Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Daniela Filipiová: Být lepší než Julínek? To je vysoká laťka



17.01.2009, Lidové noviny

Premiér vám až ve čtvrtek sdělil, že si vás vybral do funkce nové ministryně zdravotnictví. Připravovala jste se na tento post už ty dny předtím nehledě na to, zda do vlády půjdete, či nikoli?

Určitě ano. Když mi ve středu dopoledne volal, že mě oslovuje jako jednoho z možných kandidátů, jestli bych to tedy brala, začala jsem se na tuhle funkci intenzivně připravovat. Zdravotnictví je přece jen nejtěžší resort. Zdravotnictví v uvozovkách rozumí každý, protože každý jsme byl někdy nemocný a máme o tomto resortu nějaké představy....Takže ano, samozřejmě jsem se už připravovala....

Jak?

Jsem v kontaktu s panem náměstkem Šnajdrem, teď se dopodrobna seznamuji se zákony, které jsou ve sněmovně....

Komunikovali jste spolu s tím, že jste nevěděli, který z vás dvou nakonec tím ministrem bude.


To bylo na tom to zvláštní! Nicméně nepociťovala jsem z jeho strany nevůli. Teď se tedy především seznamuji s těmi zákony. Něco o nich vím, ale musím je prakticky znát nazpaměť. Čas ale běží a já mám před sebou teď víkend, kdy to bude "zpátky na vysokou školu". Mám pár dní na to, abych si do té hlavy všechny informace nalila.

Máte tak trochu před státnicemi.

To teda! To je krásné srovnání, to se mi líbí. Jinak pan Šnajdr byl u koaličních jednání, která probíhala, takže od něj budu potřebovat, aby mi vypíchl problematické body. Zkusím opět svolat koaliční jednání, chci si sednout ke stolu....Nějak to musíme dát dohromady.

S Tomášem Julínkem nejste v kontaktu?

Mluvili jsme spolu v úterý, protože jsme měli schůzku ohledně poplatků.

Už vám ministr Julínek ukázal svůj časový harmonogram na dobu předsednictví?

Pan Šnajdr mi to právě posílá do mailu.

Říkáte to dost rozpačitě.


Já jsem ten harmonogram ještě neviděla a upřímně se toho děsím. Předsednictví s sebou přinese hromadu věcí. Samozřejmě že ministr toho spoustu jen zaštiťuje....

Ale pendlovat mezi Prahou a Bruselem budete.

To bezesporu. Myslím, že poprvé mě to čeká někdy v únoru. Alespoň pan Šnajdr mi to naznačoval. I tady u nás bude plno konferencí....Ale jak říkám, harmonogram jsem ještě neviděla, takže jsem zatím v relativním klidu. Každopádně vím, že mám před sebou nesmírně těžký půlrok. Vždyť když všechno dobře dopadne, je rok a půl do konce vlády.

Přičemž půl roku před volbami už se de facto nevládne.

Přesně. Do toho půl roku předsednictví....Takže na samotné vládnutí máme tak půl roku. Čas nás strašně tlačí.

Sháníte si už kvůli předsednictví tlumočníky? Mluvíte francouzsky, státnice jste dělala v roce 1977. Anglicky umíte pasivně.


Angličtina je nosný jazyk, takže já už jsem si sehnala i lektorku....Samozřejmě nečekám, že se dostanu na profesionální úroveň. V Evropském parlamentu mám naštěstí možnost prezentace v rodném jazyce. Zkraje toho budu určitě využívat. Nejhorší je, že já v hlavě tu angličtinu mám. Když čtu anglický text, tak tomu celkem rozumím. Ale mám problém s mluvením. Potřebovala bych se dostat do stavu, abych byla schopná komunikovat v kuloárech. Tohle cítím jako svůj handicap. Francouzština je krásná, ale kolik lidí mluví francouzsky v EP? Třeba v naší zemi ovládají francouzštinu asi jen čtyři procenta lidí. Já jsem k tomu přišla taky náhodou. Na začátku šedesátých let, když jsem byla malá holka, táta pracoval jako chirurg v Tunisu. Nejdřív tam byl sám, pak jsme tam za ním celá rodina na dva a půl roku přijeli. A tam jsem se naučila mluvit. Bylo mi sedm a pohybovala jsem se mezi francouzskými dětmi....Do půl roku jsem mluvila.


Mluvily jsme o Julínkovi. Vy jste se o něm vyjadřovala jako o jednom z nejlepších. Není vám trapné, že ho máte nahradit?

Je to taková směs pocitů....Je mi líto, že musel odejít. Měla jsem hrozný strach, aby to mezi nás nevneslo nějaké antipatie....

Vneslo?

Myslím, že ne. Jsem o tom téměř přesvědčena. Ale to je můj subjektivní pocit. Trapnost....Ta tam asi není. Především cítím lítost, že nemohl dotáhnout svoji práci. Vím, že se na to léta dopředu připravoval....

A vy teď máte být lepší.

A já teď mám být lepší. To je hodně vysoko posazená laťka.

V čem budete lepší? Julínek byl kritizován za špatnou komunikaci se všemi.

