Ve slovenské SuperStar se vzdával hold Marice Gombitové

Zuzka Aislerová

Po velikonoční přestávce proběhlo další kolo slovenské SuperStar znovu se čtyřmi finalisty. Tentokrát už však musel jeden vypadnout, není proto divu, že ze sebe každý vydával maximum. A písničky, které finalistům vybírala porota, nepatřily zrovna mezi ty nejlehčí - navíc se ani nedalo spoléhat na to, že bude skladba každému sedět, případně ji bude daný finalista znát. Nakonec každý měl jednu pohodovější skladbu a jednu výzvu, v případě té složitější skladby to bez výjimky všem trochu pokulhávalo, takže pěvecky byly šance vyrovnané. To se však nedalo říct o startovní čáře, protože výjimečně v tomto nelehkém kole každý začínal z jiné pozice, do celkového počtu hlasů totiž zasahovaly i hlasy z minulého kola, kdy odešel dobrovolně Robo Mikla a nikdo z finalistů nevypadl - více o tomto případu si můžete přečíst v mém minulém článku. Pojďme se tedy podívat na jednotlivé finalisty…

Na začátku večera vystoupili na pódium stylově převlečení moderátoři Adéla Banášová a Martin „Pyco“ Rausch, kteří během večera prostřídali lidový kroj a kombinaci folklórního oblečení s trendy kalhotami, aby tak naznačili, že i slovenské písně držící se lidových kořenů mohou znít současně a moderně. A v podobném duchu se také nesl výběr písní. Každý soutěžící zpíval klasiku slovenské scény a jednu píseň novodobějšího interpreta. Soutěž zahájil Tomáš Bezdeda písničkou Petera Nagya „Poďme sa zachrániť“. Slovenské skladby, obzvlášť ty známé, jejichž text zná celé publikum, jsou jeho velmi silnou stránkou a nedalo se tedy od něj čekat nic jiného než stoprocentní výkon. Přece jen však Tomáš ničím nepřekvapil, protože podobný trik (i když v tomto případě nebyl úmyslný, pravda, bylo to přímo jeho úkolem) už zkoušel na city hlasujících mnohokrát. Ale na druhou stranu, co chcete Tomášovi vyčítat, je prostě takový, že když se zasměje, nemůžete se na něj zlobit. Z poroty dokonce zazněla poznámka, že kdyby v Česku dělal reklamu na pivo, které značně podražilo, diváci u obrazovky by to ještě oslavili. A tak jako vždycky si Tomáš pochytal pár plyšáků a odešel se připravit na svou „výzvu“. Katka Koščová zpívala skladbu od Zuzany Smatanové „Tam, kde sa neumiera“. Pro Katku byla kritická právě tato skladba, protože začátek nebyl moc přesvědčivý a z Katčina hlasu byla znát nervozita, možná to na ni bylo moc hluboko. Nicméně potlesk, který se strhl po odezpívání písničky byl srovnatelný s Tomášovým. Zdenka Predná, která byla ve velké nevýhodě - v minulém kole získala velmi malý počet hlasů oproti ostatním soutěžícím - zpívala skladbu od slovenské kapely Peha „Slnečná balada“. Podle mého názoru to byl z první poloviny (krom předchozích dvou započítávám i následující Martinu Šindlerovou) nejpřesvědčivější výkon a konečně můžu také dodat, že do toho Zdenka dala trochu srdce a svojí osobnosti a neodezpívala to jen jako rutinu, což byl její problém v předchozích kolech. Byla to skladba, která jí sedla snad nejvíce ze všech a byla odezpívaná s lehkostí a jednoduše uvěřitelně. Její zpěv se líbil i porotě, která si možná dala trochu víc záležet s výběrem, přece jen Zdenka musela dohánět velký počet chybějících hlasů na postupové místo. Martina Šindlerová dostala za úkol skladbu od alternativní zpěvačky Szidi Tobias „Chlap z kríža“, což byla píseň složitá, ale na pěvecké schopnosti Martiny vcelku nenáročná v porovnání s tím, co ji ještě čekalo. O zpěvu Martiny není pochyb, jak mnohokrát už poznamenala porota i já v minulých článcích, ale tentokrát mě na ní pomalu začínalo vadit to, co mě trápilo dříve u Zdenky. Martina působí velmi ambiciózně, když přijde na pódium, snaží se co nejvíc předvést a největší tragédií by pro ni zřejmě bylo, kdyby se jí něco stoprocentně nepovedlo. A tak trochu zapomíná, že tam zpívá pro lidi, kde by měla do svého projevu dát trochu více lidskosti, místo toho si stále více upevňuje svůj chladný image „ledové královny“.

