Padesátá léta se vracejí!

Jiří Papež

Lidové noviny, 27.09.2004

Levicová novela transformačního zákona znovu okrádá kdysi okradené zemědělce

Poslední zářijový pátek přinesl české společnosti a českému venkovu zvláště špatnou zprávu. Společnými hlasy komunistů a sociálních demokratů schválila totiž v tento den sněmovna bezprecedentní zákon, jenž s konečnou platností říká, že lidé, kteří se dosud nedomohli vrácení svého majetku z bývalých jednotných zemědělských družstev (JZD), o tento svůj majetek definitivně přijdou.

Je to další z pokusů, bohužel tentokrát úspěšný, jak zlegalizovat to, co se již dlouhodobě stejně děje. Totiž zbavit bývalá družstva povinnosti dostát svým závazkům a plošně je očistit od dluhů. Cílem autorů zákona - skupiny levicových poslanců evidentně nebyla snaha důstojně se vyrovnat s oprávněnými osobami, tedy lidmi, kteří na svůj majetek čekají od začátku devadesátých let. Smutné však je, že právě tento argument tak často používají.

Transformační zákon možná není dokonalý, je však dostatečným nástrojem, jak alespoň částečně napravit křivdy, které vznikly na českém venkově v období bolševické násilné kolektivizace v padesátých letech minulého století. Samotný fakt, že se stále opakují pokusy levicových poslanců tento zákon měnit, je důkazem toho, že ho lze v původní podobě použít i v dnešní době.

Je zarážející, že tato změna zákona nastala v době, kdy soudy začínají konečně rozplétat složité kauzy a rozhodovat právě ve prospěch vlastníků a nařizují družstvům vyplácet slíbené a přiznané peníze. Času na vypořádání měla tato družstva dostatek a tvrzení o snaze problém řešit zní z úst jejich představitelů falešně. Existují družstva, a není jich málo, která se s oprávněnými osobami vypořádala a problém řešený v zákoně se jich netýká. Zákon je i pro ně signálem, že dodržování legislativy se nevyplácí, máte-li v parlamentu dostatek svých zástupců.

Kdo nám vlastně vládne?

Co vlastně novela přináší? Oprávněná osoba (bývalý vlastník) musí opět písemně požádat o vrácení svého již jednou přiznaného majetku podílu, povinná osoba (družstvo) musí tento požadavek vypořádat, a to převodem vlastnického práva k věcem nebo jinému majetku družstva. Protože je dnes většina těchto družstev v likvidaci a hodnota jejich majetku je nulová či záporná, neboť ten lukrativní byl dávno vytunelován do nástupnické organizace, v praxi to znamená, že oprávněné osobě bude nabídnut kus silážního žlabu, část polní cesty či několik metrů meliorace. Odmítne-li původní vlastník převzít tento majetek, jeho nárok zaniká. Obrátí-li se na soud, ten může rozhodnout o vypořádání, ale opět jen ze zbytku majetku, který družstvo vlastnilo poslední rok před uplatněním nároku. Ano, je to tak, v dnešní době se dostal do právního řádu prvek vyvlastnění evokující padesátá léta. To není nic jiného než loupež století za bílého dne.

Lidé okradení komunisty v padesátých letech se dočkali stejného kroku od těch samých pachatelů po dalších padesáti letech. Je to smutné. Ještě smutnější je však skutečnost, že se na tomto zločinu podílí i jedna ze stran vládní koalice, tedy ČSSD. Není to poprvé, kdy se v parlamentu podařilo této levicové koalici prosadit svou ideologii a omezení především vlastnických práv. Je to trend, který by zbytek společnosti neměl nechat lhostejným. Společně s voláním některých představitelů obou stran po vzájemné užší spolupráci ho nelze nazvat ničím jiným než rudým snoubením. A to jsme již v našich dějinách zažili, následky sklízíme dodnes.

Představitelé ČSSD nám začínají předvádět, co vlastně se svým barvotiskovým úsměvem na billboardech myslí upřímně: v tomto případě bezprecedentní pošlapávání práv stovek tisíc lidí, které chtějí připravit o peníze. Zároveň tato kauza leccos osvětluje o vztazích uvnitř vládní koalice. Koaliční strany se zavázaly, že budou postupovat jednotně - především při prosazování zvláště důležitých témat. Ochrana soukromého vlastnictví - jedna z priorit všech demokratických politiků mezi ně nepatří?

Postoj KDU-ČSL a US-DEU, které tento návrh nepodpořily, nelze v tomto smyslu hodnotit jinak než jako alibistický. Tolerují, že si ČSSD v řadě kroků rozumí a bude rozumět s komunisty a nebude váhat s nimi prosazovat svůj socialistický program. I o tom je Grossův "nový politický styl", neboť jeho schůzky s Grebeníčkem nejsou nijak náhodné. Jaká koalice nám tedy vlastně vládne?

Ing. Jiří Papež, stínový ministr zemědělství

29. září 2004