17. listopad a jeho význam pro dnešní dobu

Jakub Malinovský

17. listopadu si připomínáme dvě události, které zásadním způsobem ovlivnily české dějiny a staly se symbolem odporu vůči německé okupaci a komunistickému režimu.
V roce 1939 byli popraveni studenti a mladí absolventi, kteří vystupovali proti německé okupaci. Předehrou poprav a uvěznění českých studentů v koncentračních táborech byla oslava 28. října 1939, její brutální potlačení, smrt Václava Sedláčka a Jana Opletala a masové poslední rozloučení s Janem Opletalem v Praze.

Mnozí z popravených ukazovali svůj charakterní postoj již v době první republiky, kdy např. v rámci insigniády hájili české zájmy a ostře vystupovali proti německým nacistům i komunistické a hradní levici. Až na jednu výjimku byli všichni popravení členy českých národoveckých organizací a svou činností se zasazovali o samostatný a svobodný český stát.

V roce 1989 se 17. listopadu konalo při příležitosti výročí událostí roku 1939 shromáždění, které bylo brutálně napadeno bezpečnostními složkami státu. Demonstrující si tehdy opravdu nepřipomínali pouze rok 1939, ale minulé události pro ně byly symbolem odporu proti útlaku, který do roku 1989 vykonával komunistický režim. Můžeme jistě spekulovat o tom, do jaké míry byly události roku 1989 na nejvyšší úrovni spontální záležitostí a do jaké míry připravovaným konce režimu, ale to při posuzování osobní odvahy těch, kteří se nebáli vyjít do ulic a demonstrovat svůj odpor proti vládnoucímu totalitnímu režimu nehraje sebemenší roli.

Německá okupace a nacistický režim, stejně jako vazalství Sovětskému svazu a režim komunistický, byly tou nejbrutálnější formou útoku na českou státnost a svobodu českých lidí. Při vzpomínce na bojovníky za národní stát a proti cizímu útlaku z roku 1939, i demonstranty za svobodu od komunistického režimu v roce 1989 si je však třeba uvědomit, že ani v dnešní době není vyhráno a i dnes je třeba hájit nezávislost a svobodu pro české lidi.

Již nám není vládnuto z Berlína či Moskvy, ale současná podřízenost Evropské unii a snahy některých členů vládnoucího establishmentu o podřízenost Spojeným státům či Ruské federaci ukazují, že i nyní je třeba suverenitu hájit a znovuobnovovat. A to již ani nehovořím o některých mocných nestátních aktérech, kteří svou ekonomickou silou či mediální mocí překonávají sílu států.

Stejně tak se svobodou to není mnohdy valné. Obtěžující byrokracie, mnozí zkorumpovaní, svévolně nebo na politickou objednávku jednající úředníci a policisté, neustálá existence politických trestných činů v právní řádu, narůstající šmírování občanů prostřednictvím moderních technologií, zakazování politicky nepohodlných organizací, preference antisociálních skupin na úkor poctivého občana, provázanost vedoucích politiků a organizovaného zločinu, pomalu rozhodující soudy v civilních věcech a spousta dalších zásadních nešvarů nám znovu a znovu ukazují, že 17. listopad není pouze vzpomínkou na hrdiny doby minulé a jejich činy, ale i připomínkou, že je ve věcech svobody stále za co bojovat.