Kalousek a dost

Martin Daneš

Na přímluvu lidoveckého předsedy Kalouska přidala před časem vláda miliardy krajům, nyní zase ustoupila jeho tlaku na rychlejší deregulaci nájemného. Čím to, že má nový předseda jedné z menších koaličních stran u premiéra takové slovo? Odpověď je nabíledni: drží Špidlu za límec a do ucha mu výhružně šeptá: Podvol se, nebo vystoupíme z koalice a předčasnými volbami tvá ČSSD určitě nezíská.

Kalousek se prozatím spokojí s pouhými náznaky hrozeb, neboť na frontální střet není připraven. Jde o to, aby předčasnými volbami získala jeho vlastní strana, a proto musí předseda KDU-ČSL napřed dostatečně „zviditelnit svůj nový styl“. V neposlední řadě i střet sám je třeba připravit tak, abych v něm nefiguroval coby viník.

Kalouskův styl staví na osvědčené taktice obhajoby zájmů „obyčejných lidí“. Schválně porovnejme, jak naložil se dvěma velkými lidoveckými tématy. Starý Luxův návrh třikrát a dost Kalousek oprášil a s velkou pompou dnes prezentuje veřejnosti. Že se mají recidivisté přísněji trestat, na to každý slyší. Naproti tomu iniciativě lidoveckého poslance Karase na zákaz potratů se předsedova požehnání nedostalo. Proč? Obyčejní lidé jsou proti!

Kalousek se v tomto ohledu ukazuje jako všemi mastmi mazaný dědic populisty Luxe. V kontroverznějších otázkách nebylo lze z tehdejšího lidoveckého předsedy vydolovat názor. Zato tam, kde koukal snadný politický zisk (třikrát a dost), anebo ve vymezování se vůči – zlým - partnerům v koalici nebylo výmluvnějšího řečníka.

Kdy přijde Špidlovo Sarajevo, neví nikdo krom Hospodina a Antonína Baudyše. Až nastane, nebude jeho iniciátorem Kalousek: po Luxově vzoru to náš malý Machiavelli navlékne tak, aby si vinu za rozpad koalice připsal někdo vně lidové strany. Před šesti lety Josef Lux do pozice hochů na špinavou práci obratně vmanévroval Jana Rumla s Ivanem Pilipem. Oba to za něho nakonec schytali i s úroky.

Martin Daneš
V roce 1991-92 byl diplomatickým poradcem v Kanceláři prezidenta republiky. Pracoval jako redaktor v Lidových novinách, Metropolitanu, Českém deníku, šéfredaktor Denního Telegrafu (1993-94) a měsíčníku Mezinárodní politika (2002). V současné době žije a pracuje ve Francii
Osobní stránky