O čem se nemluví

Jindřich Plzák

Odpůrci LS jsou označováni jako euroskeptici. Co je to euroskeptik? Co je špatného na snaze pokusit se udělat unii takovou, aby vyhovovala i těm menším?

Co je rozumného na osmnáctitisících unijních předpisů vydaných za šest let? K čemu je dobré neustálé množení unijních úřadů? Nebylo Unii nejlépe, když se ještě jmenovala Evropské hospodářské společenství a její hlavní činnost spočívala v řešení hospodářských otázek?

Nakonec bude Lisabonská smlouva prosazena. Unie jednoduše Irsko podplatí. Představme si ale na chvíli, že by LS neprošla? Co by následovalo? To co v takových případech, pokud válečné řešení nepřipadá v úvahu, vždycky následuje. Bude se jednat. Merkel, Sarkozy a další promarnili nejméně rok. Jednat se mohlo už dávno.

Příznivcům LS se daří namlouvat veřejnosti, že jejich odpůrci jsou proti Evropské unii, že ji chtějí zrušit, nebo alespoň z ní vystoupit. To ve skutečnosti nikdo nechce. Je jen potřeba Unii nepře-ceňovat. Mnozí se domnívají, že EU by nás ochránila před Ruskem. Pokud někdo by vůbec hnul prstem a i to je pochybné, byla by to Severoatlantická aliance, NATO. Evropská unie nejenže nemá k jakékoliv naší ochraně prostředky, ale hlavně chuť. Kromě toho se patrně už i v Rusku rozkřiklo, že v jednadvacácém století se země nedobývají, ale kupují. Vzhledem k velikosti naší země a našich podniků, budou na to mít Rusové vždycky dost peněz. Záleží tedy jen na nás, zda jim to povolíme, nebo budem raději spolupracovat se Západem.

Eurohujeři a s nimi bohužel i tak velký a důstojný muž jako Karel Schwarzenberg vyhrožují, že pokud pan prezident nebude ratifikovat LS, upadneme do isolace. Jak má takový bojkot naší země vypadat, to všichni zapomínají vysvětlit. Něco v tom smyslu prodělali Rakušané už dvakrát a hospodářsky je to nepoškodilo ani v nejmenším. Poprvé, když se ukázalo, že jejich tehdejší prezident, Kurt Waldheim, býval velký nacista. Podruhé, když si téměř třicet procent rakouských voličů dovolilo dát své hlasy „populistovi“ Haiderovi. Vzdor tomu že Haider získal hlasy Rakušanů zcela legálně a nikoliv snad s pistolí v ruce, se politicky korektní eurounionisté rozhodli Rakousko bojkotovat. Pochybuji, že to Rakousku nějak hospodářsky, nebo jinak, uškodilo. Do Alp jezdila celá Evropa tak, jako dříve.

Senátoři, kteří hlasovali proti přijetí LS jsou označováni jako lidé pocházející z komunální politiky, jako provinční figurky. Naše země pozůstává z „provincií“, okresů a krajů a tak chtě nechtě je budou muset naše eurohujerské kruhy brát jako rovnocenné politiky. Zůstaneme-li ale u tohoto způsobu hodnocení českých politiků, pak je stejně tak dobře možno označovat Topolánka, Vondru a další, za čekatele na bruselské, eurounijní trafiky.

Evropská unie není ani zdaleka tak jednotná, jak se ji nám snaží její příznivci ukazovat. Velká Británie, Švédsko a Dánsko euro doposavad nezavedli a nezdá se, že by je to ve vztahu ke světovému obchodu nějak handicapovalo. Řekové a Italové zmanipulovali své bilance aby mohli euro přijmout. Německá veřejnost euro nechtěla a tak němečtí politici, aby své voliče umlčeli, prosadili zavedení maastrichtských kriterií. Ty dnes sami zoufale neplní.

V referendech odmítli Smlouvu o ústavě Francouzi, Holanďané, Irové Lisabonskou smlouvu. Za první dva národy to pak zvrátily jejich parlamenty. Irové byli prý neinformovaní a tak si to zatrest zopakují. Ve Velké Británii rozhodl labouristický parlament, když bylo předem jasné, že LS by v referendu nedostala většinu ani náhodou. Finsko, dík své poloze poněkud stranou zájmu Evropanů, smlouvu doposavad nepodepsalo. Kromě finského chybí rovněž podpis polského a nyní i českého prezidenta. Oba nejsou podstatní. První je agent Ruska a druhý Vatikánu – pozor, to je vtip.

Co ale s německým Ústavním soudem? Na něj se obrátilo padesát německých poslanců se žádostí o přezkoumání konformity LS s Německou ústavou. Kupodivu se nikdo neptá, jak by se pokračovalo dál, kdyby německý Ústavní soud shledal LS neodpovídající ústavě. Měnit německou ústavu není totiž tak jednoduché jako tu naši.

Evopa je plná rozporů a to je dobře. Pozitivní vývoj je podmíněn střetáváním protichůdných názorů. Opak znamená stagnaci. Naši sousedé mají pro to výstižné heslo: Konsens ist Nonsens.