Mlhavá šifra mistra Landy

Josef Mlejnek

Pátečnímu představení s napětím očekávané jevištní kreace autorské trojice Daniel Landa, Zdenek Plachý a Jiří Šimáček Tajemství Zlatého Draka předcházela řada dramatických prohlášení, protesty, to vše kvůli „kontroverznímu“ Danielu Landovi.

Je obtížné divadelní útvar představující žánrovou směsici – fantasy, muzikál, detektivka – přesně pojmenovat. Dramaturg Martin Dohnal hovoří o „hudebním dramatu“ a sami autoři pojali Tajemství Zlatého Draka jako scénické mystérium, které by mělo současného diváka vytrhnout z jevového, povrchně utilitárního světa a jeho trápení a přivést jej k péči o duši. Nejen o duši vlastní, ale o duši veškerenstva, kosmu.

Kriminálka Brno
V úvodu jsme svědky scény, kdy dva mladí lidé hledají u lesa vhodné místo pro „splynutí duší“, ale vyruší je nález mrtvoly neznámého muže. Další pokračování je jako by převzato z některého z nespočetných televizních detektivních seriálů, při kterém se krom pátrání po pachatelích dozvídáme ledacos zajímavého ze soukromí detektivů. Své soukromí má i vyšetřovatel Marek Šebor (Petr Halberstadt), opíjí se, je hrubý na ženu Naďu (Henrieta Hornáčková), nechává se vytáčet tchýní (Marie Durnová), nezvládá to, nedospělá dcera tím trpí. Avšak pod povrchem empirie se na scéně odehrává ještě druhý, skrytý příběh: mrtvola byla nalezena vedle menhiru s tajemným runovým nápisem odkazujícím k vnitřnímu obrácení. Policejní důstojník David Vodňanský (Jakub Šafránek) je naštěstí specialista na sekty, a stopy záhy vedou k sestře zavražděného, hypnoterapeutce Stelle (Klára Apolenářová). Detektivka se střídá s „tajemným“ světem skrytého života „obecně prospěšné společnosti“ Ordo Draconis, jejíž vůdce Petr (Petr Panzenberger) vyzývá členy k jednotě a oddanosti vizi. Děje v obou odlišných rovinách oddělují taneční a zpěvné výstupy Merkuria (Daniel Landa) a Merkurie (Monika Maláčová), z nichž bychom se měli dozvídat něco bližšího o smyslu toho, co se odehrává, i závěrečné poslání.

Až na ten příběh
Vše je však obestřeno mlhami, a skvělá scéna Daniela Dvořáka, která velice elegantně mění kulisy charakterizující oba světy, s tím nic nezmůže - nemá to ostatně v popisu práce. Děj na jedné straně zpestřují výstupy se starostou (Jaroslav Dufek), který sektě výhodně pronajal pozemek a dům, a mafiánským podnikatelem Zenklem (Zdeněk Dvořák), který má na nemovitosti zálusk; na straně druhé vidíme například zasvěcující obřad, který vnitřně rozháraný Marek podstoupí v hypnotickém stavu prostřednictvím Stelly… Obrácení? Jen proto, aby docenil hodnotu rodinného života? Z toho, co vidíme na scéně, není ani příliš jasné, kdo je vrah a proč vlastně vraždil, neboť jsme namísto inzerovaných duchovního hodnot s autory uvízli v laciné „duchařině“. Nepozře-li had hada, nestane se drakem, cituje v jednom místě Merkurius z Písní kosmických Jana Nerudy. Žádná metamorfóza hada v draka se v Brně tentokrát nekonala.

Pro poetiku dvojice Zdenek Plachý a Jiří Šimáček bylo dosud příznačné prolínání vážných žánrů a postupů s nevážnými, kloubení vysokého s nízkým - cílem jejich sdělení však nebyla oslava všehochuti světa beze smyslu: jejich dosavadní díla měla étos. Platilo to o jejich hře Nepohodlný Indián i o hudebním díle Magická flétna, ale i o jejich posledním společném dramatickém počinu Deník krále, na němž spolupracovali právě s Danielem Landou. Jejich „střežený Parnas“ patrně udělal chybu ve chvíli, kdy Plachý se Šimáčkem část svých dramatických kompetencí převedli na – řečeno bez ironie - samorosta Daniela Landu. Landovo částečné převyprávění vlastních osudů křížené s rozředěnou „mystikou“ ukázalo, že jeho síla je více v hudbě a písňových textech a že právě divadelní příběh není ani zdaleka jeho silnou stránkou.

P.s. Záměrně jsem nehodnotil herecké výkony.

Národní divadlo Brno: Daniel Landa – Zdenek Plachý – Jiří Šimáček: Tajemství Zlatého Draka. Režie Zdenek Plachý. Hudba Daniel Landa. Scéna: Daniel Dvořák. Kostýmy Linda Dostálková. Premiéra 21. 11. 2008. Čas cca 160 minut.

Hodnocení 60

Vyšlo 24. 11. 2008 v MFDnes.

Josef Mlejnek