„Sliby dávat nebudu,“
tvrdí Přemysl Sobotka senátor za Liberecko, který se chce v nastávajících podzimních volbách znovu pokusit obhájit svou pozici.

Rozhovor s Přemyslem Sobotkou, 1. místopředsedou Senátu PČR nejen o nastávajících podzimních senátních volbách na Liberecku vedla Jana Dědečková.

Pane místopředsedo, novinové titulky v minulých dnech hlásaly, že mezi Poslaneckou sněmovnou a Senátem zuří válka. Je opravdu vykopaná válečná sekera?

Domnívám se, že se malinko „zdémonizovala“ skutečnost, že poslanci svým hlasováním nepustili jednoho senátora, aby ve sněmovně obhájil vrácení zákona, přičemž do té doby vždy fungovalo zvykové právo, že daný senátor obhajoval důvody vrácení zákona zpět Poslanecké sněmovně. Určité napětí mezi oběmi komorami však existuje již od počátku vzniku Senátu a je celkem přirozené. Navíc je možné ho vysledovat v každé zemi, kde funguje dvoukomorový systém a všude se diskutuje o výhodách jednokomorového systému. Naopak, kde mají parlament jednokomorový, hovoří a vidí výhody dvoukomorového. Myslím, že poslední Vámi zmiňovaný, střet se zbytečně zveličil a mnohem více, nežli válka dvou institucí to byla, dle mého, nechuť poslanců k jedné osobě.

Domníváte se, že bylo nutné, aby stanovisko Senátu obhajoval právě kontroverzní senátor Mejstřík, notabene když se ani nejednalo o odůvodnění pozměňovacího návrhu, ale jen názorové stanovisko k odmítnutí zákona jako takového(Lex Beneš)?

To je samozřejmě problém, o kterém opakovaně diskutuji, ale musím konstatovat, že neúspěšně. Domnívám se, že tyto zpravodaje do Poslanecké sněmovny by mělo určovat plénum, protože i osoba zpravodaje, kterého pověříme přednesením stanoviska je politikum. V dané chvíli je tato pravomoc pouze v rukách pana předsedy Senátu, který určil senátora Mejstříka.

Minulý týden v Poslanecké sněmovně pan senátor Bárta úspěšně argumentoval pozměňovací návrh zákona, který médiím ukládal povinnost používat spisovnou češtinu. Kolik zákonů Senát průměrně Poslanecké sněmovně vrací?

Všeobecně se o Senátu moc nemluví. Nemá onu mediální PR, kterou by si možná zasloužil, a i díky tomu se velmi málo občanů dozví, že sněmovně vracíme zhruba 30% zákonů, z nichž v 60% s námi kolegové poslanci souhlasí a i tím dojde ke zlepšení legislativy. Právě zákon, který jste zmínila byl jedním z nich a získali jsme pro něj v PS výraznou většinu. Čili já bych to v neviděl jako boj. Osobně bych v tom neviděl boj, ale snahu o co možná nejlepší znění zákonů.

Po jednání některých výboru Senátu je zřejmé, že zpět do Poslanecké sněmovny s pozměňovacími návrhy zamíří zákon o poplatcích za veřejnoprávní média. Co mu nejvíce vyčítáte?

Domnívám se, že plošná povinnost platit poplatek není správná a ODS to jednoznačně deklarovala. Tato změna vzbudila rovněž velký odpor veřejnosti a senátoři byli zavaleni stížnostmi občanů. O pozměňovacích návrzích se bude ještě jednat, ale už dnes se dá předpokládat, že většina senátorů bude proti plošnému zpoplatnění televize a rádia.

Na jednání kulturního výboru pan senátor Pavlata vyslovil názor, že zákon o poplatcích by měl být projednáván v návaznosti na ostatní mediální zákony a zasloužil by si širší diskusi. Ministr Pavel Dostál se proti tomu ohradil, že k mediálním zákonům uspořádal několik seminářů, ale zástupci ODS se jich neúčastnili, protože chtějí Českou televizi privatizovat. Jaký na to máte názor?

