Nebrat zemědělcům, šetřit u sebe

Jiří Papež

Týdeník Zemědělec, 22.11.2004

Jak vláda rezignovala na své programové prohlášení

Tradičně bývá nejsledovanějším podzimním zákonem státní rozpočet na příští rok. Nejinak je tomu samozřejmě letos. Zvláště pak proto, že nám od léta vládne nová vláda premiéra Grosse. Po prostudování kapitoly ministerstva zemědělství nelze konstatovat nic jiného, než že se pro venkov a zemědělce příliš nezměnilo.

Nejenže předkládající ministr je opět Jaroslav Palas, ale nezměnila se ani skladba rozpočtu a opět se neplní vládní sliby obsažené ve vládním prohlášení. Na tom ostatně ještě neoschl podpis předsedy vlády a již můžeme zjistit, jak to s ním vláda myslí vážně. Pojďme se na něj podívat podrobněji.

Špidlova vláda nesplnila svůj slib, že "umožní spravedlivou soutěž českých zemědělců v evropském konkurenčním prostředí a bude obhajovat rovný přístup v přiznání přímých plateb". Netřeba připomínat, jaké finanční podmínky pak vláda skutečně s EU vyjednala. Navíc nevyužila možnost dorovnat přímé platby z národních zdrojů. Stejně je to i se staronovou vládou premiéra Grosse. Přestože je ve vládním prohlášení slib konkurenceschopnosti zemědělců, ve skutečnosti se bude výše přímých plateb v České republice sotva rovnat letošnímu objemu. Bylo by dobře, kdyby zemědělci pozorně sledovali, jak socialistické vlády plní své sliby.

Snad nejsmutnější je ale pohled na objem prostředků vyčleněných na pozemkové úpravy. Ty jsou totiž z rozpočtu zcela vygumovány. Zároveň tím jsou vygumovány pozemkové úřady, které tuto činnost dělají. Ony úřady byly ostatně eliminovány ve své činnosti prapodivným začleněním pod zemědělské agentury již v loňském roce a z peněz pro pozemkové úpravy se financovalo zavedení kontrolního systému IACS. Přesto se ve vládním prohlášení z léta píše, že vláda urychlí realizaci pozemkových úprav. Ale fakt, že se na příští rok nepočítá ani s korunou, je opravdu svérázný výklad pojmu urychlí. Přitom prodej půdy, který ostatně také patří mezi slibované vládní priority, se bez ocenění a identifikace parcel a vyměření pozemků jen těžko obejde. Právě na to slouží pozemkové úpravy. Ve svém důsledku to znamená, že vláda rezignovala na prodej půdy a stabilizaci zemědělců na půdě. I to je významný signál vůči českému venkovu.

Ve vládním prohlášení se také říká, že vláda bude pokračovat ve vodohospodářské politice s cílem udržení vody v krajině, zabezpečení ochrany před povodněmi a výstavbou vodohospodářské infrastruktury v oblasti čištění vod. Jaká je skutečnost promítnutá do rozpočtu? Objem peněz na výstavbu kanalizací a čistíren odpadních vod klesl na 60 procent letošního objemu, obnova a odbahnění rybníků má být jen ve výši 46 procent oproti letošku a protipovodňová opatření mají být realizována jen ve výši necelých 30 procent letošních peněz. Je vidět, jak rychle se zapomíná a že papír snese opravdu všechno.

Jsem přesvědčen o tom, že zdroje na plné financování závazků vůči EU i vůči českému venkovu je možné nalézt v rozpočtu vlastního úřadu. Jestli se má šetřit, měl by ministr jít příkladem. Nebrat zemědělcům, ale podívat se do vlastních řad. Zdá se totiž, že rozpočet resortu zemědělství je holým bojem za existenci vlastní a za instituce, které jsou na tento rozpočet napojeny. Devět organizačních složek státu a osmnáct příspěvkových organizací požírají samy sebe. Pak zcela logicky nezbývají peníze na rozumné a potřebné investice do venkova a 70 procent rozpočtu jsou projedené peníze. Ke strukturálním změnám v systému řízení chybí současnému vedení ministerstva odvaha i vůle. Jako zcela nezbytnou se jeví organizační rekonstrukce celého ministerstva. Celkový počet zaměstnanců přisátých na tento zdroj peněz je 8880 a je načase se zeptat, jestli to odpovídá počtu podnikatelských subjektů v zemědělství. Těch je podle počtu podaných žádostí o dotace necelých 19 tisíc. Při jednoduchém propočtu vychází jeden státní zaměstnanec resortu na dva podnikatelské subjekty. To je péče dojemná, ale hlavně příliš drahá.

Na jedné straně je peněz nedostatek, na druhé straně jsou některé výdaje státního rozpočtu duplicitní a některé programy se překrývají. To je třeba příklad programu podpora rozvoje venkovských mikroregionů, z něhož se má financovat kromě jiného rekonstrukce zdravotního střediska nebo oprava kostela.

Nezbývá než konstatovat, že vláda rezignovala na své nedávné vládní prohlášení a zapamatovat si tento fakt.

25. listopadu 2004