Žít se má naostro, tak už žádné dluhy

Tomáš Munzi

MF Dnes 27. 1.2009

Český premiér společně s expertním týmem NERV představili první komplexnější podobu protikrizových opatření. Hlavními esy se má stát podpora exportu, zrychlení odpisů, investice do vzdělání a relativní rozpočtová umírněnost. Paradoxní je, že se mělo projednávat celkem 250 dílčích opatření.

To bohužel nevypovídá o tom, že se všichni členové NERV upřímně snažili upozadit partikulární zájmy ve prospěch plošných opatření. Ve vší úctě ke všem, právě v krizových momentech se nejvíce pozná, kdo je přesvědčen o nějakých skutečných ideálech společenské spravedlnosti a harmonie. Proč je to tak důležité zdůrazňovat?

V předminulém století psal guru všech nesocialistických ekonomů Frédéric Bastiat nesmrtelné pamflety o tom, že všechny lidské fenomény mají jak svou „viditelnou“, tak zejména svoji „neviditelnou“ podobu. A tedy, že hlavním posláním ekonomů jako společenských vědců je bránit dlouhodobé a systémové principy před krátkodobým populismem zájmových skupin. Během expanze všech nejdrastičtějších -ismů v minulém století si bohužel příliš mnoho lidí zvyklo žít tak trochu na úkor někoho jiného. Proto tu máme nezpochybnitelnou demokratickou „diktaturu většiny“ prznící zákony lobbistickým „legislativním gangsterismem“ boje všech proti všem o to, kdo ze „společného“ nejvíce ukrojí.

Současná krize vznikla hlavně proto, že se hospodářské politiky vlád a centrálních bank snažily krátkodobě manipulovat s obecnými ekonomickými zákonitostmi právě ve prospěch velkého množství zájmových skupin. V Americe tak díky tomu vznikla fatální nerovnováha mezi úsporami a spotřebou. Došlo tak ke kritickému narušení struktury finančního a reálného kapitálu. To navíc přiživila ochota celého světa financovat ekonomickou velmoc. Prasklá bublina se logicky šíří do celého světa a dopadá rozdílně na odlišné země dle toho, jak moc ony samy manipulovaly a svezly se na ekonomické bublině. Česko také neodpovědně manipulovalo s uměle nafouknutou průmyslovou strukturou, a ne, že ne. Pravda, naštěstí ne tak, aby finanční systém dospěl na hranici totální nesolventnosti.

V těžkých momentech potřebuje ekonomika především to, aby se mohly hýbat ceny a mzdy. Jedině tak se co nejdříve uzdraví a přizpůsobí svoje relativní ceny splasklé struktuře produkce. Postupy prezidentů Hoovera a Roosevelta vedly k tomu, že se ještě více zmanipulovalo zmanipulované a podnikatelům bylo znemožněno racionálně se přizpůsobit novou ekonomickou kalkulací. Pro naši otevřenou ekonomiku to může být o to kritičtější. Jsme závislí na zahraničních tržních informacích, které nemůžeme ovlivnit.

Úkolem číslo jedna pro českou vládu proto musí být, abychom využili evropského předsednictví a tvrdě mezinárodně vystupovali proti jakémukoliv protekcionismu. Případné obchodní války a bojkoty „cizáckého“ zboží ve stylu třicátých let by znamenaly skutečnou zkázu. Historie navíc dobře ví, že mezi ekonomickým a ideologickým nacionalismem není moc obsahových rozdílů.

Je proto nutné hlavně dělat to, co by se mělo dělat bez ohledu na krizi - odolat vlivu zájmových skupin, uvolnit pracovněprávní vztahy, nechat lidem více peněz a držet rozpočtovou disciplínu. Dlouhodobě totiž platí jedno drsné pravidlo. Když si lidé nabijí hubu, tak sami poznají, že to jediné, co jim nikdy nikdo nesebere, je to, co mají sami v hlavě. Jenom tak budou sami od sebe investovat do vzdělání, nevezmou si hypotéku, na kterou nestačí, a nové auto si koupí, až když ho budou skutečně potřebovat. Z dlouhodobého hlediska jde o to, abychom se kvalitně rozhodovali. Nemá zvítězit krátkodobý kvantitativní populismus. Žít se má naostro. V minulosti se totiž lidem často nechtělo žít tak, jak se má. Podlehli krátkodobým svodům a „ztracené“ generace poznaly, co to znamená si naostro vyměňovat kulky.