Otevřený dopis soudkyni Vrchního soudu Naděždě Žákové

Ivan Brezina

Naděžda Žáková
Vrchní soud v Praze
náměstí Hrdinů 11
Praha 4
140 00




V Praze 17. března 2009


Paní Žáková,


před několika dny jste jako předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze zrušila rozsudek soudce Vojtěcha Cepla ml. ve věci tzv. "soudní mafie" (která podle Marie Benešové "zákulisně zmanipulovala" vyšetřování Čunka). V neveřejném jednání jste kauzu zároveň odebrala "příliš aktivnímu" soudci Ceplovi. Ten ve snaze osvětlit její politické pozadí nejen provedl řadu dodatečných důkazů, ale především rozhodoval zcela veřejně a transparentně.

Toto Vaše rozhodnutí vyvolalo vlnu veřejného rozhořčení. Hospodářské noviny rozsudek v článku s příznačným názvem "Mafie se bojí Cepla" označily za "pobuřující" a "tutlalské" a vyslovily podezření o jeho skutečném smyslu. Lidové noviny jej charakterizovaly přívlastkem "odstrašující" a psaly o "potvrzení mafiánských praktik v justici". Týden mluvil o "důležitém vítězství justičních mafiánů" a vyslovil názor, že Vrchní soud "rozhodně nepomohl důvěryhodosti justice". Nezávislý komentátor Tomáš Pecina psal o "trapné frašce". Uvedl, že senát Vrchního soudu za Vašeho předsednictví utrpěl "vskutku fenomenální ostudu" a dodal: "Je těžko uvěřit, že usnesení Vrchního soudu je vůbec míněno jako pokus hledání spravedlnosti, a nikoli jako otevřený akt šikany."

Vaše rozhodnutí ale kromě novinářů kritizovala i řada Vašich kolegů z řad justice, což dokládají například následující výroky: "Jsem z toho smutný a šokovaný" (soudce Nejvyššího správního soudu Zdeněk Kuhn), "Něco takového nepamatuji" (brněnský krajský soudce Michal Ryška), "Konzultoval jsem to s dvanácti kolegy a nesetkali jsme se s tím" (místopředseda Soudcovské unie Tomáš Mottl), "Za svou skoro šedesátiletou kariéru podobný případ nepamatuji. Jde o diskreditaci justice" (ombudsman a bývalý ministr spravedlnosti Otakar Motejl), "Je to rozhodnutí, které vidím poprvé v životě" (někdejší prezident Soudcovské unie Jaromír Jirsa), "Rozhodně to není normální postup" (bývalý ministr spravedlnosti Karel Čermák).


Nejsem sám, kdo si myslí, že Vaše podivné rozhodnutí v kauze "soudní mafie" je třeba vnímat v širším kontextu Vaší dlouhodobé činnosti na Vrchním soudu v Praze. Například Marek Pokorný v Hospodářských novinách označil Vaši osobnost za "zajímavou" a jeho kolega Jindřich Šídlo napsal: "Podepsána je vždy doktorka Žáková: spravedlnost pro všechny silné". Rád bych Vám proto připomenul některé Vaše minulé kauzy.


A. V prosinci 2001 Váš senát zrušil rozsudek Městského soudu v Praze, který nařídil někdejšímu premiéru Zemanovi, aby se mi omluvil za nařčení z korupce. Za to, že jsem si dovolil se této lži bránit, jste mne navíc "potrestala" zaplacením soudních výloh – a to přesto, že jste ve shodě s Městským soudem dospěla k závěru, že šlo o lež. Své paradoxní rozhodnutí jste odůvodnila bizarně: Zeman prý jen "pravdivě citoval" prokázanou lež. Podle této interpretace tedy už jen pouhý odkaz na zdroj informace zbavuje nositele zprávy odpovědnosti za její obsah. Jinak řečeno: člověk může klidně lhát, ale musí to mít na koho shodit.

