Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Podjatost versus profesionalita!

Jan Suchánek


Existují instituce, které jsou povolány k tomu, aby nám poskytovaly sjednocující výklad práva. Mezi ně patří v prvé řadě Evropský soud pro lidská práva a Ústavní soud. Z mé zkušenosti vyplývá, že například náš Nejvyšší správní soud se výkladem dle těchto institucí řídí. Tedy aspoň v otázce vyloučenosti soudců z řízení, kdy je možno je označit za podjaté. Ta sjednocující teze zní, že „vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoli na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít o jeho nepodjatosti pochybnost“.

Prostý občan by se mohl domnívat, že o nepodjatosti soudce vznikne pochybnost, když požádáte předsedu soudu, kde vámi domnívaný zkorumpovaný a tím podjatý soudce soudí, aby s tím soudcem zahájil kárné řízení, protože ten soudce prokazatelně činí skutky, které naplňují skutkovou podstatu minimálně účastenství na mnoha trestných činech, případně se soudci, kteří vás okrádají, demonstrativně solidarizuje, ignoruje právní řád tohoto státu, straní demonstrativně protistraně, poškozuje jednu stranu řízení svévolným porušením procesních předpisů, pomlouvá vás a dokonce vás křivě obviňuje, což je trestný čin. Z těchto všech důvodů nemůžete mít důvěru v to, že by vám ten soudce zaručil spravedlivý soudní proces, na který máte ústavní právo.

A teď si představte, že některé soudce to dokonce přestalo bavit, když oni od organizovaného zločinu žádný příjem v našem případě nedostali, aby se do toho osobně namočili, a radši se přiznali, že podjatí jsou. Dokonce se v souvislostech toho jednoho dlouholetého útoku justiční (konkurzní) mafie vyloučili a odvolací soudy to potvrdili všichni soudci, co dělají u toho konkurzního soudu správní a trestní věci. Jenže teď do toho zasáhla neviditelná ruka solidarity hájící práva jurokracie nad jakýmkoliv právem psaným či v právních státech tradovaným jako základ severoatlantické (křesťansko-židovské) civilizace.

Vrchní odvolací soud konstatoval, že „námitka podjatosti, opřená o dané výhrady, je vznášena z nepřípustného důvodu“, to znamená, že nic z konstatovaného nemůže být důvodem k pochybnosti o nepodjatosti. Tedy mohlo by zřejmě být, kdyby se něco takového událo mimo soudní budovu. Tam by to nezákonnost byla, ale uvnitř soudní budovy je to nezávislý výklad práva i když je v rozporu se slibem soudce, že se bude řídit psaným právem. To, že je soudce křivopřísežník, není na škodu výkonu jeho funkce. Absolutní popření závazků tohoto státu umožnit obětem korupce uplatnit důkazy korupce.

Odvolací soud šel ještě dál. Konstatoval, že „vychází z teze, že výkon funkce soudce klade důraz na vysoký stupeň profesionality soudce, jejímž obsahem je též požadavek na jeho nestrannost. Soudce musí být schopen zachovávat svoji nestrannost i za situace, kdy účastník svou nespokojenost s průběhem řízení dává najevo hrubými, resp. urážlivými výrazy.“ Tak si odvolací soud vyložil odkazy účastníka na rozpory mezi psaným právem a právem které soudce aplikuje. Způsobilý důvod k vyslovení podjatosti soudce by prý „obecně nezakládala ani situace, kdy by např. účastník dokonce podával proti soudcům žaloby.“

Až legrační je, že dle odvolacího soudu „lze konstatovat, že nikterak nevyplynulo, že by byli soudci vůči žalovanému v natolik negativním či dokonce v nepřátelském vztahu, že by nebyli s to dostát svým povinnostem nestranně věc projednat a rozhodnout o ní.“ Takže částečně negativní a nepřátelský vztah je stále vztahem profesionálním a o nestrannosti soudce nevzbuzujícím jakoukoliv pochybnost. Tím se odvolací soud vypořádal i s tím, že několik soudců se prohlásilo samo za podjaté.