Žádnou taktiku volit nebudu. Můj táta měl krásné krédo: "Ty můžeš říct cokoli, ale jde o to, jakým způsobem to řekneš." Je důležité naučit se říkat i nepříjemné věci způsobem, který tomu druhému neublíží, a vy si ho proti sobě nepoštvete.


Uvidíme, jestli se budete snažit neublížit, až na vás vyrukuje David Rath.

Reagovat na útoky Davida Ratha, to by bylo pod moji úroveň.

Tisk spekuloval, že je třeba latentní gentleman a nebude se do vás navážet jako do Julínka.

Já jsem s ním v životě nebyla v osobním kontaktu, takže nevím. Jestli se ale do mě pustí....Přiznám se vám, že za posledních dvaadvacet let, co jsem na vozíku, jsem si zažila takových hnusných věcí....Třeba když jsem byla na vozíku těhotná, tak ty pohledy lidí....Ty říkaly: "Proboha, tohleto se smí?" Nebo když jsem měla pak malé mimino na břiše, slyšela jsem, jak si lidi kolem mě povídají, že "tohle by se mělo zakázat". Já už jsem obrněná.

Jaké máte priority?

Chci prosadit maximum z reformních zákonů. Jsou opravdu dobré.

Jeden můj kolega říká, že když má hodně problémů, tak to krájí jako salám. Jedno po druhém. Čím vy začnete?


Ta salámová metoda je harmonogram. Co do kdy musí být uděláno. Mé priority jsou tedy jednoznačně zákony, které jsou teď ve sněmovně.

Spíš by mě zajímalo, co jsou pro vás priority při jednání s opozicí. Kdy budete schopna ustoupit a "handlovat" něco za něco.

V první řadě je třeba jednat s koalicí. S tou se musím dohodnout na kompromisech. Pokud ČSSD projeví zájem setkat se se mnou, nesmírně ráda přijdu a vše vysvětlím. Jinak ale zásadně odmítám handlovat vojenské mise a poplatky.

Paroubek to má jak ruskou ruletu. Poplatky byly jeho nejkřiklavější triumf před volbami a on teď udělá asi cokoli, aby je zrušil. Kam jste ochotna ustoupit?


Já jsem ochotna ustoupit v poplatcích v rámci koaličních jednání. ČSSD jasně řekla, že nechce žádné poplatky. Na to já odmítám přistoupit, tam nemám o čem jednat. Poplatky fungují. Zatím se na mě neobrátil jediný člověk, že by s nimi měl problém. A co si budeme povídat, na mě jako na člověka na vozíku se často obracejí lidé v těžkých situacích. A i já sama jsem zažila těžké životní situace. Byla jsem na mateřské dovolené s druhým dítětem a v invalidním důchodu. A můj muž v téhle situaci přišel o práci. To období bylo strašné. Bylo to těsně po revoluci. Nebo po absolvování vysoké školy jsem měla třicet korun na den. Tyhle situace znám, takže asi i proto za mnou lidé v těžkých situacích často chodí. A opravdu poplatky v tom nikdy nehrály roli!

O poplatcích chcete jednat jen s koalicí. Michaela Šojdrová tvrdí, že trvá na květnové dohodě, kdy se zruší poplatky pro děti do šesti let a pětitisícový limit se u dětí do patnácti let sníží na tři tisíce. To je pro vás únosné?


To je pro mě jedno z přijatelných řešení. V tom problém nevidím.

Je to pro vás maximálně únosná mez?

Mluví se o variantě zrušení poplatků do osmnácti let. Tam cítím problém, protože by tam mohli spadat i lidé, kteří už pracují. Pro mě je přijatelná hranice patnáct let.

Přijatelná a maximálně možná?

Ano. Jsem ochotná jít až na patnáct let.

A co důchodci?

S těmi je velký problém. Kdyby byli důchodci úplně osvobozeni od poplatků, hrozí situace "paní doktorko, napište mi ještě prášky pro dceru, vnuka, zetě". U důchodců jsem ochotna připustit snížení pětitisícového limitu na tři tisíce.

Čeká vás i poslanec Hovorka. Ten se podle Julínka řídí tím, co mu napovídá doktor, kterého zrovna potká....Je fakt, že teď sám Hovorka prohlásil, že změnil názor na vojenské mise, protože potkal nějakého vojáka.


S panem Hovorkou jsem se nikdy osobně nesetkala. Tady budu muset posoudit, jestli za ním jít osobně, nebo některého kolegu z KDU-ČSL požádat, aby ho oslovil....

A vzal si ho na starosti.

A vzal si ho na starosti. To je drsné vyjádření, ale já vám rozumím.

Když jsem po Hovorkovi chtěla jasně vysvětlit, co má proti Julínkovi, nebyl schopen to formulovat. Řekl, že mi to dodá písemně. A e-mailem mi poslal eseje....

Asi nemá jasný názor.

Jak s takovými lidmi jednat?


