Papežovy ”hnědé” přešlapy podle redaktorky ČRo

Matyáš Zrno

blog.aktualne
Vyšlo 20.5. ve zkrácené verzi v E15

Co všechno se člověk dozví od redaktorky veřejnoprávního rozhlasu na stránkách seriozního deníku E15? Že současný papež provedl sérii „hnědých“ přešlapů a je něco jako nacistický dozorce Demjanuk. A Pius XII? To je rovnou „nacistický“ papež.


Při čtení komentáře „Hnědí kostlivci a budoucnost“ jsem opět zaúpěl nad nešvarem českých médií dávat pod záminkou názorové plurality prostor opravdu kdekomu. Kde jsou ty časy, které tak krásně popisuje Stefan Zweig ve svém "Světu včerejška" při vzpomínce na to, jak s tlukoucím srdcem nabízel Theodorovi Herzlovi svůj první esej do Neue Freie Presse…Tehdy bývala názorová rubrika výkladní skříní tisku, dnes si můžeme přečíst v hlavních seriozních novinách komentáře třeba od anarchistů. A nebo od Markéty Bartošové. Pokud by to byla samotná Markéta Bartošová, tak snad ještě budiž... Pokud se ale podepíše jako redaktorka veřejnoprávního rozhlasu, je na místě se ptát: prezentuje snad názory Českého rozhlasu?

Ve svém středně dlouhém textu dala průchod své nechuti k extrémní a populistické pravici v Evropě. To, že boj proti islamismu nebo kritiku multikulturní spolčenosti označuje jako „ultrapravici s lidskou tváří“ je sice smutné, ba dokonce urážející, ale od hlasatelů neomezené tolerance jsme na podobné invektivy již zvyklí. Záhadou mi ale je, proč si autorka jako rozjezd ke svému varování před extrémní pravicí (kam smíchala jak opravdu nechutné subjekty typu Le Penova Národní fronta nebo strana francouzsko-kamerunského antisemity Dieudonné M'bala M'baly, tak i přece jen snesitelnější uskupení typu Liga Severu či rakouská FPÖ) přidala také skandální hanopis na Benedikta XVI, kterého obvinila takřka ze všeho, co se jí asi zrovna honilo hlavou.

Že je papež zombie je sice názor mírně překračující hranice dobrého vkusu, ale budiž. Autorka na něj má právo, i když u redaktorky veřejnoprávního rozhlasu bych očekával větší dekorum. Udělat ale z Benedikta XVI. "relikt nacistické minulosti Německa", "bývalého zástupce pěšáků hitlerovského režimu", po boku dozorce z koncentráku Demjanjuka?! To je jako obvinit všechny, kdo byli v pionýru, že jsou jako vyšetřovatel Pich-Tůma nebo prokurátor Urválek. Uvědomuje si vůbec slečna Bartošová, že členství v Hitlerjugend bylo od roku 1936 povinné? Ví, že Ratzingerův otec byl odpůrcem nacismu, který považoval za bytostně protikřesťanský? Že spolu poslouchali zahraniční rozhlas coby malé, ale hluboko v nacistickém Německu přece jen ne zcela běžné gesto odporu? Že jeho bratranec s Downovým syndromem byl nacisty v rámci eugenického programu zabit? Že pozdější papež odmítl vstoupit do SS a před koncem války dezertoval z armády?

Autorka ovšem pokračuje sérií „hnědých“ vatikánských přešlapů, z nichž první je Benediktova veřejná podpora blahořečení „nacistického“ papeže Pia XII. Dávat k Piovi XII přídavek „nacistický“ si odpouštějí i mnohem větší kritici katolické církve než je poněkud zmatená redaktorka Rádia Česko. Pius XII.jistě mohl (a možná měl) vystupovat hlasitěji a rozhodněji. Otázka je, zda by tím něčemu prospěl. Možná ano, možná ne, o tom se historici dodnes přou, ovšem na poněkud vyšší úrovni a především s použitím faktů. O názorech Pia XII. každopádně není pochyb. Dokazuje to encyklika „Mit brennender Sorge“ (S palčivou starostí), která odsoudila filozofické základy nacismu, vatikánská dohoda o vydání 3 000 brazilských víz italským Židům, záchrana tisíců italských Židů v římských klášterech, stálé protesty jak německým úřadům, tak třeba orgánům tzv.Slovenského štátu kvůli deportacím Židů (které byly nakonec na Slovensku zastaveny). Izraelští historici (i do češtiny překládaný Pinchas E. Lapide, 'Three Popes and the Jews', pp 227-228) odhadují, že díky církvi bylo zachráněno 860 000 evropských Židů. Pia XII ocenil Světový židovský kongres, Vrchní rabín jeruzalémský, římský, budapeštský a new-yorkský, Albert Einstein i Golda Meierová, v době úmrtí Pia XII. izraelská ministryně zahraničí:

“We share the grief of the world over the death of His Holiness Pius XII. During a generation of wars and dissensions, he affirmed the high ideals of peace and compassion. During the ten years of Nazi terror, when our people went through the horrors of martyrdom, the Pope raised his voice to condemn the persecutors and to commiserate with their victims. The life of our time has been enriched by a voice which expressed the great moral truths above the tumults of daily conflicts. We grieve over the loss of a great defender of peace.”

To vše zjevně nestačí asi lépe informované Markétě Bartošové, aby Pia XII. neoznačila za „nacistického“ papeže. Asi vychází spíše z populární, leč dezinformačním oddělním KGB inspirované hry "Náměstek" z roku 1963, jejíž autor Rolf Hochhuth je blízkým přítelem historika a spisovatele Davida Irvinga, známého popírače holocaustu a antisemity. Mimochodem, teprve uvedením "Náměstka" začínají obvinění Pia XII. ze sympatií k nacismu.

Autorka samozřejmě neopomněla ani kauzu biskupa Williamsona. Ten ale nebyl rehabilitován za své skandální názory na holocaust, které Vatikán samozřejmě odsoudil. Jeho případ se dá přirovnat k případu člověka odsouzeného za vraždu a znásilnění, u kterého se zjistilo, že znásilnění nakonec nespáchal. Soud ho samozřejmě zprostí viny, ale za vraždu bude sedět dál. Williamsonovi byla - v okamžiku, kdy důvody pominuly - zrušena exkomunikace, uvalená pro porušení církevního práva. Jinak to ani nejde. Tak funguje právo církevní i světské. S jeho osobními názory na cokoliv, včetně holocaustu, to nemělo nic společného. A samozřejmě to neznamená, že by papež či církev s jeho názory na holocaust souhlasili.