Body ano, ale není to všelék
Martin Říman
07.08.2006, Respekt
Od začátku jsem říkal: body ano, ale není to všelék. Musíme se souběžně zaměřit na práci policistů a technický stav české silniční sítě. Jinak bude veřejnost vnímat tresty jako neadekvátní a nepřijme je. To se bohužel stalo.
Analogie s trestáním za krádeže kulhá na obě nohy. Po jakémkoli nezákonném chování musí samozřejmě přijít sankce, ale jde o míru. V některých afrických zemích se stále trestá krádež bochníku chleba useknutím končetiny. Je to absurdní srovnání, ale dobře ilustruje neudržitelnost argumentace ministra dopravy a dalších lidí, podle níž ten, kdo nedělá přestupky, nemusí se ničeho bát. Na vybočení tvrdosti trestů z rámce českého práva poukazují mnozí právníci.
Zákon katapultoval moc dopravní policie (a také správních úředníků) na úplně jinou úroveň. Výše pokut mnohonásobně vzrostla, navíc u vybraných přestupků je trest zdvojen přidělením bodů.
O to víc je důvodů pro uplácení. Bylo by zajímavé stát se pohádkovou muškou a sledovat, co se děje třeba v pražských ulicích před půlnocí, kdy řidiči vycházejí z restaurací a nastupují do svých vozů. Jsem ten poslední, kdo by se chtěl vézt na sociální vlně, ale jsem přesvědčen, že "zlatá mládež" a jim podobní sedm bodů za alkohol velmi často nedostanou. Zato sváteční řidič staré stodvacítky, který si za jasného dne zapomene rozsvítit světla, o svůj bodík určitě přijde. O tom, jak zoufale je policie nepřipravena po personální stránce, svědčí i případ policejního prezidenta Husáka, který byl nachytán při soukromé jízdě v rychlosti 190 km/hod. Žádný řidič už neuvěří, že tresty jsou udělovány férově.
Při projednávání zákona jsem navrhoval, aby policista při výkonu služby nesměl mít u sebe větší hotovost. Z nepochopitelných důvodů to neprošlo.
Navrhoval jsem rovněž, aby policisté museli povinně nahrávat celý kontakt s řidičem od začátku do konce do jakési "černé skříňky". Tady se snad blýská na lepší časy, policie oznámila, že začíná diktafony alespoň testovat. Ovšem jak je zabezpečena "neprůstřelnost" úředníků na městských úřadech?
Problematické je rovněž trestání za subjektivně posuzovatelné přestupky. Například přednost na přechodu pro chodce. Neexistuje žádný jasný výklad, kdy chodec nezpochybnitelně dává najevo, že hodlá přecházet. Bude-li policie chtít, může během krátké doby nasázet body polovině řidičů. Doprava ve městech zkolabuje, protože každý šofér zastaví vůz, uvidí-li přechod. Nebo spíš dojde k jakési tiché dohodě, že tohle ustanovení se tak úplně nebere vážně. Podobně to dopadne s jízdou na červenou nebo posuzováním technického stavu vozidla. Zvýší se právní nejistota. Řidiči sice budou vědět, že v 90 % případů vyváznou, ale občas budou mít smůlu. Někteří to vyřeší metodou uvedenou výše.
O technickém stavu našich silnic se vyprávějí celé ságy. Nejde přitom zdaleka o počet děr na metr čtvereční, ale také třeba o stav dopravního značení. Po prvním červenci jsme měli možnost vidět na stránkách novin desítky fotografií nesmyslně umístěných značek. Když tak vzýváme dopravní systém v zemích, jako jsou Německo nebo Rakousko, stálo by za to si rovněž všimnout této stránky věci.
Mám-li to shrnout: bez dalších adekvátních opatření byla zavedena pravidla, která neodpovídají ostatním parametrům systému. Proto se zvedla taková vlna odporu.