Nevím. Bude to metodou pokusomyl. Bude to složité. Nikde ve světě nenašli stoprocentně fungující recept na zdravotnictví. Takové ambice nemůžu mít ani já. Nemůže je mít nikdo. Geniálně by to vymyslel možná jenom Pánbůh. A to neříkám jako nějaký těžce věřící člověk. Spíš to paroduju. Uvědomme si, jak tady fungovalo socialistické zdravotnictví. Vždyť já jsem jeho produktem. Nefungovalo nic. Kdyby tady tenkrát byl gama nůž, tak já dnes nejsem na vozíku. Maximálně kulhám. Na druhou stranu my tu máme dnes špičkové odborníky a svět žasne, jak tady mohli vůbec vyrůst. S tím zázemím, co tu měli....Teď se možná někoho dotknu, ale když si vybavím některé své spolužáky z gymnázia, kteří se hlásili na medicínu, přiznám se, že já toho doktora potkat někde v ordinaci, tak odtamtud uteču, i kdybych se měla plazit jak Meresjev. Byli tu lidé, kteří šli na medicínu jen proto, že měli politické zázemí a věděli, že se tam dostanou. Můj o šest let starší brácha věčně ležel v anatomických knihách, táta mu vysvětloval, jak se dělají resekce žaludku....Brácha medicínou žil. Šel na první přijímačky, nedostal se. Dostal se do nultého ročníku a pracoval v Motole na pitevně. Za rok se hlásil znovu, nedostal se ani do nultého ročníku. Takže další rok na pitevně. Brácha byl psychicky na dně, do téhle pitevny šly i mrtvolky dětí....Pak se hlásil potřetí, opět se nedostal a v odůvodnění bylo napsáno "pro nedostatek zájmu o obor". Až po letech jsme se dozvěděli, že jeho jméno bylo červeně podtrženo a u toho napsáno "za žádných okolností nepřijímat".


Kvůli otci?

Ano. Nebyl v partaji, nebral si servítky....Ale velký paradox byl, že když někdo z papalášů něco potřeboval, nejel do Sanopzu, ale do Motola za mým otcem. Do Sanopzu tátu strašně lákali, ale on jim odpovídal, že zůstane v Motole, protože chce léčit normální lidi.

Kteří soudruzi mu tam takhle přistáli?

Konkrétně nevím. Ale kolikrát táta říkal: "Tak mi volal Prokopec (tehdejší ministr zdravotnictví -pozn. red.), že mi tam posílá svýho známýho." A vyprávěl, jak tam pak takový člověk trpěl. Ležel po operaci na pokoji, ještě mimo a ti ostatní kolem se do něj pouštěli....Jinak si pamatuju, že táta řešil zoufalé situace, kdy měl třeba jednu sérii léků a rozhodoval se mezi třemi pacienty, komu z nich to dá....To se obvykle namíchl, zavolal do Sanopzu a řekl: "Chci dvoje balení toho a toho." A okamžitě to tam měl. Sanopz prostě věděl, že ho bude potřebovat zas na nějaký žlučník nebo žaludek papalášův.

Zatímco váš bratr upadl v nemilost.


Oni neměli rádi, když se vytvářely rodinné klany.

Poprvé jsme se my dvě viděly, když jsem si půjčila invalidní vozík a jezdily jsme spolu po Praze. Můj dojem byl strašný. Změnily se za těch deset let pro vozíčkáře podmínky?

Praha je bezbariérovější. I když paradoxně je špatný třeba Václavák. Tam máte u přechodů jen takový úzký podivný nájezd, u kterého je ještě dolík, takže když prší, musíte si vykasat rukávy, abyste si je neucamrala....Ale zlepšilo se toho hodně. Problémy jsou spíš s tím, že lidé pořád parkují na vyhrazených místech, značky pro postižené se udělují zdravým lidem....To už je na úplně jinou reportáž.

Jak je pro vás v tomto ohledu vyhovující budova ministerstva?


Chodila jsem tam na pacientskou radu, takže vím, že je možné se tam dostat. Používala jsem tam takzvanou ministerskou toaletu... Jinak říkávám, že toalety jsou o zdraví. Tam vždy hrozí, že si vykloubíte rameno, protože se v úzké kabince musíte otočit o sto osmdesát stupňů. Netuším, zda jsou na ministerstvu i nějaké větší toalety. Už jsem myslela na to, že jestli bude jen trošku ta možnost, tak to tam přijatelněji upravím. Když tam má člověk trávit celý den....Něco jiného je, když si během jednání potřebujete jednou odskočit. Ale když potřebujete víckrát za den? No nebylo by to poprvé, co jsem si trhla krční páteří či odrovnala rameno. Jednou jsem dokonce propadla mezi záchodovou mísou a vozíkem na zem. A takový zážitek je nejúžasnější na veřejném záchodku. To fakt máte pocit, že byste se měla jít vykoupat v lyzolu. Jednou napíšu příručku "Jak se dostat bez ztráty květinky na toaletu". Představte si, že jste někde ve večerní toaletě a spadnete na záchodě. To vám tedy image dámy trošku pošramotí. Ale co, je to otázka chvilky. Přepudrujete se a zase se tváříte, jako by se nic nestalo. Vždycky dáma.

(Autor: Renata Kalenská)

 
  Přístupy: 8404 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 




Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA