Politolog a šéfredaktor CEVRO Revue Petr Sokol publikoval v týdeníku Reflex analýzu výsledků voleb do Evropského parlamentu ve všech zemích sedmadvacítky. Článek si můžete přečíst níže.
Evropou obchází hospodářská krize, takže PŘED VOLBAMI MÁ NEJVĚTŠÍ ŠANCE LEVICE - psalo se monotónně v různých evropských médiích. Výsledek voleb postavil tyto úvahy na hlavu.
Středopravicová frakce Evropské lidové strany (EPP) obhájila pozici nejsilnější skupiny v Evropském parlamentu. Početně dokonce ještě posílila, když překonala dosud nedostižnou hranici tří set mandátů v EP. Zvýšení počtu křesel u evropských lidovců je navíc překvapivé ze dvou důvodů, které měly působit proti tomuto trendu: Evropský parlament se celkově zmenšil ze 785 na 736 křesel a lidoveckou frakci opustily konzervativní strany, které chtějí založit novou, méně proevropskou skupinu poslanců. Lidovci vděčí za svůj triumf výsledkům z největších států Unie, protože jejich členské strany vyhrály, a to mnohdy s vysokým náskokem, v pěti ze šesti největších států EU. Jedinou výjimku v této bilanci tvoří Spojené království, kde Evropská lidová strana nemá po zamýšleném odchodu konzervativců do nové frakce žádnou členskou stranu. Uvnitř frakce evropských lidovců se navíc oslabí dosavadní dominance německých křesťanských demokratů, protože s úspěchy Berlusconiho formace v Itálii a španělských lidovců se těžiště frakce může posunout více na jih.
KONZERVATIVNÍ FRAKCE
Jaké jsou šance, že konzervativní skupina v EP skutečně vznikne? Potřebný počet sedmi států k ustavení se zřejmě podaří naplnit. Britští konzervativci vyšlou do Štrasburku zhruba stejný kontingent poslanců jako před pěti lety. Cameronova strana sice možná čekala výraznější vítězství, ale podstatnou část hlasů jí (stejně jako labouristům) vzali euroskeptici ze Strany nezávislosti (UKIP). ODS vyšla z voleb naopak s překvapivě lepším výsledkem, než se čekalo. Trojice zakladatelů nové frakce doplňuje polské Právo a spravedlnost bratří Kaczyńských. Jejich formace přináší přesně to, co se čekalo. Trojlístek hlavních zakladatelů konzervativní frakce díky tomu disponuje v EP padesátkou křesel. Ta tvoří dobrý základ k získání dalších spojenců. Mohou se rekrutovat z Belgie (kandidátka Dedecker), Nizozemska (koalice protestantských stran CU-SGP), Lotyšska (konzervativní strana Za vlast a svobodu i nově založený Občanský svaz), Litvy (formace Řád a spravedlnost). Potenciální partneři ovšem přinesou jen po jednom či dvou mandátech a konzervativní frakce se bude celkově skládat ze zhruba šedesáti europoslanců. To ji pasuje na místo čtvrté nejsilnější poslanecké skupiny.
NOVÁ VĚTŠINA
Při posuzování velikosti nové konzervativní frakce ale musíme připomenout, že dvě skupiny pravého středu - evropští lidovci a evropští konzervativci - se překvapivě blízko přiblížily stavu, kdy by jejich potenciální spojenectví v EP mohlo disponovat absolutní většinou mandátů. Uvědomíme-li si navíc, že mezi liberálními stranami je několik vysloveně pravicově orientovaných (třeba dánská Venstre), není pochyb o tom, že nově zvolený Evropský parlament bude mít pravicovou většinu. Je to zcela odlišná situace než v uplynulých letech, protože trojlístek socialistů, komunistů a Zelených, doplněný o levicové liberály, si v EP dosud mohl prosadit vše, co uznal za vhodné. Nová pravicová většina navíc znamená, že socialisté nemohou doplnit svůj před volbami deklarovaný cíl, že vytvoří novou většinovou koalici se Zelenými.
SOCIALISTICKÉ WATERLOO
Jednoznačným poraženým voleb se stali evropští socialisté. Klíč k jejich neúspěchu leží v několika velkých zemích Unie. Jmenujme například jejich historickou porážku ve Spojeném království. Tam labouristy na druhém místě v počtu hlasů i mandátů předstihla euroskeptická Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP). Britský labouristický premiér Gordon Brown je proto hlavním kandidátem na pozici premiéra, kterého budou evropské volby stát premiérské křeslo. V Německu sociální demokraté (SPD) jen o desetiny překročili pětiprocentní hranici, což je pomalu vyřazuje z kategorie velkých stran. Podobně rakouští socialisté zaznamenali nejslabší výsledek v celostátních volbách od roku 1945. Na těchto příkladech lze ilustrovat trend, který ukazuje, že socialistům více než pravici škodí, pokud jsou za časů současné krize součástí vlády. Krize ovšem nepřinesla v evropském měřítku ani nárůst podpory u stran, které stojí v politickém spektru nalevo od socialistů. Zelení obhájili pozici v EP, kterou dosud drželi, a komunisté pokračují v postupném, dnes již dlouhodobém oslabování.
PROPAD LIBERTAS
S výjimkou Spojeného království a strany UKIP nemohou příliš slavit ani euroskeptici. Jejich tradiční subjekty vypadly z EP v Dánsku (Bondeho Červnové hnutí) i Švédsku. Evropští voliči navíc rozprášili sen zakladatele hnutí Libertas a kritika Lisabonské smlouvy Declana Ganleyho o celoevropském eurokritickém hnutí. Sám zakladatel hnutí v době uzávěrky symbolicky bojoval o jediný mandát v Irsku a jeho šance nebyly příliš růžové. Jinde v Evropě si už Libertas připsalo jen jediný mandát, a to ve Francii, kde nálepku Libertas použil veterán euroskeptické scény Philippe de Villiers.
DRUHÝ VÍTĚZ
Matematicky by šla z pohledu počtu zástupců z jednotlivých států obnovit frakce krajní pravice. Strany této orientace v EP jednoznačně posílí. Nově do EP vstoupí jejich zástupci ze Slovenska (Slotova SNS), Maďarska (Jobbik), Spojeného království (Britská národní fronta) či Finska (Praví Finové). Doplní své soukmenovce se zkušenostmi z EP z Bulharska, Rumunska, Francie, Belgie a Rakouska. Pro novou frakci bude tedy dost "států", ale možná budou chybět mandáty k naplnění druhé podmínky - minimálního počtu křesel.
PIRÁTI A DĚTI
Posledním trendem, který stojí v souvislosti s letošními evropskými volbami za zmínku, je vstup švédské Pirátské strany do EP. Strana, kterou založili mladí lidé odmítající zákaz stahovat zdarma hudbu a další programy na Internetu, tvoří jediné velké překvapení voleb. Přiřadit se k ní dá snad jen fenomén kandidujících dětí známých politiků. Rumuni zvolili jako nezávislou poslankyni dceru prezidenta Băseska Elenu a v Estonsku skončil jen těsně druhý syn bývalého premiéra Taranda. I on kandidoval jako nezávislý a v počtu hlasů ho předstihla jen jediná politická strana.
