Miroslava Němcová: Nejčistší řešení

Nejčistší řešení

Miroslava Němcová

Úvodní projev místopředsedkyně ODS

17. kongres ODS, Praha, 18.11.2006

Vážený pane předsedo, vážené dámy, pánové, vzácní hosté, přátelé ODS

Zdravím vás všechny přítomné, a stejně tak ty, kteří sledují naše jednání mimo tento sál, na internetu či v televizi. Prosím vás o pozornost. Chci vám říci několik důležitých vět. Chci mluvit o ose důvěry mezi námi a našimi voliči.

Proto nejprve: cokoli dnes a zítra rozhodneme, se netýká pouze nás samotných, ale zejména lidí, kteří k nám vzhlížejí s důvěrou a nadějemi. Tedy oněch 1 892 475 lidí, kteří nám dali svůj hlas v parlamentních volbách . Jestliže nás je tu zhruba 400 a doufám, že všichni volili ODS, stejných sálů bychom potřebovali pro všechny naše voliče více než 4 700. Jinými slovy, je tu zastoupeno 0,02 procenta voličů ODS. A ještě jinak. Naši voliči tvoří zhruba dvojnásobek těch, kteří v listopadu 1989 - tedy před 17ti lety zaplnili pražskou Letenskou pláň. Je to velká spousta lidí. Tito lidé jsou naším nejdůležitějším koaličním partnerem. Těm jsme něco slíbili a jim jsme odpovědni.

Představuji si, co bych jim řekla, kdybych nestála zde, ale na oné pomyslné tribuně na Letné.Kdybych jim stála tváří v tvář a měla vysvětlit, co se s ODS stalo. A myslím , že je čas na vysvětlování.

Nemá smysl vracet se detailně a rozebírat jednotlivé kroky, které od voleb ODS učinila. Ale něco za připomenutí stojí: například putování za modrou šipkou s Indiana Jonesem, naším partnerem z kampaně. On ukazoval, kterou cestou jde KSČSSD, a kterou chce jít ODS. A byly to dvě zcela odlišné cesty. Vzpomínáte si? A téměř dva milióny lidí se s námi vydaly naší cestou. Děkovali jsme jim a slibovali, že budeme dělat politiku, ke které nás zvolili. Cože jsme konkrétně slibovali? Něco, čemu já říkám konzervativní ctnosti: například nízké daně, důchodovou reformu, která zajistí současné i budoucí důchodce, důraz na vzdělávání, efektivní státní správu, osobní svobodu a odpovědnost. A také, nezapomeňme, vyjasnění korupčních kauz.

Na druhé straně, proč to nepřiznat, jsme voliče získali i tím, co nabízela ČSSD. Nabízela: - Jiřího Paroubka.

Myslím, že ve vleklých povolebních jednáních jsme hlasy těchto lidí neztráceli, byť nebylo v našich silách vytvořit pravicovou vládu. Veřejnost si ujasňovala ústavní možnosti, ale zejména sledovala hlavní aktéry.

Druhým připomenutím je smutně proslulý povolební projev předsedy ČSSD, Jiřího Paroubka . Velmi často si stěžujeme na to, jak krátká je lidská paměť. Divíme se, jak je možné, že po zkušenostech s komunistickým režimem, který stál generaci našich rodičů celý produktivní a tvůrčí život, na tuto dobu temna lidé zapomněli.Přitom sami ztrácíme paměť také. To opravdu stačí pár měsíců a my uvěříme, že předseda ČSSD je jiný člověk? Faktem je, že rozdělil naši společnost. Jeho programové rehabilitování komunistů nesmí být zapomenuto. Víme přece dobře, že mění názory častěji, než vlastní košile. Může být pro nás dnes důvěryhodným partnerem? Lze vysvětlit našim voličům, že se přes noc změnil a my s ním můžeme vládnout? To já vysvětlit nedovedu a myslím si, že to není v silách žádné PR agentury.

Nechci však, aby mi bylo špatně rozumněno. Nejsem populista, který nyní hlásá to, co se líbí. Nedělala jsem to nikdy. Od voleb, po celoudobu, říkám stále to samé. Vím, jaký je náš volební systém. Vím, jak je složité vytváření volebních koalic, jaké přináší oběti personální i programové.Ze současné situace vedou podle našich voličů předčasné volby. Snad v tisíci odeslaných e-mailech vysvětluji,že vůbec není snadné k nim dojít. Přesto možnost předčasných voleb a víra v to, že ODS ji neopustila, tvořilo osu důvěry mezi námi a veřejností , naším koaličním partnerem.Naši voliči a příznivci jsou přemýšliví, vzdělaní, nároční ,zajímají se o politické dění, a jsou proto kritičtí a velmi citliví na politická rozhodnutí. Snadno můžeme ztratit jejich důvěru, pokud ustoupíme příliš. Začnou si myslet, že jsme podobní, ne-li stejní jako ti, kterým nevěří.Vždyť, podle jednoho z našich minulých hesel, volí hlavou i srdcem.

Proč dnes máme tak vysoké preference? Protože povolební postup ODS byl konstruktivnější, věrohodnější a zásadovější, než postup ČSSD. Našim postojům "necinknout si příliš" se sociální demokracií, i když víme, že s ní musíme hledat východisko z patové situace, veřejnost rozuměla a schvalovala je. Oceňuje na nás jiný politický styl, konzistentnost názorů, tedy jednotu slov a činů, chcete-li.Chce korektní postup i když ví, že politika nejsou Rychlé šípy a počítají se výsledky. Avšak laťka politické kultury může být nastavena různě vysoko. Je jen na nás, kam ji posuneme. A nejsou to jen fráze, tak to řada našich příznivců skutečně cítí.

Jaký je náš dlouhodobý cíl? To je jasné. Chceme, aby ODS posilovala, vítězila v jakýchkoli příštích volbách. Aby získávala nové voliče. Aby měla nejenom program, ale i dobrou pověst. Chceme, aby naši příznivci s námi vítězili, nikoli prohrávali.

Jak toho dosáhnout? Zachovat si vlastní konzistentní názor. Jednoduše stát na svém. Sledujme pečlivě kroky Jiřího Paroubka. Nechce volby v příštím roce. Přiznává, že by pro něj dopadly katastrofálně. Je do morku kosti pragmatický a veškeré svoje úsilí podřizuje svému prospěchu. Máme důvod mu ulehčovat trauma z padajících preferencí? Proč by nám měl pomáhat v proreformním programu? Posune se doprava, když dosud luxoval hlasy komunistů? Neudělá to. Neumím si představit, co by jej k tomu mohlo přimět. Ustoupí zdánlivě a pouze vyčká až se naši zklamaní voliči od nás odvrátí. Na tuto chvíli čeká. A my ji nesmíme připustit.

Zásadní je termín voleb. Nejčistším řešením jsou pro nás předčasné volby na jaře příštího roku. Je to termín málo reálný, ale ne nemožný. Je to ústavní cesta, tři jmenování a tři neúspěchy v Poslanecké sněmovně. Je třeba vidět rizika této varianty: zablokovaná Sněmovna, ústavní krize, riziko nástupu komunistů. Připouštím, že je možné se bavit i o ústupku pokud jde o termín voleb, ale znamená to jasné rozhodnutí o typu vlády, která k nim povede. Nesmí to v žádném případě být vláda, která setře rozdíly mezi ČSSD a ODS. Jedině tak jsme schopni vysvětlit našim členům a voličům, že nehrajeme s Jiřím Paroubkem nějakou neprůhlednou hru, která se nám může v budoucnu vymstít.

Buďme trpěliví a sebevědomí. Paroubek dnes není tak silný, jak se staví. Jeho vláda s komunisty je málo pravděpodobná, jakkoli jí neustále hrozí. Kde vezme další hlasy? Mluví se o různých přeběhlících. Tu od lidovců, tu od Zelených, sem tam zní, že má nějaké hlasy ODS. Kdyby je měl, vyjednával by dnes s námi? Myslím, že ne. Stále ještě mám dostatek důvěry k poslancům, kteří do novin řekli, že nejsou hlasem pro vládu Jiřího Paroubka a komunistů. Bylo jich 100. A věřím, že stále je. A navíc: I šéf ČSSD je pod dohledem svých voličů. Nevěřím, že by mu všichni vládu s komunisty posvětili.

Vážené dámy a pánové,

nenastane konec světa, pokud nepřistoupíme na jedinou, vnucovanou, variantu. Od začátku přece víme, že jde o hru nervů. Často myslím na závěrečné minuty filmu Zkáza Britanniku. Hlavní hrdina může loď zachránit nebo potopit. Podle toho jak odhadne drát, vedoucí k náloži. Nepodlehne falešné radě a přestřihne ten správný drát. Já myslím, že s námi je to nyní stejné. Měli bychom mít pevné nervy, nevěřit falešným radám a přestřihnout ten správný drát. Ten červenorůžový.

Děkuji vám. Za rozvahu, odvahu, odpovědnost.