Odvolací soud tak odtržen od jakékoliv nutnosti respektovat logiku vlastně zapřáhl povoz před koně. Tím, že je dotyčný soudcem, je prokázána jeho profesionalita. Ve skutečnosti je ta absurdnost ještě dalekosáhlejší. Jeden z těch profesionálů se dokonce sám po letech vyloučil jako podjatý ve sporech, které vedli konkurzní věřitelé s jeho správcem konkurzní podstaty kvůli tomu, že správce jednal podle nezákonných pokynů tohohle soudce. On totiž soudce konkurz realizoval podle pokynů bílého koně organizovaného zločinu, jemuž právní pomoc při ukradení více než miliardy korun poskytoval sám syn toho soudce jako praxi před zahájením vlastní soudcovské kariéry. Tuhle zločinnost neunesl tehdy ani odvolací soud a toho zkorumpovaného soudce nařídil odvolat i z vedení toho konkurzu. Dnes je to v očích jurokracie profesionál, který může nepodjatě soudit spory, které sám svým nezákonným jednáním vyvolal a usvědčit sama sebe z mnoha nezákonností, účastenství na defraudací konkurzní podstaty atd.

Aby to nebylo tak jednoduché, prostý občan by se mohl náhodou podívat na Internetu do zákona o soudech a soudcích a přečíst si tam, že soudci jsou kárně odpovědni za kárná provinění, kterými je i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Prostý občan by se mohl domnívat, když je to zákon tohoto státu, že by on mohl být tím, u koho by neměl soudce ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, a to co u něj vyvolalo pochybnosti o nepodjatosti soudce je zároveň jeho kárným proviněním. A zase se budovatelé občanské společnosti zmýlili. Z těch předsedů soudů a ministrů, co jsou oprávněni podat návrh na kárné řízení si, že by šlo o důvěru občana, nemyslí ani jeden a jedině tím argumentují a korupci obhajují. Jednání soudce v rozporu s jeho slibem řídit se zákony nemůže ohrozit důvěru občana, protože o ni prokazatelně justici nejde! Podobné závěry nedávno publikoval i pan Jemelík na základě zkušeností spolku Šalamoun s trestními procesy. Kárné řízení je jen taková malá hrozbička na soudce, kdyby neposlouchali tu mocnou skrytou sílu, která justici vládne.

Ve skutečnosti v souvislosti s tou podjatostí jde už jen o to, aby nebyla usvědčena justiční (konkurzní) mafie z její zločinnosti, protože při zákonitém přesunu věcí na jiný soud, by se mohlo stát, že o věci rozhodne nezkorumpovaný soudce nebo soudce naštvaný, že jemu nezaplatili, a rozhodne podle psaného práva. Proto odvolací soud popřel všechny zásady spravedlivého soudu, aby si to mohla justiční (konkurzní) mafie vyřídit ve své krajské jurisdikci sama. Stačí jen, aby se co nejdéle nesoudilo a došlo k promlčení všech trestných činů, které byly organizovaným zločinem v dané souvislosti napáchány. Současně se promlčí všechny nároky na úhradu škody. To je i ten státní zájem, společný s organizovaným zločinem.

Dá se na tom presentovat i další souvislost prorůstání zločinu s naší justicí. Vytváří se časový prostor pro ilegální transfer informací a provizí. Dokonce dostali prostor i profesionální vyděrači, kteří využívají minoritních akciových podílů k vydírání, když chtějí hned podíly z fabulovaných budoucích zisků ovládajícího akcionáře. Ti přišli na to, že mohou podjatost soudců z justiční (konkurzní) mafie využít k útoku na poškozeného konkurzního věřitele, pokud najdou bydliště jednoho ze zástupců vydírané firmy v jurisdikci zkorumpovaného konkurzního soudu. A hned je na světě další proces, v kterém žalobce tvrdí 1+1=3, s čímž v jurisdikci žalovaného již před lety neuspěl, aby se do toho jeden z nejzkorumpovanějších soudců u toho soudu konkurzního radostně pustil.

Ten příklad s vyloučeným a jedním senátem odvolacího soudu z případu odvolaným zkorumpovaným soudcem, který je dnes jiným senátem odvolacího soudu povolán profesionálně soudit vlastní nezákonnosti, je připomenutím toho, že nikomu advokáti nepomůžou. Jakmile narazíte na zkorumpovaného soudce, musí advokát dle pro něj závazných etických pravidel advokacie tuhle zkorumpovanost tolerovat. Musí ji tolerovat i z toho důvodu, že je pravděpodobné, že by se mohl k tomu soudci dostat s dalším klientem a neuspět, protože soudce by se mstil advokátovi za to, že na jeho zkorumpovanost upozornil. Advokát musí vyjít z faktu, že zkorumpovaní soudci zůstávají a klienti se mění. To znamená, že advokáti musí preferovat dobrý vztah se zkorumpovanými soudci a klienti by měli hledat advokáty, kteří tu korupci umí zprostředkovat. Tím jsou automaticky oběti konkurzní mafie vyloučeny z práva na „spravedlnost“, protože ji už nemají za co koupit.



Jan Suchánek
 
  Přístupy: 21712 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA