Vláda: mráz přichází zevnitř

Bohumil Pečinka

MF Dnes 14.04.2008

Dvě menší strany vládní koalice se vydaly na cestu, o níž zatím nikdo neví, jestli neskončí rozpadem vlády a přechodem do opozičního tábora. To ještě umocňuje protivládní billboardová kampaň Jiřího Paroubka. U lidovců i zelených má vnitřní pnutí rozdílné kořeny.

V polovině volebního období KDU-ČSL reviduje svůj program a usiluje, aby to našlo vyjádření také v programu současného kabinetu. Vzhledem k tomu, že staří představitelé nové linie (Šojdrová, Hovorka, Kvapil, Carbol) jsou v poslaneckém klubu v menšinovém postavení, odhodlávají se čas od času k hurá akcím. Pravidelně si přitom nasazují výraz středověkých mučedníků, kteří se pro spásu světa nechají i upálit. Co vlastně probíhá v KDU-ČSL?

V sociálně ekonomických otázkách jsme svědky obratu doleva pod praporem nalézání sociální spravedlnosti. Víkendový sjezd v Pardubicích bude prvním oficiálním krokem k erozi ekonomického programu Miroslava Kalouska. Vedení v čele s Jiřím Čunkem se však tváří, že tyto materialistické věci přestávají být v centru zájmu KDU-ČSL a jádro jejich zájmu se přesouvá do sféry kulturně-morálních otázek. Dvě programové konference začátkem roku naznačily, že v KDU-ČSL probíhá něco jako starokonzervativní revoluce, přičemž otázka církevního majetku je jen jedním článkem řetězu. Na druhou stranu: vzhledem k objemu transferovaných peněz od státu do rukou katolické církve se výrazně změní postavení jedné z podpůrných organizací KDU-ČSL, což je fakt.

Jedním z bodů nové profilace lidovců na kulturněmorálních otázkách může být téma zpřísnění interrupcí. Jde o typický příklad toho, jak strana z programové bezradnosti přistupuje k bojům z včerejších válek. Když si vezmeme křivku interrupcí v posledních osmnácti letech, vidíme drastický pokles této metody násilného ukončení života. Ve společnosti, kde lékaři každé dívence automaticky dávají antikoncepci, jsou interrupce záležitostí stále menšího okruhu žen ze sociálně slabých, a především romských vrstev. Nic proti tomu, jen je legrační se tvářit, že se nacházíme v osmdesátých letech minulého století, kdy interrupce byla celou společností považována za formu antikoncepce. V této i dalších věcech se odráží bezradnost dnešního vedení KDU-ČSL.

Pnutí u zelených se vnějškově demonstruje jako institucionální spor mezi širším (republiková rada) a užším stranickým vedením v čele s Martinem Bursíkem. Většina v republikové radě vychází z bodu stanov, který požaduje „prosazovat co nejvyšší kvalitu demokracie s co největší mírou zapojení veřejnosti do rozhodování“.

Podle této koncepce by vedení mělo být jen převodovou pákou rozhodnutí devětačtyřiceti lidí z rady. V takovém systému by vedení jen plnilo zadání vycházející z vnitřních referend a rozhodnutí členské základny, což mu přisuzuje imperativní mandát.

Předseda Bursík dosud tlumil všechny excentrické návrhy lidí, kteří přešli od ochrany broučků přímo k určování parametrů národní bezpečnosti, tím, že zapojoval do činnosti ústřední revizní komisi. Jinak řečeno, když návrhy republikové rady přesáhly rozumnou mez, provedla revizní komise korekturu usnesení republikové rady s odůvodněním, že tyto věci nejsou hlasovatelné, a proto je nelze naplnit. V posledních týdnech se však tlak radikálů zvyšuje a soustřeďuje na osobu ministra zahraničí, s nímž dosud Bursík spojoval svou účast ve vládě.

Motorem většiny tlaků je exministryně Dana Kuchtová, která s živočišností zraněné ženy vede svůj boj s Bursíkem se stejnou vehemencí, s níž se kdysi postavila temelínské elektrárně.

Jestli existuje něco jako záporný příspěvek mužů politice v podobě křupanství, našel v úsilí paní Kuchtové svůj ženský protějšek. I tento moment přispívá k současné nevypočitatelnosti Strany zelených.

Bohumil Pečinka