Rozsudek tehdy opakovaně kritizovala prakticky všechna česká média. Kolegové novináři jej označili za "skandální" a "nespravedlivý" a založili finanční sbírku, jejíž výtěžek mi pomohl uhradit soudní výlohy. Nebyl jsem tehdy sám, kdo v pozadí lidsky nepochopitelného a právně podivného rozhodnutí cítil politickou objednávku. Vypadalo to, že se Váš senát postavil na stranu prokazatelného lháře jen proto, že ten lhář je politik, zatímco pomluvený je pouze řadový občan. Vaše rozhodnutí proto snížilo mou víru ve spravedlnost a nestrannost Vrchního soudu.

V listopadu 2005 Ústavní soud ve svém nálezu konstatoval, že Váš senát "flagrantně" porušil moje základní práva na zachování osobní cti a dobré pověsti garantovaná Listinou základních práv a svobod. Rozsudek, pod kterým jste podepsána spolu s Ludmilou Říhovou a Zdenkou Ferešovou (viz níže), zrušil jako vadný. Protože byl senát Vrchního soudu v tomto složení vázán názorem Ústavního soudu, na jaře 2007 Miloše Zemana odsoudil k omluvě. Kdyby Vás k tomu ale nedotlačila nadřízená instance, spravedlnosti bych se nikdy nedomohl.


B. V červnu 2002 Váš senát nařídil hudebnímu publicistovi Janu Rejžkovi, aby se omluvil Heleně Vondráčkové za výrok, podle něhož "za svůj nynější úspěch zřejmě vděčí kontaktům na mafiány z normalizace". V rozsudku jste tehdy doslova uvedla, že se Rejžek "nemůže zbavit odpovědnosti za své výroky". Jediný rozdíl mezi oběma kauzami byl v tom, že v mém případě chtěl řadový občan omluvu po celebritě, zatímco v Rejžkově případě chtěla naopak celebrita omlouvu po řadovém občanovi. V prvním případě se podle názoru Vašeho senátu celebrita své odpovědnosti za výrok zbavit mohla, ve druhém se naopak občan odpovědnosti za výrok zbavit nemohl. Vzbuzuje to dojem, že kontinuálně straníte silnějších proti slabším. V březnu 2005 Váš rozsudek zrušil Ústavní soud.


C. V prosinci 2003 Váš senát rozhodl, že policie nepochybila, když v roce 1995 Fehimu Hanušovi při mylném zásahu doslova rozstřílela břicho a doživotně ho zmrzačila. Předchozí rozsudek, podle něhož měl Hanuša nárok na policejní omluvu a odškodné, Váš senát zamítl. "Jestli toto není hanebná nespravedlnost, co už jiného?", komentovaly to Hospodářské noviny s vysvětlením, že blokujete odškodné pro oběť.


D. V červenci 2004 Váš senát přikázal České televizi, aby se omluvila za tvrzení o působení soudkyně Stanislavy Píchové v komunistické justici, odvysílané v roce 1998 v pořadu Nadoraz. Podle Ústavního soudu (který rozsudek v červenci 2007 zrušil) tím Váš senát porušil právo na svobodu projevu a šíření informací.


E. V lednu 2006 Váš senát nařídil občanskému sdružení Růžový panter (které monitoruje korupci ve veřejné správě), aby se omluvilo podnikateli Tomáši Paclíkovi a zaplatilo mu sto tisíc korun. Růžový panter předtím poukázal na údajné propojení Paclíka s lidmi zapojenými do obchodů s lehkými topnými oleji na jedné straně a s poslancem ODS Ivanem Langerem na straně druhé. Zástupci Růžového pantera si přitom stěžovali na "zvláštní procesní záležitosti", které soud doprovázely – například to, že Váš senát nepřipustil některé svědky nebo znemožnil pronést závěrečnou řeč.


F. Letos v únoru Váš senát Davidu Rathovi přiznal odškodné sto tisíc korun za pohlavek, který mu v květnu 2006 uštědřil Miroslav Macek. Výrazně tím zpřísnil předchozí verdikt městského soudu, který Rathovi přiznal jen omluvu – a to přesto, že jde o velmi kontroverzního politika, tedy osobu veřejně činnou.


