Odvaha šetřit bude vyžadovat silné povahy

Ivan Fuksa

20.05.2009, Právo

Dosavadní vývoj daňových příjmů státního rozpočtu jasně ukazuje, že letošní i příští rok budeme muset v Česku dosáhnout mimořádných úspor. A to v situaci, kdy probíhají volební kampaně. Konečně se tak ukáže, která z politických stran to myslí s odpovědností k budoucím generacím vážně.

Předchozí Topolánkova vláda předložila před svým odstoupením návrh úsporných opatření v řádu desítek miliard na následující roky, jenž by měl zajistit dodržení deficitu 150 miliard korun. Jen pro pořádek připomínám, že se jedná o cyklický deficit způsobený zahraničními faktory, jež minulá vláda nemohla ovlivnit a nemůže je ovlivnit ani ta současná.

Co však vláda Jana Fischera ovlivnit může, a dokonce musí, je výše nemandatorních výdajů státního rozpočtu. V návrhu předchozího ministra financí Miroslava Kalouska jsou například škrty provozních výdajů jednotlivých rozpočtových kapitol ve výši deseti procent. Navrhován je nulový růst platů státních zaměstnanců, valorizace důchodů pouze o zákonné minimum a podobně. Prostě nezbytná a nepopulární opatření, která budou před podzimními parlamentními volbami velmi bolet.

Kdo však naivně čekal, že se naše největší levicová strana postaví k těmto nutným krokům čelem, hořce se zklamal. Z nedávných vyjádření zástupců ČSSD totiž vyplývá, že o snižování výdajů nechtějí ani slyšet. Pouze kritizují navržená opatření.

Z úst nejmenovaného představitele ČSSD se zástupci bývalé koalice mohli na tiskové konferenci doslechnout, aby raději "drželi hubu". Dokonce jsme se také dozvěděli, že odpovědnost za vysoký schodek nese Topolánkova vláda. Přitom ještě nedávno jsme ze stejné strany slyšeli, že "schodek rozpočtu by neměl být za krizové situace modlou". Inu, kdo chce psa bít, nějakou hůl si vždy najde, i když si protiřečí.

Zkusme si teď trochu zaspekulovat a vraťme se do roku 2005, kdy rostl hrubý domácí produkt vysokým tempem přes šest procent. Tehdejší deficit vládního sektoru přitom dosáhl 3,6 % HDP. Pokles produktu o jeden procentní bod se projevuje zhruba 0,4procentním zhoršením schodku veřejných financí ve vztahu k HDP. A teď si představme, že v roce 2005 bychom čelili jako dnes poklesu ekonomiky o zhruba tři procenta kvůli vnějším faktorům. Dostali bychom se potom k deficitu 7,2 % HDP (v dnešních číslech asi 250 miliard Kč), což je přesně to, čemu chce vláda zabránit. Úspornými opatřeními chce stlačit deficit někam ke čtyřem procentům HDP.

České veřejné rozpočty byly dlouho nastaveny na vysoký růst, a i tehdy byly schodkové. Maastrichtské tříprocentní kritérium deficitu se bralo nikoli jako limit v době recese, ale dokonce jako překročitelné i v době růstu. Lord Keynes by zaplakal nad touto politikou a ostře by se ohradil, když si jej představitelé ČSSD berou nyní do úst. Někdo tento směr dokonce nazval "vulgárním keynesiánstvím". Nezbývá než doufat, že mediální výstřelky sociálních demokratů jsou jen divadélkem a po volbách do Evropského parlamentu se vrátíme k jednacímu stolu. Věřím, že odborníci nominovaní ČSSD do vlády umějí racionálně diskutovat. Rozpočet však budou schvalovat poslanci, kteří budou chtít být znovu zvoleni. Zde se ukáže, kdo má silnou vůli a odvahu k nepopulárním krokům. Budeme je potřebovat více než kdy jindy.

Ivan Fuksa
Ing. Ivan Fuksa, první náměstek ministra financí
Osobní stránky