Krize nekrize

Aleš Knapp

Vzhledem k tomu, že v čísle 14 časopisu Reflex, pro který byl následující sloupek Z mediální kuchyně určen, „padala vláda“ a text nevyšel, rozhodl jsem se jej v nepozměněné podobě publikovat na Virtually.

Bylo otázkou času, kdy naplánovaný bubák „globální krize“ zavítá i do Kavárny MfDnes. Prezentována coby kulturní příloha, ukazuje Kavárna pod velením Josefa Chuchmy svou pravou tvář ideologické trumpety. S autory podepisujícími se jako „filosofové“ se v ní trhá pytel, agitka Josefa Šmajse z 21.3. je ale třešničkou na kavárenském dortu, upečeném z těsta arogantního diletanství. Špičkoví světoví manažeři nejrůznějších odvětví si ťukají na čelo, když jim prozradíme, že bývalá Svobodná Evropa (dnes 6. program veřejnoprávního Českého rozhlasu) přirovnává současný stav hospodářství ke krizi roku 1929. Vrátili jsme se totiž tak nejvýš o tři roky zpět. Prorok Chuchmovy Kavárny Šmajs ale dokonce tvrdí, že i kdybychom dnešní krizi překonali, nadále bude růst krize hlubší, prý kulturní a civilizační. Ani nejhloupější filosof by ale nebyl ochoten vyřvávat v titulku „Krize: je čas vzít řešení pevně do rukou“ a výzvou k „odvaze politiky regulovat kulturu“ se přiřadit po bok nacistickým diktátorům. Výrobcům onoho kavárenského traktátu klusal na pomoc Jaroslav Rudiš, odkojený redaktorováním (nomen omen) v „Ruďasu“ neboli čím dál rudějším Právu. Z knižního veletrhu v Lipsku sice Rudiš s neochotou v hlase v ranní Mozaice stanice Vltava tlumočil, že v literární branži v Německu se krize „zatím“ neprojevila. Bez vysvětlení a aniž by na to byl tázán však do pořadu zaměřeného na informace z kultury s mládežnickou angažovaností vecpal zprávy o krizi v německém automobilovém průmyslu i čísla o nezaměstnanosti. Zatímco zahraniční noviny informují, že za současné „krize“ vzrostl trh s uměleckými díly, že ve Francii mají obyvatelé na to, aby si koupili o 30 až 40 procent knih více než loni, tuzemským médiím na informace o všeobecném zlevňování ve světě jaksi nezbývá prostor.