Zklamání nad německými volbami

Ondřej Šlechta

Německé volby nemají jasného vítěze. Opoziční pravicový blok CDU/CSU zvítězil nad vládními sociálními demokraty pouhým rozdílem necelého jednoho procenta. Liberální FDP poté dostala 9,8, procenta, Zelení 8,1 procenta hlasů a tzv. Levicová strana (spojenectví postkomunistů a odpadlíků od SPD) získala, což se nečekalo, téměř 8,5 procenta hlasů.

I přes (byť pouhou procentní) převahu pravicové koalice nad vládními socialisty, jsou německé předčasné parlamentní volby pro konzervativní blok spíše porážkou. Ještě tak před dvěma měsíci odepisovaní socialisté dokázali náskok CDU/CSU neuvěřitelně stáhnout a v konečném výsledku patrně znemožní vytvoření pravicové vlády. Ani spojenectví s liberální FDP Angele Merkelové patrně nepomůže k získání potřebné nadpoloviční většiny. Na druhou stranu však ani kancléř Schroeder nedokáže (byť s pomocí Zelených) sám sestavit vládu. Ve hře jsou ještě komunisté, s těmi však (díkybohu) ani současný kancléř nemíní jednat. Jistým jazýčkem na vahách však i přesto zůstávají. Stále více tedy přichází v úvahu nepopulární a oběma stranami zprvu zavrhovaná varianta tzv. velké koalice, což by však v konečném výsledku znamenalo vytvoření vlády která by fungovala na úkor osobních ambic jak Merkelové, tak Schroedera, vlády, jejíž program by musel znamenat jakýsi kompromis mezi konzervativci a socialisty. Ten by tím pádem v důsledku nemohl pravděpodobně obsahovat jak výrazně pravicové, tak výrazně levicové body a tedy by šlo o jakýsi „nemastný neslaný“ výtah, postrádající jakékoli zásadní reformy.

Německé volby samozřejmě nijak neovlivní Českou republiku, avšak pohledu pravicově založeného člověka zajímajícího se o politiku hlouběji, je Pyrrhovo vítězství německé pravice pro něj částečným zklamáním. Případné drtivé vítězství CDU/CSU mohlo přinést vítr zejména na evropskou půdu. Angela Merkelová je přeci spíše nakloněná současným reformním snahám britského premiéra, než kontinentálnímu socialismu (dosavadního) tandemu Schroeder – Chirac. Její případné vítězství mohlo znamenat definitivní změnu směru evropské ekonomiky a zahájení skutečných reforem. Vítězství konzervativců v Německu, což je náš soused, mohlo také vytvořit jakýsi precedens přerušení dlouholetých vlád socialistů (což je problém, který trápí obě naše země současně). V neposlední řadě CDU/CSU nepatří ani k fanouškům vstupu Turecka do EU. Vláda sestavovaná jimi by tak jistě ještě k tomuto problému měla co říci.

Tvoření vlády je zatím ještě budoucností a vše může dopadnout úplně jinak. Samotné výsledky voleb však mnoho optimismu nedodávají. Byl též vysloven názor, že k tak markantnímu snížení náskoku konzervativců na socialisty došlo kvůli tomu, že se občané zalekli radikálních ekonomických reforem předkládaných pravicí. Což podle mne nespočívá v nějaké nekvalitě programu CDU/CSU, ale možná v tom, že pravice své zamýšlené reformy nedokázala veřejnosti smysluplně vysvětlit. Zamysleme se nad tím v souvislosti s naší domácí situací. Doufejme, že se podobná situace jako v Německu u nás konat nebude a pravice vzejde z voleb jako hlavní vítěz.