V kontrastu oproti ní vystoupil jako další v pořadí opět Tomáš, na kterém sice vůbec nejsou znát jeho pocity, za to však působí, že je mu docela jedno, jestli něco splete nebo ten večer vypadne, hlavně že má své fanoušky, kteří ho mají rádi. Protože se pomalu blížíme k vrcholu soutěže, kdy zůstane jen jeden finalista nebo finalistka a stane se slovenskou SuperStar, možná stojí za úvahu, kdo z nich dokáže nejlépe snášet nástrahy šoubyznysu. I když ten slovenský není zdaleka tak zákeřný jako ten český, přece se často dají slyšet prosby fanoušků: „Tomáši, zůstaň hlavně takový, jaký jsi“. Myslím, že zrovna Tomáš s tím nebude mít problém a hlavně se narozdíl od Martiny nebude nutně chtít zalíbit všem. Prostě přijde na koncert, zazpívá pro svoje fanoušky a s nimi, posbírá plyšáky a zase odejde a nejspíš ho vůbec nebude trápit, že nějací rockoví chlupáči na něho budou v hospodě nadávat. Abych se vrátila k jeho druhé písničce „Voda, čo ma drží nad vodou“ od Joža Ráža, to byl zase jeho kámen úrazu (ale neberte tenhle výraz úplně vážně), protože v nejvyšších tónech to moc neladilo, ale jak jsem se tu výše rozpovídala, na výsledný efekt to mělo nicotný vliv. Následovala trojice skladeb Mariky Gombitové: Jako první zpívala Katka Koščová písničku „Pomätená“. Katce se skladba povedla více než ta předchozí a zazpívala ji přirozeně a bez křečí. A zajisté si tímto výkonem získala obdiv svých fanoušků, kteří ji dostatečně podpořili i tentokrát. Na Zdenku čekal trochu těžší kousek „Študentská láska“. Nepřekonala svůj prvotní výkon, ale skladbu slušně odezpívala. Velký rozdíl mezi čtvrtým nepostupujícím a třetím místem z minula nepřekonala, ale ze SuperStar odešla se ctí – v obou dvou skladbách dokázala, že je dobrou zpěvačkou a může směle natočit desku. Vrcholem večera a to doslova, i když možná jinak, než to zprvu pochopíte, byla Martina Šindlerová, která musela nést velmi těžký kříž. Nebyla zdravotně úplně v pořádku a čekala ji jedna z nejnáročnějších skladeb slovenské scény „Vyznanie“. S ohledem na její schopnosti a na to, že jí skoro v každém kole porota neřekla nic jiného než „perfektní, stoprocentní, bez pochyb“, to možná bylo spravedlivé vzhledem k ostatním finalistům, aby i ona musela pořádně zabojovat, ale faktem je, že tato skladba vyžaduje úplnou pěveckou kondici, ve které Martina nebyla. A i když takové věci obvykle neomlouvají, v tomto případě bych jí to určitě přičetla k dobru, jedinou její chybou byla potíž s dechem a chraplavým hlasem. Když Martina skončila, pomyslela jsem si, tak do byl výstup na Mount Everest. Po chvilce to samé poznamenal i Paľo Habera, který dodal, že Marika došla na vrchol a Martina skončila těsně pod ním. Co je ale jisté - málokterá zpěvačka by došla tak vysoko.

Finalisté tedy zbyli tři a příští pátek se již rozhodne, kdo se ocitne v úplném finále slovenské SuperStar. Ani předposlední kolo nebude jednoduché, budou se zpívat swingové písně s big bandem. O přípravě na tohle předfinále se něco málo jistě dozvíte ve čtvrtečním magazínu. Těším se za týden.

3. dubna 2005