Mohou intelektuálové uspět v politice?

Jiří Krejčí

blog.lidovky


Intelektuál [z lat. intellectualis - rozumový], většinou je tak nazýván vysoce kvalifikovaný duševní pracovník humanitního zaměření nebo vzdělaný člověk se spekulativním a kritickým způsobem myšlení. (UNIVERSUM, všeobecná encyklopedie 4, str. 188).

Intelektuálem bývá většinou příslušník inteligence, ale není to podmínkou. Nemusí být nutně vysokoškolákem, i když právě z absolventů vysokých škol humanitního směru se rekrutuje nejvíce intelektuálů. Je to člověk, který obvykle vyniká nadprůměrnou schopností mluveného i psaného slova, snahou o originalitu, dále pak jistou nezávislostí a kritičností, ochotou vyjadřovat se o závažných otázkách srozumitelně a hlavně přitažlivě, ovšem nenese za nic odpovědnost .Mnohdy má sklon k vytváření a šíření nových ideologií, včetně totalitních. Mnozí intelektuálové mají sklony ke kritice moci, poměrů a podobně.

Veřejné mínění zaujímá vůči intelektuálům poměrně často negativní postoj. Viní je ze zbytečného mudrování, nadměrné kritičnosti, nadřazenosti a přemrštěného individualismu. Bylo by dobré, kdyby intelektuálové mohli vstupovat do politiky, ale nemají skutečnou šanci. Jsou nejen málo odolní a více zranitelní, ale především málo vytrvalí. Proto nemohou konkurovat profesionálním politikům.

Současný volební systém je založen na získávání voličů a jejich přesvědčování, což není práce jednoduchá a vyžaduje velké množství námahy a času. Intelektuála, pokud o přesvědčování někoho vůbec uvažuje, přestane přesvědčování brzy bavit, zvláště když zjistí, že ho lidé nechápou a nerozumí jeho slovům. Ono opravdu není jednoduché jezdit od města k městu a od vesnice k vesnici a přesvědčovat lidi o správnosti svého volebního programu.
Když se nějaký intelektuál někdy nějakým nedopatřením dostane až do Parlamentu, má jeho kariéra zpravidla jepičí život, protože brzy začne v politické aréně působit jako klaun.

Pokud chce být někdo politikem, potom musí umět být svým způsobem citlivý i necitlivý, dravý i umírněný a při tom dostatečně chytrý, aby uměl tyto vlastnosti vhodně strategicky využívat a nevzbuzoval ve svých voličích odpor. Musí se umět v příhodné chvíli zesměšnit a někdy i ponížit. Intelektuálové však chtějí působit příliš vážně, příliš odpovědně a příliš solidně. Ovšem solidnost je především nuda a nuda lidi, tedy i voliče, odpuzuje. Proto tak málo intelektuálů dosáhne v politice výraznějšího úspěchu.