného zajištění sebe a vlastních zplozenců, skrze manipulaci vnější moci a síly (muže) v zájmu vlastní ochrany a touhy po vlastní slasti a pocitech blaženství. Tak to je, bylo a bude. Přesto nelze proto ženu zatracovat, její role je opačná než muže, ona má vracet jeho zřetel od přílišných výšin a rozletu zpět na zem, aby tak bylo dosaženo potřebné rovnováhy a praktického realizmu, její orientace je opačná od muže. Nelze ženu stavět na roveň muži a naopak. Kdyby záleželo jen na ženách, lidský druh se bude množit podoben generaci červů v hřivně odpadlého masa tak dlouho, dokud bude co požírat. Pak by se pustil do požírání vlastního druhu, bez pochopení, o co vlastně v tom požírání jde, bez vývoje a růstu v nový kmen, který se naučí lovit a opatřovat si dostatek masa na úkor jiných zvířat, která se dosud jevila jako silnější.

Jiná otázka ovšem zní, kde bude po cílené převýchově chlapců v bezpohlavní a frustrovaná individua mužům konec? Až budou dospívající chlapci vnímat svoji přirozenost jako zátěž či zlo, až bude mužská mentalita vytlačena od své srdnosti a síly dobývat svět v jeho skrytosti a objektivní realitě, od své neohrožené touhy po poznání a nalezení pravého místa na této planetě? Kde bude po úspěšné převýchově populace metodou gender mainstreamingu konec všem ideálům a vzorům mužnosti? Žena se rodí ženou. Chlapec musí být v muže vychován, musí ke svému mužství dozrát nelítostným zápasem. GeM v něm však muže popře, i kdyby se o to sám snažil. A ženy nebudou mít koho obdivovat ani milovat.