Máslo na hlavě

Ondřej Krutílek

Černá práce se má v EU k světu. Někde je její podíl větší, jinde menší, tu se pracuje přesčas pravidelně, onde zase jen nárazově. Nic to ale nemění na tom, že problém existuje a měl by se řešit. Proto Komise nedlouho po zveřejnění posledního speciálního eurobarometrového šetření přispěchala s několika doporučeními. Bohužel však nejsou zcela neproblematická. Jejich svorníkem je skutečnost, že bruselská exekutiva hraje v otázce nedeklarované práce (ráda) druhé housle. A tak není divu, že si mohla pustit pusu na špacír. S humbukem vyhlašovat, že státy by měly odbourat překážky volnému pohybu osob či snížit daňovou zátěž, může každý, kdo nemá přímou odpovědnost za výsledek. Je sice pravda, že proti přechodnému období, v jehož důsledku nemohou občané nových členských států včetně Česka bez zbytečných formalit pracovat v sousedním Německu a Rakousku, Komise dlouhodobě vystupuje, ovšem podobně sveřepě předkládá i návrhy, které její přínosy zastiňují. A nutno dodat, že jich není zrovna málo. Nejhorší přitom je, že zdaleka nejsou prosty potenciálu rozšiřovat řady černých pracovníků. Příklad? Právě revidovaná směrnice o pracovní době, jež výrazně omezuje možnost legálně pracovat přesčas. Nerad bych snímal odpovědnost z vlád jednotlivých unijních zemí, nemělo by však zapadnout, že za dnešní stav nemohou tak úplně samy.

Reflex, 48/2007