I bez důvěry budu dělat věci rozumné
Martin Říman
10.10.2006, Právo
Pan exministr Urban mi v článku S důvěrou i bez důvěry udílí několik královských rad, co bych měl v pozici ministra bez důvěry dělat a čeho se vystříhat. Rozšafně konstatuje, že by to měly být věci "rozumné". Pod to se rád podepisuji. Problém ovšem nastane, když se máme dohodnout, co to je.
Tak například prodej sedmi, osmi procent akcií ČEZ podle něho rozumný není, zvlášť když se starostlivostí šetrného hospodáře konstatuje, že "jediným cílem je látání údajných děr rozpočtu". Tady já musím namítnout, že díra není údajná, ale faktická. Koneckonců přiznal to v letních měsících i jeho šéf pan Paroubek, který rovnou doporučil budoucí vládě, aby "něco prodala". Naopak za rozumné považuje ČSSD - a tedy snad i pan Urban - prodat pražské letiště. Rozumnosti tohoto postoje příliš nerozumím. Prodat malinkou část jednoho podniku vláda bez důvěry nesmí, prodat celý podnik může?
Nebo privatizace Aera. Kdyby otázka prodeje tohoto podniku byla tak jednoduchá a zřejmá, asi by rozhodla už vláda minulá. Ale ono tomu tak není. Nechceme-li, aby i tato privatizace skončila skandály, arbitrážemi, podezřením z korupce nebo vším dohromady, je více než legitimní klást si otázky, zda byla zvolena ta nejlepší metoda. Nepotřebujeme další Unipetroly.
Pan exministr tvrdí, že za jeho vedení byla spolupráce s podnikateli na velmi dobré úrovni. Otázka je s kterými. Ministerstvo průmyslu a obchodu tady totiž není jen pro energetiky, těžaře či velké firmy. V této oblasti skutečně předkládal zákony, které tuto část podnikatelské veřejnosti uspokojovaly. Například zákon o pohonných hmotách, který je vyloženě ušit pro zájmy petrolejářských gigantů. Ale jsou tady i ti drobní, kteří se do ministerské pracovny nikdy nedostanou. A s těmi se pan exministr nemazal. Proč nezabránil nesmyslným účtenkám, registračním pokladnám nebo povinnosti platit nemocenskou? Proč se třeba nezamyslel nad nesmyslně přísnou vyhláškou, která přikazuje, co všechno musí být v hospodách a restauracích? Požadavky nad rámec evropských požadavků nás všechny připravily o miliardy tu do bezdotykových baterií, tu do nadbytečných stavebních úprav či jiných nákladů. Bylo to rozumné?
V jednom se ale přece jenom naše názory blíží. Jsem rád, že i on cítí vyčerpanost současného systému investičních pobídek. Alespoň jsem tak pochopil jeho vyjádření v tisku. Nemohu-li, a to při dnešním rozložení sil ve Sněmovně možné není, prosadit spravedlivé investiční pobídky formou nízkých daní pro všechny, rád předložím kompromisní návrh. Tato úprava zákona posune investiční pobídky do oblastí s vyšší přidanou hodnotou a vyšším podílem strojového vybavení. Doufám, že tento návrh bude panem exministrem zařazen do kategorie "rozumné".
