Několik postřehů z prezidentské volby
Jiří Svoboda
Průběh volby prezidenta ČR ukazuje především militantnost, bezzábranné užívání metod obstrukce a zejména pak úplnou ztrátu sebereflexe poslanců a senátorů ve vztahu k hodnocení veřejnosti, která si podle televizního přenosu vytváří obraz politiky a politiků. Mnozí nepamětníci si jistě často, v souvislosti se vzestupem autoritářských a totalitárních hnutí ve XX. století, kladli otázku, jak k těmto maligním zvratům demokratických režimů mohlo dojít. Postava předsedy ČSSD, Jiřího Paroubka, je velmi názorným příkladem schopnosti jedince ovládnout mentální procesy uvnitř politického subjektu a vytvořit tak silný emoční tlak, že mu podlehne celé okolí a vcelku normální a racionální lidé se začnou chovat nevypočitatelně.
Řízení společné schůze poslanecké sněmovny a senátu ukázalo, že jakási provizorní řešení, vzešlá z kompromisů za mezí únosnosti, se jednoho dne vymstí. Volba předsedy PS Vlčka byla takovým kompromisem, který sice v tehdejší situaci umožnil povolební konstituci orgánů poslanecké sněmovny, v okamžiku prezidentské volby však zcela selhal. Předsedající se dostal do absolutního vleku vedení strany, za kterou je poslancem, a nedostatkem autority i znalosti procedurálně závazných pravidel přivedl jednání do nezvládnutého chaosu.
Poslanecká frakce KSČM se projevila jako dlouhodobě neúnosná zátěž parlamentního systému v pozici, kdy jejími hlasy převážně disponuje vedení jiné strany, přičemž se KSČM tváří jako autonomní politický subjekt, který však nemá reálnou odpovědnost, protože s ním v konečném řešení nikdo nepočítá jako s koaličním partnerem. Taková situace je pro parlamentní systém dlouhodobě zničující, protože pro získání povolební vládní většiny umožňuje pouze dvě řešení – obě, jak se ukazuje, nevýhodná. Buď stabilní „velkou koalici“, která ovšem blokuje jakýkoli výrazný reformní pohyb, nebo labilní nesourodou koalici, jakou dnes tvoří ODS – Zelení – KDÚ-ČSL. Malé subjekty jsou pak v přirozeném pokušení takovou koalici vydírat a čas od času i ve zcela zásadních otázkách vytvářet hlasovací blok s opozicí.
Volba prezidenta se po 29 hodinách jednání stává jen záminkou k rozkladu důvěryhodnosti a kompromitaci demokratických procedur. Jediným cílem je vyvolání konfrontace s fatálními následky „vítězství nebo smrt“. Nesmiřitelný předseda ČSSD vede své poslance k sebezničující implozi, která fakticky pro budoucnost ne-li vylučuje, tedy alespoň velmi ztěžuje jakoukoli cestu ke kompromisu v otázkách, které jsou pro chod země ještě podstatně významnější, než vlastní volba prezidenta.
Jiří SvobodaFilmový režisér (Sametoví vrazi, Udělení milosti se zamítá, Jen o rodinných záležitostech, Skalpel, prosím, aj.), bývalý člen a předseda KSČM (do r. 1992).
Od roku 2006 působí na Universitě Jana Amose Komenského jako spolu garant oboru mediální komunikace
Osobní stránky
