Přeběhlíci a rebelové
Petr Štěpánek
Minimálně stejně důležité, jaké co je, je také to, jak se tomu říká. Můžeme napsat dvě skoro stejné věty, přesto jejich vyznění bude velmi rozdílné. Posuďte sami.
Věta první: Vládní koalici podpořili rebelové Melčák a Pohanka, zatímco přeběhlice Jakubková a Zubová hlasovaly s opozicí.
Věta druhá: Vládní koalici podpořili přeběhlíci Melčák a Pohanka, zatímco rebelky Jakubková a Zubová hlasovaly s opozicí.
Proč se Melčákovi s Pohankou také neříká rebelové? A proč Jakubková se Zubovou nejsou přeběhlice? Jsou přece stejného rodu. V obou případech jde o poslance, jejichž osobní názor se odchýlil od většinového názoru strany, za kterou byli zvoleni. Nicméně faktem je, že k rebelům obvykle cítíme jisté sympatie, zatímco přeběhlíci mají automaticky cejch zrádců.
Na tom, že si s podstrčenými slovními významy rádi pohrávají politici, není třeba se pohoršovat, patří to tak nějak k jejich práci. Ale proč na jejich terminologickou hru naskakují i novináři? V roli užitečných idiotů jsou pak jen nástrojem politických propagandistů a spindoktorů. Cožpak nemají vlastní hlavu? Nebo snad neznají významově neutrální výrazy, které lze namísto přeběhlíků a rebelů použít, zvláště pak ve zpravodajství?
