Germanista, politolog, filozof, básník, milovník divadla, ale také přítel a osobitý inspirátor oslavil své osmdesáté narozeniny. Redakce Literární a kulturní revue Proglas při této příležitosti oslovila několik jeho nejbližších přátel a obdivovatelů, abychom společně vzdali hold poněkud opomíjené velké postavě nejen českého vědeckého a kulturní světa.
Narodil se 13. listopadu 1925 v úřednické rodině žijící na území tehdejší Podkarpatské Rusi v Mukačevu. Roku 1939 se rodina musela vrátit do Čech a tehdy čtrnáctiletý Rio pokračoval v gymnazijních studiích na pražském Smíchově, kde jej učili např. V. Jirát, J. Kostohryz a J. Š. Kvapil. Po maturitě (1944) pracoval až do konce války jako dělník v ČKD Praha. V letech 1945-1950 studoval na FF UK germanistiku a anglistiku, na téže fakultě obhájil v roce 1950 doktorský titul prací Mladý Werfel a následně krátce působil jako pomocná vědecká síla. V létech 1951-1954 vykonával vojenskou službu u Pomocných technických praporů, poté byl učitelem němčiny v Jazykové škole v Praze a od roku 1965 překladatelem z povolání. Po srpnu 1968 emigroval přes Rakousko a SRN do USA, kde od března 1969 působil jako germanista na Pennsylvania State University. Zde se prací Johann Nepomuk Nestroy. Der Schöpfer der tragischen Posse habilitoval a od 1973 působil jako řádný profesor. Roku 1992 odešel do důchodu. Trvale žije v USA.
Práce Rio Presnera je velmi obsáhlá. V roce 1947 debutoval svými překlady a dále přispíval zejména do časopisů. Do literatury Rio Preisner vstoupil počátkem 60. let jako germa-nista-překladatel a teatrolog, jehož zájem se soustředil na J. N. Nestroye. V monografii vykládající tohoto rakouského dramatika jako příznačný jev počínající krize evropského hodnotového systému však výrazně překročil hranice divadelní vědy směrem k filozoficko-historickým analýzám doby a společnosti. Orientace na filozofii, politické dějiny i teologii se posléze stala pro jeho činnost určující. Východiskem Preisnerových úvah je přesvědčení o hluboké axiologické krizi západní civilizace, jež se v 19. a 20. století odklonila od přirozeného Bohem daného řádu. Preisner z pozice konzervativce a katolíka srovnává židovsko-křesťanské základy západní civilizace s různými dějinnými projekty a dospívá k jednoznačnému závěru: krize západní civilizace má jediný kořen - ztrátu víry v základní křesťanské hodnoty. V práci Americana (1, 2) zkoumá myšlenkový a historický vývoj moderní Evropy a Ameriky a vnímá jej jako stálé odmítání metafyzicko-transcendentních entit ve jménu dialektické negace, jíž je podle něj charakterizován vývoj od Kanta přes Hegela k Marxovi a Nietzschemu. Ve svých úvahách Preisner podrobně analyzoval vídeňskou školu liberalismu (F. A. von Hayek, L. von Mises), politickou filozofii L. Strausse i poválečnou situaci amerického konzervatismu v kontrastu s úpadkem praktické politiky (W. Wilson, F. D. Roosevelt, vietnamské trauma). Mimořádnou pozornost věnoval vztahu mezi křesťanstvím a kapitalismem, zejména úsilí o překonání přirozených nerovností demokratické společnosti cestou levicového utopismu, jenž zasáhl i křesťanské myšlení (integrální humanismus J. Maritaina, personalismus E. Moruriera, úvahy amerického trapistického mnicha T. Mertona apod.). V trilogii Kritika totalitarismu, Česká existence, Až na konec Česka analyzoval aspekty komunistické totality a její konkretizace v české společnosti 20. století. V těchto souvislostech uvažuje o smyslu českých dějin a kriticky hodnotí jejich masarykov-sko-protestantskou interpretaci. Odmítá i avantgardní modernu, v níž vidí předstupeň levicového totalitarismu a jeden z příznaků krize ve vztahu moderního člověka ke skutečnosti. Doplňkem trilogie je esej Kultura bez konce, v níž polemizuje s knihou V. Černého O povaze naší kultury.
Svým filozofickým premisám zůstává Preisner věrný také v básnické tvorbě, v níž se představuje jako „poeta doctus“, píšící volným, silně prozaizovaným veršem, zcela podřízeným reflexi. V jeho poezii mají převahu tóny apokalyptické expresivity, s níž evokuje obraz světa na „útěku před Bo-hem“. Základním výrazem lyrického subjektu je etická nesmiřitelnost křesťanova; z ní vyrůstají básníkovy soudy nad realitou i antiiluzivní pohled na český vývoj po roce 1989 (Visuté mosty, Praha za časů plujících ker).
Kromě časopisecky publikovaných překladů poezie Preisner přetlumočil (a často také erudovanými komentáři-eseji doprovodil) řadu umělecky náročných německých prozaických děl (H. Hesse, Jean Paul, H. J. Ch. Grimmelshausen aj.), český literární kontext také obohatil objevnými překlady H. Brocha.
28. října 2000 byl Rio Preisner z rukou tehdejšího prezidenta Václava Havla vyznamenán Medailí za zásluhy o Českou republiku.
Text vychází z hesla Rio Preisner ve Sborníku československých spisovatelů od roku 1945, díl 2., Praha 1998, autor Jaroslav Med. Redakčně kráceno a upraveno.
