Petr Nečas: Mateřství nesmí znamenat konec kariéry

Mateřství nesmí znamenat konec kariéry

Petr Nečas

12.06.2008, MF DNES

Mateřských škol ubylo o čtvrtinu, a to za situace, kdy porodnost díky početným ročníkům ze 70. let opět roste. Počet žen zaměstnaných na částečné pracovní úvazky poklesl o více než pětinu. Kdy že se to stalo? Shodou okolností za dvě volební období vlád ČSSD.

Proto chceme motivovat zaměstnavatele k vytvoření částečných pracovních úvazků pro rodiče malých dětí cestou slevy na sociálním pojištění a zrušením minimální platby zdravotního pojištění. Vždyť u nás v kategorii žen mezi 20 a 49 roky alespoň s jedním dítětem mladším 12 let pracují na částečný úvazek necelá 4 procenta těchto maminek. V -sousedním Rakousku a Německu je to jedna třetina a v Nizozemsku více než polovina.

Chceme vytvořit prostor pro lepší sladění péče o děti a rodinu s prací a profesionálním sebeuplatněním.

Stejným směrem míří i motivace zaměstnavatelů, aby vytvářeli podmínky pro zajištění péče o děti zaměstnanců, která by doplnila nedostatečnou kapacitu předškolních zařízení. Chceme také prosadit otcovskou týdenní dovolenou pro péči o narozené dítě, což je standardní věc v mnoha západoevropských zemích.

Největší pozornost však budí úmysl zavést tzv. evidovaného poskytovatele vzájemné rodičovské výpomoci, což je "maminka od sousedů" či "chůva odvedle". Kapacita mateřských škol nestačí a ještě nějakou dobu stačit nebude. Stát nemá možnost ovlivnit počet míst ve školkách, protože je zřizují obce a města. Ty s oprávněnou nedůvěrou sledují současný babyboom a považují jej zřejmě za přechodný jev. Co za pár let s nadbytečnou kapacitou školek? Úvahy o masivních státních dotacích na tento účel jdou naprosto mimo realitu veřejných financí. Navíc, co dělat v případě malých obcí, kde školka není?

Rozšířili jsme již spektrum možností péče o dítě liberalizací živností v této oblasti. To však nestačí.

Zdaleka ne každý má dost peněz na zaplacení profesionální chůvy. Nechceme se spokojit s tím, že kdo nemá místo ve školce, k dispozici babičku či prostředky na chůvu, má smůlu. Proto chceme umožnit rodičům, kteří sami pečují o dítě předškolního věku, aby pečovali o další až čtyři děti - za přesně stanovených a výhodných finančních podmínek. Definovaná pravidla a kontrola orgány veřejné správy spolu se snahou rodičů nalézt to nejlepší pro své dítě vytváří dostatečný rámec. Nejde o konkurenci mateřských škol. Jen rozšiřujeme alternativy a spektrum možností nalezení péče o malé děti. Chceme svobodu volby, proto nikoho ani omylem netlačíme k této možnosti. Kdo jí nedůvěřuje nebo nenalezne vhodnou osobu, které věří a které svěří své dítě, tak této možnosti prostě nevyužije. Ale proč nevyjít z faktického stavu, kdy tato "služba" funguje velmi často a neformálně v praxi, a nepřevést ji ze sféry "neoprávněného podnikání" na světlo pevně definovaných a jednoduchých pravidel?

Nevynalézáme nic originálního. "Vzájemná rodičovská výpomoc" v podobě tzv. Tagesmutter existuje například v Německu, Rakousku a Švýcarsku a zaznamenala za posledních 15 let velký rozvoj. Rozhlédněme se po vyspělé Evropě a zbavme se předsudků a demagogie. Pak zjistíme, že cesta, kterou chceme jít, je správná.