Z mediální kuchyně: Čech odhalil Peňáse

Aleš Knapp

Následující autorův pravidelný sloupek pro časopis Reflex nevyšel:

Z literárního kritika, ba v jistých kruzích uznávaného, přesedlal redaktor Jiří Peňás ve svých sloupcích v Týdnu už dávno na politikaření. A teď se nám dal na fotky. Pro Fotoblog na internetových stránkách svého plátku hledá syžet i v pražské budově Českého rozhlasu, kde po dobu přivýdělku ověšen aparátem zaparkuje ve vstupní hale napucovaný velociped. Jako doma. Naopak nedoma je Peňás, slídí-li s foťákem po českém venkově kolem pomníku Svatopluka Čecha. Sprosté nadávání z 11.5. na spisovatele jako tvůrce „šovinistické agitky“ a symbol „odešlého národního bytí“ není projevem literárního kritika, ale politikařícího likvidátora české literatury. Peňás jako Antičech? Nebo spíš Nečech? Čechové se stále víc ocitají v palbě kaťuší a brankář Petr Čech přestal vlastním přičiněním platit v tuzemském tisku za chloubu národního fotbalu. V závěrečném zápase anglické ligy Čech podběhl centr a inkasoval gól. Kdo je ale ten, který se raduje, když v Chelsea čili klubu ruského miliardáře Abramoviče a pod vedením nedávného trenéra ruského týmu Hiddinka pouští Čech školácké branky? Kdo se snaží, aby Čechové měli z ostudy kabát? Nečech Peňás sice fotbalu nerozumí, jako bývalý literární kritik se tedy aspoň vybarvil svými výroky o spisovateli Čechovi. Plky o „konzervativní pivní nátuře“ Čechova pana Broučka převzal od svého učitele, bolševického profesora Rzounka. Janáčkova opera Výlety pana Broučka se nedávno hrála v Praze i v Lübecku a Frankfurtu a kritikům v tamním tisku došlo, že Brouček je veskrze kladnou českou figurou. Že se na příkladu Husitů vysmívá militarismu a na příkladu Měsíčňanů ezoterickému mysticismu. Válečnictví i mystiku spolu s Peňásovou hlubinou bezpečnosti hledejme směrem východním. Čech Brouček tak svým výsměchem Peňáse odhalil. A pořádně vytočil.