Virtually - titulní stránka Fotolab Virtually


Projev na summitu Nabucco

Mirek Topolánek

Summit Nabucco, 27. ledna 2009, Budapešť

Pokládám za více než symbolické, že na tuto konferenci přijíždím coby předseda Evropské rady pár dní poté, co se nám podařilo (prozatím) zažehnat krizi kolem plynu. Ono slůvko prozatím je významné. Krize se totiž může kdykoli opakovat. Dokonce v horší podobě – aniž bych chtěl kohokoli strašit.

Právě proto, abychom takovým krizím dokázali do budoucna předcházet, jsme zvolili za svou předsednickou prioritu energetiku. Zejména energetickou bezpečnost. Právě proto spolu s Evropskou komisí apelujeme na vytvoření společné evropské energetické politiky, na solidaritu všech 27 zemí Unie. Sólový postup některých vlád v této oblasti podkopává samotné základy evropské spolupráce. Jednejme společně a prokažme v praxi sílu evropské myšlenky!

Ano, toto je test evropské integrace. Naši solidaritu musíme prokázat činy, ne pouze slovy. Evropa se začala sjednocovat na bázi uhlí a oceli, které po válce byly strategickými surovinami. Dnes jejich roli převzala ropa a plyn. Bylo by smutné, kdyby se na nich rozdělila. Jsme si jistí, že si to v EU všichni uvědomují? Že skutečná síla evropské integrace je v naší vůli ke společnému postupu, ne v papíru je Lisabonské smlouvy?

Krize jasně potvrdila oprávněnost těchto úvah. A potvrdila klíčový význam projektu Nabucco, coby nezávislé cesty pro transit plynu ze Střední Asie do Evropy. Pochybuji, že by se po událostech z počátku roku našel v Evropské unii někdo, kdo by chtěl tvrdit opak.

Bez zajištění bezpečných, stabilních a diverzifikovaných dodávek energií je svoboda a nezávislost jakéhokoli společenství pouhou iluzí. Evropská unie proto musí v otázkách energetické bezpečnosti jednat společně, rozhodně a rychle. To se plnou měrou týká i projektu Nabucco.

Co nám ho brání realizovat? Jsou zde problémy politického, technického, či ekonomického rázu, které brání tomu, aby v dohledné době proudil do Evropské unie plyn nakupovaný přímo u zdrojových zemi ve Střední Asii? Pokud ano, učiňme vše pro to, abychom tyto překážky odstranili!

Plynovod Nabucco není záležitostí pouze pár firem, či několika zemí. Jde o strategickou stavbu významnou pro ekonomickou prosperitu a politickou nezávislost celé Evropy. Nebojím se říci, že Nabucco je stavbou klíčovou pro SVOBODU kontinentu!

Plynová krize trvala pouhé tři týdny. Přesto měla drastický dopad na ekonomiku řady evropských zemí a tvrdě postihla jejich obyvatele. Miliardové ztráty a miliony lidí trpících zimou, to je hodně vysoký účet za naši energetickou závislost. A to jsou pouze okamžité efekty. Jsou tu další možné konsekvence, které znamenají ohrožení globálního postavení Evropské unie se všemi důsledky pro hospodářství a občany evropských zemí:

Z krátkodobého pohledu se Ukrajina vzdálila Evropě a posílila se její vazba na Rusko. Tím je ohrožen emancipační proces v této strategický významné zemi.

Ve střednědobém horizontu krize přinesla argumenty pro stavbu plynovodů Nord Stream a South Stream. Ty obcházejí Ukrajinu (a také Střední Evropu) a přitom zachovávají silnou energetickou závislost EU na Rusku. Což znamená přímé ohrožení projektu Nabucco a tedy ztrátu nadějné možnosti reálně diverzifikovat evropské zdroje plynu.

Z dlouhodobého pohledu je průběh krize a zjevná zranitelnost Evropy výstrahou pro globální soutěž o plyn a další energie mezi zeměmi jihovýchodní Asie, Indií, Čínou, Japonskem a Evropou. Ta musí do budoucna vystupovat jednotně a s jasnou vizí energetické politiky. Mým prvořadým cílem coby předsedy Evropské rady je položit základy takové společné politiky, takové společné vize.

Naším cílem je zajistit občanům dostatek levných, bezpečných a stabilních dodávek energie. Je přitom zjevné, že každá krize v první řadě zvedá cenu energií. Tedy nejen krize kolem „gazu“, ale i krize v Gaze.

