Rath - spekulant s cizími penězi
Petr Bendl
O tom, že si středočeský hejtman David Rath zaletěl do Londýna a koupil tam „pro všechny Středočechy“ středověkou malbu za 17,5 milionu korun už média dostatečně informovala před i po dražbě. Na tom už není nic nového. Několik dalších souvislostí, které ještě nezazněly, ale za připomenutí stojí.
První problém je už v tom, že „před i po dražbě“. Každý přece ví, že když chce něco vydražit, nemůže to dopředu vytrubovat do světa, jinak si zadělává na zvýšení zájmu ostatních dražebníků, s tím související tlak na cenu a podobně. David Rath to viditelně neví. Nebo možná ano, ale co by neobětoval za trochu té image bojovníka o naši historii.
Za druhé nebylo důvodu, aby do Londýna letěl osobně. Podat instrukce šéfovi Středočeské galerie mohl i po telefonu, navíc by neměl „áčko“ v Poslanecké sněmovně, kde je proto, aby hájil zájmy svých voličů. Hejtman ale chtěl být u toho, to přece musíme chápat, ten adrenalin! Jen nevím, proč musí jeho adrenalinový zážitek platit krajská pokladna.
Když už jsme u výletu do Londýna, třetí potíž je v tom, že si ho hejtman Rath dopřál, aniž by si pro utracení nemalé sumy získal souhlas těch, kteří pro utrácení peněz v kraji stanoví mantinely krajským rozpočtem – tedy souhlas zastupitelstva. Možná se bál, že by si opozice i velká část veřejnosti rovnou ťukala na hlavu. Slyšíme pořád, že kraj nemá peníze na to nebo na ono, snížily se výdaje na školství i sociální služby. U každé investice se prý složitě zvažuje, jestli slouží rozvoji kraje a ke vzniku nových pracovních míst. A najednou letí celých krajských 17,5 miliónu do Londýna.
Pokud se navíc – a to je čtvrtý úhel pohledu – skutečně ukáže, že dílo je příliš citlivé, aby mohlo být běžně vystaveno dennímu světlu, a bude proto nutné uchovávat je v depozitáři a vystavovat je spíš výjimečně, postaví to páně hejtmanovu investici do nejabsurdnější myslitelné roviny. Pokud skutečně řekl, a já nemám důvod nevěřit ČTK, že „Kdyby to naše děti nebo vnukové náhodou chtěli prodat, tak to prodají za mnohem víc,“ nezbývá než opáčit, že se tím pasoval do role prvního veřejného spekulanta s uměleckými díly. A že sociální demokraté by na děti a vnuky měli myslet v české Poslanecké sněmovně při jejich dalším a dalším zadlužování, a ne v luxusní londýnské aukční síni.
