Před dvaceti lety a dnes

Jan Suchánek

Před dvaceti lety socialismus zvítězil na celé čáře. Skončilo odstrašení socialismem samým, demonstrovanou konečnou fází sociálního státu. Nezvítězil ale všude. Třeba v Číně jednoznačně prohrál. Zvítězil a to je pro nás podstatné v severoatlantické oblasti. Někdo mi nemusí věřit, protože se socialismem spojuje všelidové vlastnictví výrobních prostředků. To tehdejším bořitelům všelidového státu nevadilo a dle dnešních svědectví jim dosud vadí Klausem připomínané „rozpočtové omezení“ či zisková orientace těch, kteří změnu poměrů využili. Pokud se socialismem spojíme ideu solidarity bohatších s chudšími realizovanou přerozdělovací roli sociálního státu a z toho plynoucí sociální závislost většin na státu, pak socialismus zvítězil jednoznačně.

To vítězství bude přes dnešní euforie jen dočasné, jak experimentálně ověřili po východoevropských komunistech i američtí demokraté s domy pro všechny a slepě ověří se zdravotní péčí zadarmo pro všechny. Socialismus i ve verzi sociálního státu je neživotaschopná idea. Nenechte se mýlit tím, že vpád zboží na obrovský východoevropský trh, kapitalizace východoevropských aktiv a odstranění východoevropského militaristického plýtvání vyvolaly dojem, že sociální stát může přinášet růst blahobytu.

V té vítězné socialisté euforii je ignorováno, že pošlapání svobody, to je vlastnických práv, zdaněním a regulací ve prospěch sociální spravedlnosti, má fatální vliv na nezbytnou koncentraci vlastnických práv, to je kapitálu, a vylučuje tvorbu pracovních míst. Tuhle iracionalitu společenstev sociálních států dokázaly odhalit nejlépe východoevropské mafie, jejichž předáci mají z bolševického socialismu skvělé zkušenosti. Proto také LT není obrana před východními riziky, to je přímo realizace východní rizik.

Tady má mafie vedle principiální nesmyslnosti sociálního státu výhodu i v solidaritě ekonomicky a právně nekvalifikovaných (viz předseda ústavněprávního výboru Sněmovny). V téhle vládnoucí solidaritě nekvalifikovaných representantů většiny podprůměrných voličů je charakteristické, že nepřítelem se stávají jedinci nadaní schopnosti zpochybnit justici, když ti vládnoucí bezmocně nepostřehli, že v prvé řadě jurokracie pohrdla právem a právním státem sama.

Příkladem je, že po tolika nikam nevedoucích nesmyslných politicky motivovaných stíháních domnělých ekonomických kriminálníků, Sněmovna nechala stíhat Volfa za to, že draho prodal státu svůj produkt. Není náhodou hnacím motivem našeho severoatlantického blahobytu zisk? Pak proč 20 let po pádu socialismu je poslanec Volf za své ziskově orientované jednání stíhán a jak to, že není stíhán žádný zkorumpovaný představitel státu, který ten šunt od Volfa koupil? To je to ideologické vítězství socialismu, které jsme netušíc zažili před dvaceti lety.

Minulý týden jsem zveřejnil příklady absolutního despektu naší justice před vlastnickými právy. Všechny zveřejněné a další mi známé příklady jsou charakteristické tím, že oběti neměly STBácké či prokurátorské krytí. Z toho plyne, že justice chrání zájmy právě této z bolševického socialismu přeživší mafie. Protože platí logický součin, pak pokud justice naše sociálního státu je justicí reakční, která lidská práva a konkrétné nejdůležitější právo pro existenci tržního hospodářství nerespektuje, pak nemůže mít takový sociální stát žádnou perspektivu, protože nemůže být funkční. Pro pochopení stačí přiřadit nulu nefunkčnosti a je to jasný. Proto taky slavný starosta New Yorku úspěšně bojoval se zločinem nulovou tolerancí.

Abych dokreslil to vítězství socialismu, dovolím si zase malý příklad z praxe. Socialismus, to je vláda nepráva na rozdíl od demokratického režimu s tržní ekonomikou, která je vládou práva. Probíhá soud, kde by měli pěšáci mafie vydat bezdůvodné obohacení z užívání majetku konkurzního věřitele, který dostali zadarmo za účast na defraudaci něčeho mnohokrát většího z kontroly justice ve prospěch mafie. V jiném řízení nezkorumpovaní soudci konstatovali, že jiné položky majetku ze stejného souboru ukradeného stejným způsobem a stejnými lidmi patří okradenému a musí být vráceny. Další soudce písemně jiný rozsudek ve prospěch mafie zdůvodnil v důsledku frustrace vlastní zkorumpovaností tím, že to, o co se zde soudíme, bylo nepochybně ukradeno od počátku neplatnou smlouvou taky.

Zdánlivě jednoznačná situace ve prospěch žalobce. Ale za ty roky bylo rozdáno mnoho provizí a konkrétní soudce čelí tlaku těch, kteří ty korupční provize inkasovali. Co udělá? Nařídí okradenému žalobci, že musí soudu předložit důkazy navržené žalovanými, o kterých se zjistí, že je žalovaní nenavrhli a vymyslel si je sám soudce, který o nich musel vědět jen od zkorumpovaného prokurátora, který na tom kdysi stavěl legalizaci té krádeže. Okradený žalobce soudu nic dát nechtěl a soud protokoloval, že poučuje žalobce o jeho povinnosti, kterou v žádném zákoně nenajdete, a mimo protokol pohrozil pokutou. Teprve, když jej žalobce požádal, ať pokutu neodkládá, protože nic nedostane a pokuta za nevydání zápisu z porady před jedenácti lety by byla dobrým dokumentem, jak nezákonně soudí, si to rozmyslel.

To, že ten soudce čelil mikrofonu, který jeho jednání zaznamenával, svědčí o jeho skalním přesvědčení, že tu právní stát není. To přesvědčení určitě čerpal v kolegiu soudců svého soudu i soudu nadřízeného, když pojítkem je korupce, na které se společně podílí. Ti žalovaní pěšáci mafie mají dnes už jen šanci, že je bude dlouho pronásledovat exekutor, protože to co soudcům, prokurátorům a policajtům dali na provizích, budou muset zaplatit i s úroky. Jejich advokát samozřejmě nemá ani náznakem zájem chránit jejich zájmy, protože rozhodující je, aby se to nedotklo těch soudců, prokurátorů a policajtů, kteří u té zlodějiny byli od počátku a s kterými ten advokát bude muset koexistovat i dál.

K potvrzení vítězství socializmu formou popření právního státu u nás můžeme přidat i pochybnou argumentaci ve prospěch LT (zde). Socialismus žije formou sociálního státu dál a teď přeroste v typicky socialistickou EU. Ti nadšení fandové tohoto evropského úpadku stejně jako nepostřehli vítězství socialismu před 20ti lety, tak dnes nepostřehli, že prostřednictvím LT konečně zvítězili Francouzi a Němci nad Brity. Když Britové zvítězili nad Napoleonem i Hitlerem, teď se Sarkozym a Merkelovou prohráli. Teď za ně můžou o nich rozhodovat Francouzi a Němci sami. Jak dlouho tohle může platit? Jak dlouho může trvat, než Britové přijdou na to, že je jejich socialisti pěkně podvedli?