Mezi základními hodnotami, které spojují členské státy v Evropské unii jsou svoboda pohybu osob a služeb. Možnost hledat si práci je výhodou, kterou vnímá mnoho občanů ČR jako přínos našeho členství v Evropské unii. Právě tak by rádi i zaměstnavatelé i české podniky, hledali zakázky v ostatních členských zemích EU. Získat zakázku v jiné zemi znamená vyslat do této země své pracovníky. A právě vysílání prachovníků se stalo klíčovým tématem říjnové plenární schůze Evropského parlamentu ve francouzském Štrasburku.
Vysílání pracovníků je jedním ze závažných, nebojím se říci konfliktních problémů, které musí Evropská unie vyřešit v nejbližších letech. Je to problém, který se bolestivě dotýká i České republiky a našich občanů a podniků.
Teorie a praxe vysílání pracovníků
Ideální svoboda ve vysílání pracovníků by měla vypadat tak, že se český podnik bude ucházet o zakázku v kterékoli jiné členské zemi za stejných podmínek jako kterýkoli jiný zahraniční či domácí podnik. Když potom v transparentní a spravedlivé soutěži zakázku získá, poskytne službu či provede práci (například postaví nádraží) za stejných podmínek, jako kdyby zakázku provedl místní, domácí podnik.
Praxe je, bohužel, od tohoto ideálu daleko. Namísto tak často proklamovaného evropanství a rovnosti se především staré členské země stále častěji a jasněji soustředí na ochranářskou politiku. Namísto otevření trhu zahraničním podnikům dělají vše pro to, aby ochránili domácí trhy pro domácí podniky. Taková politika není pouze v rozporu s proklamovanými zásadami Evropské unie, ale především poškozuje občany jak domácí, tak v jiných členských zemích. Z prvního pohledu ochranářská politika pomáhá domácím zaměstnavatelům a jejich zaměstnancům udržet zakázky. To ano, ale za jakou cenu - za cenu menší konkurence, vyšších cen a nižší kvality. Zatímco několik zaměstnavatelů a malá skupina jejich zaměstnanců na protekcionismu získává, ostatní občané to zaplatí ze svých daní a doplatí na to nižší kvalitou služeb.
Omezení ve vysílání pracovníků
Jistá omezení volného vysílání pracovníků do zahraničí plynou ze stávající platné legislativy Evropské unie. Skrývají se především v ustanoveních o ochraně pracovníků.
Další omezení vyplývají z dohod, které uzavřela Špidlova vláda před vstupem České republiky do Evropské unie. Tato vláda dohodla řadu omezení, která dnes brání českým podnikům vysílat své pracovníky do některých členských zemí, tedy ve skutečnosti omezuje české podniky v získávání zakázek v zahraničí. Nechme na jinou diskusi, zda všechny Špidlou schválená omezení byla skutečně nezbytná, zde jsme nešli starým členských zemí vstříc více, než bylo správné.
Kromě těchto, v zásadě legálních bariér, však v praxi existují ještě další bariéry, můžeme říci "nad rámec zákona", kterými některé země brání podnikům z jiných zemí vysílat své pracovníky. Tato opatření mají většinou podobu obtížně překonatelných či dokonce nepřekonatelných administrativních bariér. I tato opatření se ráda skrývají za populární "ochranu zaměstnanců".
Vyjasnění pravidel
Pravidla pro vysílání pracovníků do jiných členských zemí jsou dnes upravena článkem 49 Smlouvy o Evropském společenství a směrnicí 96/71/ES o vysílání pracovníků. Členské státy musí zaručit svobodu poskytovatele služeb dočasně vyslat pracovníka do jiného členského státu za účelem poskytnutí služby. Tato svoboda může být omezena pouze právními předpisy a ze závažných důvodů obecného zájmu, musí být dodržována zásada nediskriminace a proporcionality.
Tato pravidla však nejsou vždy dodržována a také nejsou zcela jasná, ve věci existuje několik judikátů Evropského soudního dvora.
