Nad Havlem mne oblila vlna hněvu
Pavel Bém
03.06.2008, Lidové noviny
Bývalý prezident Václav Havel v těchto novinách přirovnal jedno z nejkrásnějších míst v Evropě, místo s tisíciletou historií, celým světem obdivovanou architekturou, magickým oparem, který ji zahaluje, tradicí, charismatem, nevídaným geniem loci, k rakovině státu. K chorobě, které se každý z nás bojí, která bolí, ničí, likviduje a zabíjí (Dozrál čas, LN 31. 5.). Zůstal jsem nad novinami sedět zkoprnělý a přiznám se, že mne oblila vlna hněvu. Stojím v čele Prahy pátý rok. Usiloval jsem o to, protože jsem se v Praze narodil já, moje děti, a hlavně - mám ji nesmírně rád.
Azazelo, jedna z ústředních postav Bulgakovovy knihy Mistr a Markétka, je klasický kverulant a poštívač. Upozorňuje, udává, vysmívá se, provokuje, popichuje. Účelově. A ve jménu nějakého rádoby "vyššího cíle". Bez ohledu na okolnosti, na pocity druhých, bez ohledu na pravdu. Jen s tím, že ON je ta hlava pomazaná, nositel světla a pravdy.
S tím, že ON je samozvaná autorita, která nám všem otevírá oči, byť - bohužel - otvírákem na konzervy. Klidně tvrdí polopravdy, rádoby skutečnosti, líbivá klišé... Nemohl jsem se při čtení Havlova textu zbavit dojmu, že právě Azazelo vedl jeho pero.
Exprezident si stýská nad tím, že v Praze nevyrůstají malebné vísky s návsí, zákoutími, uličkami. Vadí mu, že vyrůstají nákupní centra, kam lidé rádi chodí. Vadí mu, jak vypadají domy, o jejichž podobě ale rozhodli jejich majitelé. Děsí mne, že kritika přichází z pera muže, který celý život bojoval o svobodu slova, svobodu vlastního rozhodování. Ano, i mě dráždí "podnikatelské baroko" a rychle rostoucí satelitní vesnice bez obchodů, škol a "občanského života". Také mi vadí, že z města mizí malé obchůdky, pekárny a jsou vytlačovány supermarkety. Ale taková je realita a svobodná vůle lidí, kteří prostě rádi nakupují tam, kde je to levnější a jednodušší.
Panu exprezidentovi vadí dopravní zácpy či stavba tunelů, které mají nesmírně důležitý cíl - svést osobní automobilovou dopravu pod zem a tím chránit naši jedinečnou památkovou rezervaci, životní prostředí města, zdraví obyvatel metropole a jednou provždy vyřešit dopravní zácpy. Myslí si snad, že Pražané mohou levitovat nad městem, aby nezatížili jeho nádhernou, pro moderní dobu však nedostatečnou infrastrukturu? Není realitou, že velké dopravní stavby už měly dávno stát? Copak je možné, aby osmnáct let po sametové revoluci jezdila nákladní kamionová doprava téměř přes centrum města? Copak jeho auto s majákem tyto tunely a obchvaty nevyužívá? Že to je podpásový argument? Ale není, je to prostě realita. Vždyť i Václav Havel nesl po deset let spoluzodpovědnost jako nejvyšší ústavní a morální autorita země za to, jak se stát staral o jeden ze svých nejcennějších klenotů - o hlavní město, Prahu.
Magistrát utratí ročně na kulturu jednu a půl miliardy
Jsem rád, že alespoň v jedné věci se s Václavem Havlem shodnu. Stát skutečně i dle mého názoru nese díl spoluodpovědnosti za podporu menšinových skupin a žánrů. Stát je a musí být solidární. Tato teze se netýká pouze oblastí, jako je zdravotnictví či sociální politika, ale také podpory kultury.
Exprezident se obává o osud kultury v hlavním městě a malých pražských divadel zejména. Ví, že magistrát ze svého rozpočtu utratí ročně na podporu kultury jednu a půl miliardy? Ví vůbec dramatik Havel, že hlavní město ročně podpoří pražská divadla částkou 427 milionů korun a že je to více, než přispějí všechny další státní instituce dohromady? Ví, že za posledních pět let současné vedení pražské radnice zvýšilo částku na divadelní granty o 143 miliony korun?
V roce 1995 nepodporovala Praha divadla formou grantů vůbec. Letos poskytla 208 milionů, opakuji, jen v grantových programech. Ví, že od roku 2002, tedy za současného vedení, kdy hlavní město přispělo částkou 65 milionů, tedy finanční podpora vzrostla o 143 milionů korun? Ví, že Praha dává rok od roku na podporu divadelní tvorby více peněz, a to navzdory skutečnosti, že v jiných oblastech výrazně šetří, například proto, aby splatila historické dluhy?
Tuší Václav Havel, že v Praze je 98 divadel a celých 80 z nich nemělo doposud šanci téměř usilovat o městskou podporu svého každodenního provozu a muselo se prostě uživit samo? Ví Václav Havel, že model vícezdrojového financování kultury je zcela běžný ve všech vyspělých městech Evropy? A že je zcela namístě, aby měla divadla vedle městské dotace také spoluzodpovědnost za vlastní financování? A když už to neumí, není náhodou nemravností stát před magistrátem města s nataženou rukou se slovy: "Když nedáte, my si z vás uděláme trhací kalendář v Týdnu neklidu."
Vadí Václavu Havlovi, že nelze uskutečnit stavbu, jakkoli originální a zajímavou, pokud její realizace porušuje zákon? Že bychom jednou přimhouřili oči a řekli si, že je v našem "vyšším", či dokonce národním zájmu, aby se tu a tam zákony nerespektovaly? Pokud ano, kdo bude rozhodovat o tom, zda to bude jednou, dvakrát, potřetí, počtvrté? Pokud tohle všechno občan Havel nechápe, pak je mi to líto, ale nemohu na to říci nic jiného než: Ano, dozrál čas. Nežijeme ani v socialistické, ani jinak elitářské době. Žijeme v době demokratických a svobodných hodnot, kdy si o svých životech rozhodují z valné části svobodní občané sami.
