Železný nechce do šrotu

Martin Daneš

Vladimír Železný má vlastní politickou stranu. Jeho zvolením lídrem Nezávislých demokratů se značně posiluje šance na posuny ve stranickém spektru po příštích sněmovních volbách. To nevidí buď naprostý politický analfabet, anebo ten, kdo Železnému vůbec nepřeje, jako „nezávislý“ sociolog a exponent havlovského proudu české (ne)politiky Jan Hartl, který je co do volebních vyhlídek nové strany „trochu skeptický“.

Bývalý televizní magnát má za sebou už jeden neúspěšný pokus o raketový politický nástup. Loni se stal volebním lídrem hnutí Nezávislí ve volbách do Evropského parlamentu, svými mocenskými plány však narazil u předsedy Zwyrtka, jenž pak proti Železnému poštval „dvojku“ na jeho kandidátce Janu Bobošíkovou. Železný byl z hnutí vyloučen a hlučná mediální přestřelka s Bobošíkovou jeho vůdčí ambice pohřbila.

Kočka a Vladimír Železný však mají devět životů. Exředitel Novy, jehož sobotní one-man-show na obrazovkách před časem hltaly miliony lidí, si na míru nechal ušít politickou stranu a troubí znovu do útoku. Ve vedení se obklopil odpadlíky ze stran ideově tak odlišných, jako jsou ČSSD (Jana Volfová) a ODS (Václav Musílek). Co všechny sbližuje, je pověst desperátů, případně nedořešené soudní kauzy.

Program Nezávislých demokratů, ač údajně není ani napravo, ani nalevo, ale „nahoře“, nese silnou Železného autorskou pečeť a je v ekonomické rovině výrazně liberální, čímž připomíná Modrou šanci. Populistické tóny zaznívají především v sekci věnované mezinárodní politice (boj proti „islamizaci Česka“, víza pro „feťáky a pedofily“ z USA), obsáhlý prostor je věnován i Železného oblíbenému tématu ochrany domácích vinařů.

Vedle Topolánka, Kalouska, Paroubka a Grebeníčka charismatický Železný rozhodně nezapadne. Možná se ani nenadějeme a odepsaný magnát se stane jedním z lídrů příští vládní koalice.

Martin Daneš
V roce 1991-92 byl diplomatickým poradcem v Kanceláři prezidenta republiky. Pracoval jako redaktor v Lidových novinách, Metropolitanu, Českém deníku, šéfredaktor Denního Telegrafu (1993-94) a měsíčníku Mezinárodní politika (2002). V současné době žije a pracuje ve Francii
Osobní stránky