Nevím, kde pan ministr takovou informaci získal. Domnívám se, že dezinformace o tom, jak ODS chce privatizovat, šíří někteří lidé záměrně. ODS jasně deklaruje, že podporuje existenci veřejnoprávních médií a tématem v danou chvíli není privatizovat, ale co udělat s Českou televizi a jejíma dvěma programy. A samozřejmě také, co udělat s veřejnoprávním Českým rozhlasem. Diskuse musí být mnohem širší, musí vzejít z politického spektra a vést se v obou komorách Parlamentu, s občanskými iniciativami, odborníky i celou veřejností. Podobnou diskusi na téma veřejnoprávních médií dosud pan ministr nevedl, ačkoli je ve funkci již šest let.

Jaký máte názor na autorský zákon a skutečnost, že OSA – Ochranný svaz autorský považuje za veřejnou produkci i televizor na hotelovém pokoji?

Souhlasím s názorem, že autorská práva je třeba ctít a není možno je porušovat kopírováním CD apod. Ovšem Vaše otázka se zrovna týká ukázky, kdy podnikatel, který používá ke svému, dnes už standardnímu, vybavení média, je tudíž, podle některých, „superbohatý“ a proto může platit za všechno a stále. Současná vláda nastavila občanům obraz, že podnikatel je v podstatě zločinec, gauner, a tato nesčetněkrát opakovaná věta se přenesla i do této oblasti.

Myslím, že součást kulturního vybavení je televize i rozhlas a poplatky jsou dostatečně vysoké, možná až příliš. Samozřejmě, ať se platí za oficiální veřejnou produkci, což jsou např. koncerty, diskotéky, zábavy atd. Ale platit ochranným svazům za televizor na pokoji v hotelech, když za autorská práva platí vysílatel (OSA dostává např. od ČT asi 40 mil. ročně), považuji za duplikovanou platbu.

V současné době se jakoby roztrhl pytel s požadavky našich umělců. Jak vidíte jejich snahu uzákonit odvody do fondu kinematografie ve výši 3% z tržeb za reklamu.

Samozřejmě uznávám, že kvalitní filmy by se měly točit, a mají se i podporovat mladí začínající autoři, ale trend ve světě praví: „Sežeň si peníze a potom si natoč film.“ Mám pocit, že v této zemi přetrvává zvyk, že kdo má námět na film a chce ho natočit, tak se postaví do fronty, ať už před ministerstvo kultury a nebo před ČT s nataženou rukou. V zájmu vzdělávání by určité filmy mohly být natočeny z veřejných prostředků, ale to hovořím o televizi a státním rozpočtu. V žádném případě nesouhlasím s vytvořením dalšího fondu, na kterém se budou živit desítky úředníků, kteří budou rozdělovat statisíce svým kamarádům.

Vrátím se od médií zpět do Senátu. V následujících dnech by měl Senát schvalovat nového kandidáta na ústavního soudce. V jaké fázi je proces schvalování a jak vidíte jeho šance?

Prozatím se s kandidátem seznamujeme na klubech. Klub ODS už měl možnost seznámit se s jeho názory a domnívám se, že nevzbudil žádné negativní reakce.

Ústavní soud je další problém, který na sebe váže pozornost médií v negativním slova smyslu. Před chvíli jsme hovořili o válce mezi Senátem a Poslaneckou sněmovnou, zde se jedná o jakýsi souboj mezi Senátem a prezidentem a jeho kandidáty do Ústavního soudu. Základním problémem je, že Senát je dnes z velké části složen z lidí, kteří nemohou stále „přenést přes srdce“, že prezidentem je v daném okamžiku Václav Klaus, bývalý předseda ODS a stále cítí potřebu s ním bojovat. Do Ústavního soudu byli nominování velmi kvalitní kandidáti a jen z tohoto jediného, osobního důvodu byli znegováni.

Dost často je namítáno, že ODS schválí prezidentovi bez výhrad všechny kandidáty. Stálo se někdy, že i ODS byla proti navrženému kandidátovi?

My jsme měli výhrady vůči poslednímu kandidátovi, panu Galvasovi, protože jeho zdůvodnění členství v KSČ od roku 1967 do roku 1990 se nám nezdálo. Mně se skutečně „moc líbí“, když se mediálně zdůrazňuje, že ODS hlasuje věrně pro prezidentovy kandidáty. Volby jsou tajné a já si nedovedu představit, že to někdo má zaevidované a ví, jak kdo hlasuje.

Co jako místopředseda Senátu říkáte zneužití prostor a peněz daňových poplatníků velkolepou oslavou padesátin, kterou si tady uspořádal asistent senátora Doubravy (KSČM)?