Nejde ale jen o cenu. V sázce je, jak jsem již řekl, naše svoboda a nezávislost. Čím více jsme dominantně závislí na jednom zdroji, čím menší je naše svoboda výběru, tím jsme zranitelnější, tím jsme snadněji vydíratelní, tím menší jsou naše politické možnosti. A v posledku i o tom je nárůst ceny suroviny. Chceme dále prodlužovat období naší slabosti? Věřím, že ne!

Musíme si proto klást otázky, jak chceme postupovat dál. Na odpovědích na ně bez nadsázky závisí budoucí osud Evropy:

Musíme se ptát, zda opravdu chceme, aby výsledkem krize byla zelená pro dlouho protlačované plynovody Nord Stream a Souths Stream, -jejichž důležitost nezpochybňuji - a červenou pro projekt Nabucco?

Opravdu se neobáváme, že ovládnutí tranzitních produktovodů na Ukrajině velkými evropskými firmami v konečném důsledku znamená posílení pozic Gazpromu? Tedy monopolu ovládaného ruským státem? Tedy ohrožení svobodného trhu? Přičemž důraz tu je na slovech „stát“ a „monopol“, ne na slově „ruský“.

Jsme připraveni efektivně podporovat svobodu, nezávislost a stabilitu jak producentských, tak tranzitních zemí na trase plánovaného plynovodu Nabucco? Potřebujeme účinnou součinnost se zeměmi kaspické a černomořské oblasti, potřebujeme jejich reálnou nezávislost. Jinak přece nelze hovořit o tom, že tento projekt přinese skutečnou diverzifikaci dodávek a zvýší naši energetickou bezpečnost.

Jsme připraveni vyvodit jasné důsledky z očividného faktu, že evropské směřování zemí jako Gruzie, Ukrajina, Turecko je svázáno s otázkou energetické bezpečnosti?

Ptejme se také: dokážeme se případně dohodnout s Iránem na dodávkách plynu pro Nabucco, které zajistí jeho ekonomickou efektivitu a Evropě dostatečný přísun suroviny?

A konečně, poučili jsme se dost z krize v tom smyslu, že musíme posílit evropskou solidaritu? Že narozdíl od jiných, překotně unifikovaných oblastí potřebujeme v životně důležité energetické politice vystupovat jednotně? Že musíme brát půlmiliardový evropský trh jako jedno těleso? Nejen co se týká vystupování směrem ven, ale i z hlediska vnitřního propojení produktovody, abychom v případě potřeby mohli pomoci postiženým zemím?

Odpovědi na tyto otázky zatím nemáme a to je mimo jiného i důvod žalostného stavu realizace projektu Nabucco. Věřím, že tento summit přispěje k tomu, abychom se posunuli vpřed. Pokud je potřeba jasně říci ANO, dáváme tomuto projektu zelenou, aby se věci začaly hýbat, pak zde za Evropskou unii toto ANO říkám! Bude tento hlas dostatečně silný?

Nebude to snadné. Čekají nás náročná vyjednávání jak s producentskými, tak s tranzitními zeměmi. Ale v první řadě vůbec musíme seriózně začít jednat. Musíme zde hlasitě zakřičet: „Evropská unie má na plynovodu Nabucco prioritní zájem! EU mu dává plnou politickou podporu!“ Toto je ten startovní výstřel, začátek skutečné realizace projektu. A summit by to měl potvrdit. My bychom to měli potvrdit!

Vím, že na jedné straně panují obavy, že dokud investoři nezajistí dostatek financí, nemá pro producentské země cenu začít vážně uvažovat o dodávkách plynu. A na druhé straně, že se investoři bojí, že dokud nepadne politické rozhodnutí zajišťující pro Nabucco dostatek plynu, nelze začít s jeho budováním.

Ale nemá příliš smysl dohadovat se o tom, co bylo dříve, zda slepice, nebo vejce. Místo obavám musíme dát prostor postupným pozitivním krokům, které otevřou cestu ke konečné realizaci projektu Nabucco. Nazval bych to přechodem od „projektu“ Nabucco k „procesu“ Nabucco, který nás díky drobné každodenní práci dovede k cíli: K otevření nové distribuční cesty a alternativního zdroje pro dodávky nového plynu pro Evropu.

Znovu tu opakuji, že když už nic jiného, pak nedávná krize nás musela přesvědčit o nutnosti společného postupu celé EU. O nutnosti podpory takových projektů, jako je Nabucco. Jde o projekt, který rozšiřuje naši svobodu, protože po ruském a norském plynu otevírá pro evropské země možnost třetího velkého nezávislého zdroje.

