Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Zákon EU o vydávání občanů do země, v níž byli odsouzeni v nepřítomnosti

Pavel Zvěřina

Občanský institut ve své rubrice 'Zprávy ze světa konzervativní politiky' přináší článek 'Británie proti vydávání svých občanů do EU'. Celá problematika se mi zdá být velice zajímavá - proč by měl být někdo v rámci EU odsouzen v nepřítomnosti? (Protože teprve pak mi dává smysl nějaký zákon o vydávání odsouzených zločinců. A zdroj zprávy OI, který uvádím dole, přesně takový případ popisuje.) Ale problém výkonu spravedlnosti napříč státy EU je mnohem širší.

Většinou se to řeší tak, že ještě v průběhu vyšetřování (a definitivně nejpozději v okamžité návaznosti na vznesení obžaloby) je podána žádost o vydání za účelem vyšetřování (soudu). Pokud obžalovanému zákon jeho země povoluje nezúčastnit se, je to pro něj jistou ochranou. Nevím, zda V RÁMCI EU existuje možnost nezúčastnit se osobně (poskytovaná některými zeměmi), ale nechat se zastupovat advokátem. To by dalo možnost nechat souzeného promluvit alespoň touto cestou. Ovšem prostě se nezúčastnit je opravdu rizikové - jakou šanci asi má obžalovaný před soudem, kde je přítomen jenom žalobce? Žalobce by musel být čtyřikrát na hlavu padlý, aby takový proces nevyhrál!

Dříve tedy, než začala řeč o nějakém automatickém vydávání zločinců odsouzených v nepřítomnosti, měli se soudruzi v EU postarat o to, aby celý právní proces OD ZAČÁTKU DO KONCE poskytoval určitou ochranu pro obžalovaného podle zásady o presumpci neviny a také o to, aby všechny členské země EU měly SKUTEČNÝ právní systém na stejné úrovni. A když už jsme u té rovnosti (standartizace), o kterou se EU snaží (tento trend EU nelze přehlédnout): co takhle sjednotit také podmínky výkonu trestu v jednotlivých zemích EU? Pak by totiž nějaké vydávání odsouzených k výkonu trestu do země, v níž došlo k odsouzení, skoro ztrácelo smysl. Jenže to vše je příliš složité - je tisíckrát jednodušší přijmout nějaký zákon. Avšak 'kriminální' zákony se mají především snažit o dosažení spravedlnosti. Kdo ví, zda třeba právě toto nají naši europoslanci (neboť o zákonech EU rozhodují i oni) na paměti?

Zkrátka a dobře, celá tahle záležitost s vydáváním odsouzených v nepřítomnosti do země, v níž došlo k jejich odsouzení, mi přijde nejenom jako nešikovně překabátovaná primitivní msta (na možná nespravedlivě odsouzených), ale jako dva kroky zpět. (První krok: ČR se snaží o vzájemné dohody s jinými státy, aby odsouzení zločinci mohli strávit své vězení v jejich vlasti. To má smysl nejen kvůli různosti podmínek výkonu trestu v různých zemích, ale především je to velice humánní gesto, vycházející z toho, že odsouzený není sám, že má příbuzné, a že jeho věznění daleko od domova je trestem i pro ně, ač oni sami nic neprovedli. Druhý krok: Nelze v této souvislosti nevzpomenout na naše padesátá léta, kdy právě takovýhle postih rodinných příslušníků byl součástí komunistické tyranie.)

Na počátku všeho snažení EU musí být spravedlivý a průhledný proces vyšetrovaní-obžaloba-soud. Problém toho, kde by odsouzení měli trest vykonávat, měl být až docela poslední krok v tomto řetezci.

Pavel Zvěřina, 7.10.2008


Související linky:

Občanský institut
http://www.obcinst.cz/

EU extradition law faces legal challenge
http://www.openeurope.org.uk/media-centre/article.aspx?newsid=2200



Pavel Zvěřina
 
  Přístupy: 20544 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA