Nekonečný příběh StB aneb nejsme jako oni?

Peter Žaloudek

Ad LN 23.8.


Cetl jsem jiz nekolik clánku pana doktora Hnízdila. Vetsinou se mi jeho názory líbí. Jeho poslední úvaha "Nekonecný príbeh Stb aneb nejsme jako oni" vsak ve mne vyvolala mírné rozpaky a s jeho názorem nesouhlasím.
Podle úhlu jeho logiky by meli napr. na chyby ci nesprávné zákroky lékaru poukazovat jenom ti, kterí byli nimi poskozeni? A co kdyz uz na ne poukazovat nemohou, jestli v dusledku chybných zákroku lékaru treba umreli? Má se snad jejich vina promlcet a ututlat?

Nemyslím si, ze by bylo správné, aby masy ci davy lidí prevzali na sebe moc a právo soudit lidi, kdyby selhalo soudnictví ci celá legislativa. Ale zrovna tak si nemyslím, aby spolecnost mlcela a nevyjádrovala se k zlocinum svých predku. Národ, který nezná svou minulost a nechce ji ani znát, se musí zákonite obávat o svou budoucnost. Jako lekar by pan Hnízdil mel vedet, ze to, co kdysi v mládí spoluvytvárelo a formovalo cloveka, to vse velice úzce souvisí s tím, jak se dnes ten clovek chová a proc koná tak, jak koná. Psychiatrie a moderní psychologie se dnes jiz neobejde bez hledání prícin nemocí v dobe detsví, dospívání atd...

Ziji v Rakousku jiz skoro 25 let a vím velice dobre, kolik desetiletí po skoncení II. svetové války to Rakusanum trvalo, aby si uvedomili, ze velká cást jejich obyvatelstva kolaborovala s nacisty. Az teprve pred pár lety - tedy víc nez 50 let po válce (!) - zacli napr. vyplácet peníze lidem z mnoha slovanských zemích, kterí za války nucene pracovali v ruznych fabrikách v Rakousku. Z tech lidí zije dnes uz jenom mizivé procento, protoze drvivá vetsina jiz zemrela. Bylo to vsak gesto nesmírne dulizté!
Psychologie zná na to termín - Verdrängen - odsunout mimo, nemyslet na to, potlacit to, nezabývat se tím - protoze je to nepríjemné. Myslím, ze to, co se momentálne v Cechách, ale vlastne i ve vsech postkomunistických zemích deje, je práve ono - "Verdrängen" - nechtít se do posledních dusledku zabývat svou minulostí, protoze je to nepríjemný proces konfrontace se svými vlastními slabostmi, zbabelostí...

Karel Gott, Josef Dvorák, Jarmila Kratochvílová a desítky, mozná stovky jiných, za komunismu "na svetlo slávy vynesených celebrit" - osobne nemám nic proti nim: ale kdyby byla bývala normálni doba, treba bychom zde meli jiná jména, jiné lidi a byli bychom na ne mozná mnohem víc hrdi.

A osobní poznámka nakonec:
To, ze pan Dr. Hnízdil verejne a otevrene píse a noviny ci jiné sdelovací prostredky mu dávají k tomu prostor je chvályhodné a je to opravdu znak demokracie a svobody. Uvedomuje si vsak, ze to není samozrejmé? Vzdyt v mnoha zemích jeste dnes, ale v bývalém komunistickém Ceskoslovensku zcela jiste by tuto moznost nemel. Leda ze by psal neco, co by se líbilo "strane a vláde".

Dekuji za pozornost

Žaloudek Petr
ThLic. Peter Žaloudek sa narodil v roku 1958 v Žiline, od roku 1983 žije vo Viedni. Za totality pôsobil v slovenskom katolíckom podzemí, spoluorganizoval pašovanie náboženskej a duchovnej literatúry a premietanie vtedy zakázaných filmov a diaprednášok s náboženskou tématikou. Po nútenom odchode do emigrácie vyštudoval v Ríme teológiu a niekoľko rokov pôsobil vo Viedni ako kňaz. Neskôr sa oženil a od roku 1991 pracuje ako rádiologický laborant na jednej z viedenských kliník.
Osobní stránky