Původním záměrem Evropské komise bylo vyjasnit pravidla pro vysílání pracovníků v rámci směrnice o službách na vnitřním trhu. Tato směrnice, známá jako Bolkensteinova )podle komisaře který ji připravil), obsahovala ve svém původním návrhu jasná pravidla pro vysílání pracovníků. Podle návrhu by platila pro zaměstnance stejná pravidla, ať by pracovali pro svého zaměstnavatele doma či v zahraničí.
Směrnice měla dokončit budování vnitřního trhu v Evropské unii. To se však nepodaří, během projednávání v Evropském parlamentu se socialistické zpravodajce paní Gebhart podařilo navrhovanou směrnici značně "vyprázdnit". Mezi jinými byla z návrhu vypuštěna také pravidla pro vysílání pracovníků.
Náhradou za to publikovala Evropská komise v dubnu 2006 sdělení "Pokyny pro vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb". V tomto sdělení komise kritizuje stávající praxi prováděnou některými členskými zeměmi. Evropská komise provedla řadu kontrol a zjistila řadu problémů a otázek, na které je třeba odpovědět.
Komise například ve svém sdělení konstatuje, že požadavek aby měla firma vysílající své pracovníky na území cílového státu svého zástupce s trvalým pobytem v tomto státu je nepřiměřený. Podle tohoto požadavku například pokud by slovenský truhlář chtěl vyrobit nábytek pro holandského zákazníka a chtěl by jej na místě dodání smontovat svými silami, musel by mít v Holandsku svého zástupce s trvalým pobytem v Holandsku. Podobně komise konstatuje, že nepřiměřené jsou i právní předpisy některých zemí požadující povolení či registraci předcházející vyslání pracovníka. Komise cituje rozhodnutí soudu o tom, že členský stát nesmí vyžadovat dodatečné správní formality, pokud jsou pracovníci řádnými zaměstnanci poskytovatele služby, může to však ověřovat.
Zpráva Evropského parlamentu
Evropský parlament projednává Sdělení komise "Pokyny pro vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb" a bude hlasovat o svém stanovisku k tomuto sdělení. Zpravodajkou Evropského parlamentu je německá poslankyně zelených Elizabeth Schrődter, která připravila návrh zprávy. Její zpráva jde však proti záměru Komise. Zpravodajka klade nepřiměřený důraz na ochranu pracovníků. Ve svém důsledku se zpráva navržená zpravodajkou staví proti svobodě vysílání pracovníků.
Návrh zprávy p. poslankyně Schrodter požaduje, aby pro vyslané pracovníky platily minimální požadavky na bezpečnost práce a pracovní podmínky obsažené v kolektivních smlouvách hostitelské země, aby tak nedocházelo k sociálnímu dumpingu nebo k nekalé hospodářské soutěži. Ve skutečnosti tato opatření zabraňují vyslaným pracovníkům být konkurenceschopnými a poskytovat volně své služby za stejných podmínek jako pracovníci místní země.
Tato zpráva byla projednána na Výboru pro zaměstnanost a sociální politiku. Poslanci klubu Evropské lidové strany - Evropských demokratů ve výboru hlasovali jednotně proti návrhu zprávy.
Před hlasováním v plénu připravili poslanci EPP-ED několik pozměňovacích návrhů. Ani v případě přijetí těchto pozměňovacích návrhů se však nezmění celkové směřování zprávy proti svobodě při vysílání pracovníků, naopak zpráva zůstane argumentem pro ty, kdo svobodě vysílání pracovníků kladou nepřiměřené bariéry. Z toho důvodu budou poslanci Občanské demokratické strany hlasovat proti návrhu zprávy poslankyně Schrődter.
Milan Cabrnoch MUDr. Milan Cabrnoch poslanec EP člen Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a náhradník ve Výboru pro rozpočtovou kontrolu rezortní mluvčí klubu pro oblasti: ochrana spotřebitelů, zaměstnanost a sociální věci Osobní stránky
