20.12.2003

Velmi potřebná lekce z Bruselu

Jiří Weigl

Kritické hodnocení návrhu evropské ústavy, výhrady či její odmítání nebyly a nejsou zločinem, ale legitimním evropským postojem. S podlézavou servilitou vůči mocnému zahraničí, u nás tak oblíbenou, zájmy našich občanů v dnešní Evropě neobhájíme. A to by si měla uvědomit jak politická reprezentace, tak média.


Neschválení evropské ústavy představuje pro Evropu i pro ČR potřebnou lekci. Evropské národy pro svou budoucí prosperitu žádnou ústavu nepotřebují. Většina lidí na kontinentě nesdílí představu, že by se suverenita jednotlivých zemí a demokratická odpovědnost vlád měly obětovat ve prospěch urychleného uskutečnění ambicí na vznik nové světové velmoci s jednotnou měnou, prezidentem, vládou a obranou. Tomu všemu mělo přijetí ústavy otevřít dveře, přestože se na to nikdo občanů evropských zemí otevřeně nezeptal. Rozdílné národní zájmy, obavy i ambice jsou legitimní a nelze je ignorovat. Dosavadní neprůhledné cíle evropského sjednocování, salámová metoda jejich prosazování a demokratický deficit jsou neudržitelné. Konečně byl přerušen nekonečný a zrychlující se proud změn, které Evropu poutají do stále rigidnějšího krunýře umělého sjednocování, bez kritického názoru. Bylo na čase, neboť v sázce je mnoho, a pro nás zejména. Je zásadní rozdíl mezi postavením suverénního státu nebo provincie. Je na pováženou po 14 letech svobody dobrovolně předat vládu nad svými záležitostmi do rukou cizinců, což při navržené váze našich hlasů na evropském fóru při většinovém hlasování jinak být nemůže. Až dosud to v historii bohužel chodilo tak, že velcí ovládali malé a silní slabé. Všudypřítomná propaganda nám neustále tvrdí, že ve sjednocené Evropě to bude jinak, že dějiny končí a vstupujeme do nirvány bratrství lidí a národů. Podobným iluzím, byť jiné provenience jsme ke své škodě již jednou uvěřili. Je dobře, že evropští státníci jsou prozíravější. Projekt politického sjednocení Evropy je velký sen, a má-li být realizován v míru a dobrovolně, je to projekt na mnoho generací. Bude-li uměle urychlován a protlačován, dopadne tak jako kdysi pokusy o jeho uskutečnění násilnou cestou. Kritické hodnocení návrhu evropské ústavy, výhrady či její odmítání nebyly a nejsou zločinem, ale legitimním evropským postojem. S podlézavou servilitou vůči mocnému zahraničí, u nás tak oblíbenou, zájmy našich občanů v dnešní Evropě neobhájíme. A to by si měla uvědomit jak politická reprezentace, tak média.

Autor je vedoucí Kanceláře prezidenta republiky a členem správní rady Centra pro ekonomiku a politiku

Jiří Weigl