Jak asi po příštích volbách oslavíme dvacetileté výročí Listopadu 1989 s komunisty ve vládě?

Jaroslav Plachý

31.08.2009, Dobrý den s kurýrem

Zdá se, že v minulosti probíhal vývoj v zemích Koruny české ve zhruba dvacetiletých cyklech. Alespoň počínaje rokem 1918. Klidné období první republiky ukončila německá okupace na jaře 1939. Následovalo období vlády komunistů od roku 1948. Po dvaceti letech nadějné Pražské jaro definitivně smetla srpnová okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Období tzv. normalizace trvalo od roku 1969 do roku 1989. V letošním roce končí dvacetiletá perioda od pádu komunismu a opět se zdá, že radikální historický přelom není zcela vyloučen. Stojíme před předčasnými parlamentními volbami.

Opět kandidují komunisté, kteří 40 let ničili hospodářství, přírodní zdroje, zaprodali státní suverenitu sovětům, ale hlavně křivili páteř dvěma generacím, narozeným v době jejich vlády. Kandiduje také Paroubkova ČSSD, která v duchu jeho zahraniční politiky "všech azimutů" (toho východního především) navazuje úzké kontakty s Putinem. Paktuje se s komunisty nejen u nás, ale na celém světě. Byl to přece Paroubek, kdo po posledních volbách položil rovnítko mezi mandát poslanců KSČM a ČSSD, když prohlásil, že má 100 mandátů a že si bez něj Topolánek ani ruce neumyje. Kandidují lidovci, kteří se v duchu svých bezmála stoletých tradic obvykle připojí k vítězi voleb, ať už je to kdokoliv. Kandiduje také nová Kalouskova politická strana. O té zatím mnoho nevíme. Snad jen to, že tento její "otec zakladatel" po posledních volbách neměl problém vstoupit do Paroubkovy vlády podporované komunisty.

Obraz situace opravdu připouští jako jednu z možností ostrý obrat doleva a po 20 letech obnovy demokracie skrytý nebo zjevný podíl komunistů na vládě. Poslední bariérou proti tomu je ODS. Padne-li tato strana, máme je tady zpět. Proto je třeba vrátit se ke kořenům naší svobody, k ideálům Listopadu 89 a třeba i s dílčími výhradami volit stranu, pro kterou je svododa občana tím nejdůležitějším statkem.