Jan Schwippel: Pár čísel o rozpočtu aneb jak se (také) porcuje medvěd

Pár čísel o rozpočtu aneb jak se (také) porcuje medvěd

Jan Schwippel

Schvalování státního rozpočtu na rok 2007 k sobě přilákalo pozornost zejména neobvyklým krokem ministra financí, který se na protest proti odebrání rozpočtovým výborem 6,4 mld. Kč z položek na mandatorní výdaje, tj. skrytý nárůst deficitu, rozhodl sám rozpočet nepodpořit ani jej svým kolegům k podpoře nedoporučit. Je ovšem vhodné připomenout, že pro rabování důchodů nehlasoval nikdo z ODS. Uvedený nárůst deficitu není podle expertů největším strukturálním problémem rozpočtu. Stávající rozpočet navíc není dílem ODS, ale byl připraven ještě vládou ČSSD.

Druhou nejvíce médii sledovanou stránkou procesu schvalování rozpočtu byly tzv. poslanecké pomníčky, nebo také porcování medvěda. Nutno přiznat, že na „porcování“ se podílely všechny politické strany zastoupené ve Sněmovně, byť různým dílem. Řada projektů (ve výši kolem dvou miliard Kč) byla „anonymně“ schválena již v usnesení sněmovního rozpočtového výboru. Těch se následující srovnání netýká. To pojednává výlučně o jednotlivých poslaneckých návrzích jmenovitě navržených konkrétními poslanci ve druhém čtení. Uveďme k nim několik čísel.

V průběhu druhého čtení státního rozpočtu zaznělo celkem 335 poslaneckých pozměňovacích návrhů, z nichž ovšem pouze 309 byly projekty spojené s rozpočtovým nárokem; zbytek byly legislativně-technické úpravy, např. upřesnění textu, změna zařazení do rozpočtové kapitoly, rozpočtově neutrální přesuny atd.

Nakonec bylo schváleno 95 pozměňovacích návrhů přednesených jednotlivými poslanci ve druhém čtení, což činí 30% ze všech předložených. Jejich rozpočtové nároky jsou celkem 528 milionů Kč, což je zhruba desetkrát méně, než bylo navrženo. Nebyl schválen žádný z nejnákladnějších návrhů. Neprošel např. návrh Davida Ratha na půl miliardy Kč na podporu pražského metra, stejně „drahý“ návrh Františka Bublana, s poněkud komplikovaným označením „zabezpečení přechodu na systém odměňování příslušníků bezpečnostních sborů podle zákona č. 361/2003 Sb. z 1 mld. Kč na 1,5 mld. Kč“, ani návrh Věry Jakubkové ze Strany zelených na „podporu obnovy vozidel regionální a městské hromadné dopravy“ za bratru 429,5 mil. korun. Nebyl ostatně schválen žádný projekt přesahující 20 milionů Kč.

Pomyslnou „palmu vítězství“ si odnesl Vítězslav Jandák (ČSSD), který na podporu celkem deseti kulturních festivalů získal 38,2 mil. Kč. Největší jednotlivou částku – 20 mil. Kč - na „zvýšení položky Transfery nestátním subjektům poskytujícím služby v oblasti rodiny“ prosadil Tomáš Kvapil z KDU-ČSL. S největším počtem dílčích návrhů uspěl Ladislav Skopal (ČSSD), který na šest menších projektů získal ze státních financí celkem 10,2 milionů korun.

Proč ten který návrh prošel nebo ne, je velmi těžké soudit. Jisté je (kromě výše uvedeného zjištění, že neprošel žádný návrh nákladnější než 20 mil. Kč), že k čemu dal předseda Rozpočtového výboru PS Bohuslav Sobotka (ČSSD) záporné stanovisko, to neprošlo. Úspěšnost jednotlivých poslanců pak byla velmi rozdílná. Většinou jim prošel jeden nebo dva projekty z několika předložených.

Tomu se vymykají poslanci stoprocentně úspěšní s dvěma projekty – kromě výše uvedených dále Hana Orgoníková (ČSSD), Jan Morava (ODS), Vlasta Bohdalová (ČSSD), Alena Páralová (ODS), Karel Korytář (ČSSD) (tři návrhy) a Michaela Šojdrová (KDU-ČSL). Na druhém konci pomyslného žebříčku jsou ti, jimž neprošel ani jeden projekt ze šesti a více navržených - Jaroslav Plachý (ODS), Pavel Ploc (ČSSD), Jiří Carbol (KDU-ČSL), Miloš Melčák (ČSSD) a Miroslava Němcová (ODS).

Pokud jde o rozdělení podle politické příslušnosti, pak nejvíce – celkem 232,5 milionů Kč - získali poslankyně a poslanci ODS. Na druhém místě skončila ČSSD, jež státnímu rozpočtu odlehčila o 217,8 milionů korun. KDU-ČSL získala 41,5 milionu Kč, KSČM vybojovala 32,6 milionu, nejvíce (po deseti milionech) poslanci Vojtěch Filip a Václav Snopek. Zelení získali jeden projekt za 4 miliony korun.

V přepočtu na jednoho poslance situace vypadá jinak. Na prvním místě je KDU-ČSL (3,92 mil. Kč na jednoho poslance), následují sociální demokraté (2,94 milionu na jednoho poslance), ODS (2,87 milionu), KSČM (1,25 mil. Kč) a Zelení (666 tisíc Kč).

Pokud jde o regionální distribuci dotací, lze říci, že byly rozděleny velmi nerovnoměrně. Odhlédneme-li od projektů za 63 milionů Kč, které měly průřezový charakter a nelze je jednoznačně přiřadit k jednomu kraji ČR, pak u zbývajících projektů dostaneme obrázek, který zachycuje následující tabulka:

*údaje ze Sčítání lidí, domů a bytů z roku 2001.

Tabulka dobře ilustruje problematičnost tohoto způsobu rozhodování o dotacích. Není nic tak zvláštního na tom, že je bohatá Praha na konci tohoto srovnání. Méně pochopitelné a méně obhajitelné je to, že chudá Vysočina nebo strukturálně postižený Ústecký kraj získaly více než čtyřikrát méně peněz než (díky aktivitám svých poslanců) relativně bohatý Zlínský kraj.

Konečně poslední položkou je určení schválených dotací. Podle tohoto hlediska je rozdělení dotací zachyceno v následující tabulce:

I tato tabulka ukazuje úskalí takto přidělovaných dotací. Je otázka, zda je správné, aby více než pětina všech dotací mířila obcím, ale i různým sportovním oddílům a klubům na opravy sportovišť. Zda je dobré, aby na podporu festivalů šlo více peněz než na opravy domova důchodců. Zda má být na tak účelné věci, jako je oprava místní komunikace nebo výstavba kanalizace věnováno tak málo financí. Anebo proč jedna škola dotaci dostane a druhá ne.

Jedna věc je jistá: debata o tomto způsobu přidělování peněz ze státního rozpočtu bude trvat stejně dlouho, jak bude přetrvávat samotná tato praxe. Lze se domnívat, že si zákonodárci tuto pravomoc dobrovolně neodeberou. Pokud se budou poslanecké pomníčky přidělovat i nadále, bylo by dobré, aby toto schvalování podléhalo co nejtransparentnějším pravidlům tak, aby se nesystémovost a někdy i nelogičnost tohoto rozhodování snížila na co nejmenší míru.