Všechny tyto případy ve své době vyvolaly mimořádný veřejný zájem a vzbudily celou řadu otázek. Minimálně ve třech z nich (další jsem zatím podrobně nesledoval) bylo přitom rozhodnutí Vašeho senátu natolik nekvalitní, že ho zrušil Ústavní soud. Lidí, kteří dělají svou práci špatně, si společnost neváží. Když zedník několikrát po sobě postaví křivě zeď, tak prostě přestane být zedníkem. Když ale soudce několikrát po sobě rozhodne špatně, je bohužel soudcem dál. Na rozdíl od zedníka je ale soudce osobou veřejně činnou. Veřejnost má proto právo hodnotit jeho profesní kariéru a pověst, podrobovat jeho rozhodnutí kritice a žádat ho, aby tato rozhodnutí vysvětloval, objasňoval a skládal z nich účty. Rád bych Vám proto veřejně položil několik otázek:


1. Veřejnost má právo na nestranné a nezávislé soudce, jejichž rozhodnutí nevzbuzují nejrůznější podezření o zákulisní motivaci. Nález Ústavního soudu 23/2005 ze 17. července 2007 v této souvislosti mluví o požadavku "personálně a profesionálně nezpochybnitelné justice". Domníváte se, že tento požadavek splňujete?


2. Opakovaně rozhodujete v rozporu s přirozeným ("common-sense") chápáním spravedlnosti. Ústavní soud navíc Vaše rozhodnutí opakovaně ruší jako vadná. Jakou osobní odpovědnost ze své protiústavní (a tedy špatné) práce vyvodíte?


3. Kauza "soudní mafie" podle Strany Zelených "nahlodala důvěru veřejnosti v systém justice". Poslankyně Kateřina Jacques proto v této souvislosti volá po "očistě justice". Vezmete si její slova k srdci?


4. Na tajných schůzkách, které doprovázely kauzu "soudní mafie", podle vyšetřovatelů mimo jiné zaznělo, že "nezávislost v justice musí jít v Čunkově kauze stranou". Co muselo jít stranou při soudním projednávání mého sporu s Milošem Zemanem? Pokud by byl odsouzen k omluvě už v prosinci 2001, měli bychom už tehdy oficiálně potvrzeno, že premiér České republiky je soudně usvědčený lhář. Váš senát tomu ale tehdy svým neústavním rozhodnutím zabránil. Nemohu se zbavit dojmu, že dnes se situace opakuje. Nebýt aktuálního rozhodnutí Vašeho senátu, měli bychom dnes oficiálně potvrzeno, že "soudní mafie" skutečně existovala. Jediný rozdíl spočívá v tom, že v mém případě jste zrušila rozsudek, podle kterého se Miloš Zeman musí omluvit, zatímco dnes jste zrušila rozsudek, podle kterého se Marii Benešová omluvit nemusí.


5. V mém sporu s Milošem Zemanem jste zaujala právní názor, podle něhož se původce zjevně nepravdivé informace může snadno vyvinit tvrzením, že jen "pravdivě citoval" zdroj. Mohla by tedy podle Vás dnes Marie Benešová tvrdit, že výroky o "soudní mafii" prostě jen zaslechla od neznámé osoby někde v hospodě? Pokud přijmu bizarní logiku Vašeho rozsudku z prosince 2001, předpokládám, že by to k zamítnutí žaloby Vesecké a spol. stačilo.


6. Analogicky bych teď mohl zveřejnit, co jsem zaslechl včera v hospodě o skutečných důvodech, proč Váš senát odebral kauzu "soudní mafie" Vojtěchu Ceplovi ml. V případném sporu na ochranu osobnosti bych se pak mohl odvolávat na zdroj informace a poukazovat na judikát, který jste svým rozhodnutím v mém sporu s Milošem Zemanem vytvořila. Považovala byste takovou obhajobu za fér postup?