Záměrně říkám „po ruském a norském“. Chci tím demonstrovat, že Nabucco není projekt protiruský, jak se někteří v Evropě obávají a proto se od něj distancují. Zde opravdu nejde o antagonismus. Nechceme Nabucco „proti“ někomu, ale „pro“ nás. Je dobré mít dvě možnosti na výběr. Ale ještě lepší je mít tři – když jedna z nich z jakéhokoli důvodu selže, stále vám dvě zůstanou.

Ostatně samo Rusko vidí tento projekt realisticky. Měl jsem možnost hovořit 10. ledna s ruským premiérem Vladimírem Putinem pět a půl hodiny, když jsme společně hledali řešení plynové krize. Dotkli jsme se samozřejmě i tématu alternativních přepravních cest do Evropy. Vladimír Putin jasně řekl, že Ruská federace není proti projektu Nabucco. Stejně otevřeně vystoupil i na naší společné tiskové konferenci. Přestaňme tedy vidět překážky tam, kde nejsou, a pojďme společně hledat cestu vpřed!

Úspěch projektu Nabucco zároveň otevírá prostor pro další spolupráci se zeměmi kaspického a černomořského regionu. Jak v oblasti politické, tak ekonomické i bezpečnostní. Šlo by o výrazný signál, že taková spolupráce je nejen možná, ale pro všechny zúčastněné životně důležitá. Tento budapešťský summit se tak může stát významným milníkem ve vztazích EU s těmito zeměmi. Vztyčme tento milník!

Diverzifikace energetických dodávek je jedním z nejdůležitějších úkolů, před kterými EU stojí a české předsednictví si to plně uvědomuje. Proto uspořádáme v Radě EU tzv. setkání EU - Southern Corridor Summit. Chceme pozvat vrcholné představitele významných producentů energetických surovin - Ázerbajdžánu, Turkmenistánu a Kazachstánu a klíčových tranzitních zemí – Gruzie a Turecka. Tuto naši myšlenku podpořily členské státy v závěrech Evropské rady 16. října 2008.

Samozřejmě, že Summit Nabucco ani náš Southern Corridor Summit by neměly být konkurencí ostatním snahám o diverzifikaci zdrojů energií pro země Evropské unie. Naopak, chápeme všechny tyto akce jako navzájem se doplňující. Ať už se týkají plynu, uhlí, jádra, obnovitelných zdrojů, nových technologií a substitutů. Každá další energetická alternativa znamená posílení naší svobody, posílení jistot našich občanů. Hledejme ty alternativy!

A Nabucco je alternativou více než symbolickou. Má končit v Rakousku počítaném ke starým zemím. Prochází zeměmi přijatými do Unie v posledních pěti letech a dále kandidátským Tureckem až ke zdrojovým středoasijským státům, s nimiž chceme rozvíjet Východní partnerství. Plánovaná trasa plynovodu tak spojuje historii EU s její současností a možnou budoucností.

Diskuse a spor o to, zda má EU geografické, náboženské, bezpečnostní, ekonomické, či šířeji hodnotové hranice se může vyřešit tady teď. Hranice Evropy tvoří garance svobody, hranice udržení nezávislosti, hranice uspokojování základních potřeb lidí. Hranice, kterou vytyčuje i Nabucco!

K tomu chci na závěr dodat že úspěšná realizace projektu Nabucco má kromě všech ekonomických a geopolitických konsekvencí ještě jeden výrazný rozměr. A to rozměr kulturní. Zamýšlená trasa plynovodu protíná „Triangl civilizací“, kde se střetávají pravoslavné Rusko s Islámem a západním křesťanstvím. Triangl válek minulých, současných a potenciálních budoucích. Triangl ropy, plynu, produktovodů, geopolitických zájmů a napětí. Ale jak doufám - i triangl naděje, koexistence, budoucnosti.

Pokud se nám podaří uvést do provozu plynovod Nabucco, bude to zároveň ukázka, že lze překonat největší rozpor současného světa. Že i v bolavém civilizačním zlomu je možná pro všechny prospěšná spolupráce. Vzájemná obchodní závislost a zároveň výhodnost, kterou všem stranám přináší fungující trh, omezuje hrozbu konfliktů, protože každý pak má co ztratit. Ti, kteří se zdroji obchodují, o zdroje obvykle neválčí. Zahajme tedy projekt svobody, projekt nezávislosti, projekt prosperity, projekt míru. Zahajme projekt Nabucco!



Mirek Topolánek
předseda vlády ČR
Osobní stránky
 
  Přístupy: 42010 Komentář Stáhnout Tisk E-mail
 





Vybrali jsme z tisku
křepelka šmok


ODS
REKLAMA


Hrad
REKLAMA


TOP články
REKLAMA