To je opravdu problém a domnívám se, že asistent kolegy Doubravy skutečně zneužil situaci. Pořádáme zde desítky koncertů, které jsou ve prospěch handicapovaných nebo u příležitostí různých oslav. To je něco jiného, než byla akce, kterou zmiňujete. Jednalo se o osobní záležitost a musí tudíž nastoupit jiná pravidla, která v Senátu platí - standardní komerční poplatek, který není malý.

Jakou procedurou prochází schvalování akcí? Přece si nemůže kdokoli, kdykoli pozvat přátele a spustit slavnostní fanfáry.

Standardní procedurou je, že všechny akce na půdě Senátu posuzuje komise sestavená ze senátorů, která dává souhlasné stanovisko a organizačně určuje průběh akce. Pravdou zůstává, že pan Votava zneužil svého postavení, protože akce byla nahlášená jako koncert, a o skutečném smyslu nevěděli ani členové příslušné komise.

Z tak zvané veliké politiky se na závěr přesuneme do té regionální. Vy víte, že novým krajským uspořádáním zhruba polovina Krkonoš připadla Libereckému kraji. Co říkáte na výtky krkonošských horalů, že Liberecký kraj mnohem více pozornosti věnuje Jizerským horám a Krkonoše jsou stranou zájmů?

Vůbec to tak necítím. Protože alespoň dotykově znám práci krajského zastupitelstva, hejtmana a rady, a opravdu si myslím, že to pojali z krajského pohledu. Minimálně v dopravě, zemědělství, ve školství je spolupráce od Semilska až po Českou Lípu velice dobrá, a že by se nějakým způsobem zapomnělo na Krkonoše, s tím nemohu souhlasit. Samozřejmě, že nejde vše zlomit ze dne na den a hlavně musí být aktivní samotné obce a přijít s nějakým projektem, který pak musí prosazovat na kraji přes své volené zástupce.

Na všechno jsou ale potřeba peníze. Jak na ně mohou dosáhnout horské obce a třeba i podnikatelé?

Musí se změnit myšlení lidí, sami nic nedokáží. Všechny investiční projekty jsou finančně velmi náročné a jednotlivé obce na ně finance nemají. Proto se musí naučit sdružovat nejen své zájmy, ale také finanční prostředky a lobovat za ně v dobrém slova smyslu. Pak se dají prostřednictvím kraje získat zdroje z evropských peněz, krajských peněz, eventuálně pomoci i ze státních peněz. Ale v první řadě to závisí na obcích, majitelích penzionů, hotelů a podnikatelích. Ti musí rozhodnout, že tam něco chtějí vybudovat a následně za tím jít.

V novinách jsem se dověděla, že jste se zúčastnil projektu Přilož ruku k dílu…

Ano, s určitou částkou peněz a symbolickým otiskem ruky jsem přispěl na charitativní účel.

Můžete nás seznámit se smyslem projektu a komu nebo čemu bude sbírka sloužit?

Akce spočívá v tom, že každý ze zúčastněných společně s objemem peněz, které položí na stůl získává právo otisknout svou ruku do speciální hmoty, která bude vytavena a následně s ní budou obloženy stěny sportovní haly, která se buduje v Liberci. Výtěžek akce bude sloužit handicapovaným sportovcům. Měl jsem tu čest, být účastníkem již dvakrát. Takže jednou jsem „prodal“ svou pravou i levou ruku..

Pomalinku Vám končí šestileté volební období. Regionální sdružení ODS Vás nedávno potvrdilo jako svého kandidáta na příštích šest let. S jakými sliby se budete ucházet o voličské hlasy občanů Liberecka?

Občanům toho moc slibovat nebudu. Předpokládám, že valná část občanů v mém volebním okrsku ví, co jsem dělal, že jsem s problematikou obcí a regionu dostatečně seznámen, a kde jsem mohl být nápomocen, tam jsem pomáhal. V žádném případě jim nebudu slibovat miliony na jejich investiční akce, protože to žádný senátor neumí a když něco podobného tvrdí, tak lže. Může pomoci, ale rozhodně neumí sehnat peníze. Občané by se měli podívat, co se mi za volební období podařilo a podle toho se rozhodnout. Otevřeně říkám, že ve své práci chci pokračovat ve stejném tempu jako doposud, tzn. zhruba sedm dní v týdnu.

Za čtenáře Virtually děkuje Jana Dědečková

5/11/2004