7. Jakou roli ve Vašem rozhodování o mém sporu na ochranu osobnosti proti bývalému Miloši Zemanovi sehrála případná politická objednávka (například už samotný fakt, že odpůrce byl premiérem České republiky)? Absolvovala jste v této souvislosti nějaké schůzky, které by byla analogické podivným schůzkám aktérů dnešní kauzy "soudní mafie"? A jakou roli v mém sporu na ochranu osobnosti sehrála osoba Zemanova právního zástupce? Jak víte, byl jím Jiří Bedrna, muž s rozsáhlými osobními kontakty z justice z dob před listopadem 1989, kdy byl nomenklaturním předsedou Městského soudu v Praze.


8. Tomáš Pecina psal v Lidových novinách o "vpravdě strašidelné úrovni" rozhodování senátu pod Vaším vedením, neboť prý "některé jeho členky získaly právnické vzdělání v rychlokurzu pro dělnické kádry a tyto nedostatky později kompenzovaly loajalitou ke komunistické straně, o jejíž legitimaci svou kariéru opřely". Toto Pecinovo tvrzení lze konfrontovat se seznamem bývalých členů KSČ mezi soudci Vrchního soudu v Praze, který loni v říjnu zveřejnil senátor Martin Mejstřík. Romana Vostrejšová (členka Vašeho senátu, který rozhodoval v aktuální kauze "justiční mafie") byla podle Mejstříkova seznamu v KSČ v letech 1977 – 1989. Ludmila Říhová a Zdeňka Ferešová (členky Vašeho senátu, který rozhodoval v mém sporu s premiérem Zemanem) byly v KSČ v letech 1975 – 1989, respektive 1957 – 1989.

Podle zprávy ČTK z 3. října 2008 navíc senátorova poradkyně právnička Šárka Weberová na tiskové konferenci veřejně označila Ludmilu Říhovou a Zdeňku Ferešovou za komunistické funkcionářky a spoluautorky precedentu o vymazávání z registrů bývalé Státní bezpečnosti. Podle Weberové přikázaly mimo jiné omluvu za tvrzení, že se bývalý šéf jihlavských komunistů Miroslav Holzbauer podílel na přípravě vraždy tří komunistických funkcionářů v Babicích na Třebíčsku v roce 1951. Obě soudkyně také podle Weberové protiústavně nařídily Janu Rejžkovi omluvu zpěvačce Heleně Vondráčkové za jeho výroky o jejích kontaktech v předlistopadové éře. Weberová obecně zpochybnila, že soudci, kteří byli před listopadem 1989 členy KSČ, splňují podmínku mravní způsobilosti. "Je naprosto nezbytné, aby soudci zveřejnili svou profesní minulost včetně toho, jaké školy absolvovali," uvedla s poukazem na verdikt Ústavního soudu z roku 2005.

Otázky zní: znáte profesní minulost a vzdělání kolegyň Vostrejšové, Říhové a Ferešové? Zjišťovala jste například, zda před listopadem 1989 byly v kontaktu s Jiřím Bedrnou, ať už v rovině pracovní nebo stranické? Podle zákona č. 198/1993 Sb. byl komunistický režim "zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný". Domníváte se, že aktivní služba tomuto režimu je morálně slučitelná s kariérou soudce v demokratické společnosti?


9. Zatímco Vojtěch Cepl ml. vedl řízení v kauze "soudní mafie" zcela transparentně a veřejně (dokonce za přítomnosti televizních kamer), Váš senát rozhodl neveřejně. Proč se skrýváte za zavřenými dveřmi? Stydíte se snad za něco, nebo si má veřejnost myslet, že Vaše mlčení někoho chrání?

Děkuji Vám za odpovědi. Závěrem bych rád zdůraznil, že k Vám necítím žádnou osobní zášť. Vaše rozhodnutí v mém sporu s Milošem Zemanem bylo zrušeno, takže se mi nakonec dostalo přiměřené satisfakce. V mých otázkách proto nehledejte nic jiného než snahu přispět k osvětlení aktuálních událostí a také k tomu, aby v České republice fungovala personálně a profesionálně nezpochybnitelná justice.

Tento dopis prosím považujte za veřejný.


Ivan Brezina