Už žádná korupce!

Jan Suchánek

Tak možná mohlo znít novoroční předsevzetí mnoha soudců, když pod vlivem vánočních svátků kriticky hleděli na vlastní počínání v soudní síni. Je nepopiratelné, že v moci soudců je takové předsevzetí bez jakýchkoliv problémů naplnit. Oni mají tu mimořádnou přednost žít vedle světa „de facto“ i ve světě „de iure“. A v tomto světě „de iure“ je jejich svatým právem korupci zcela vymítit. V tom světě „de facto“ by to byl nesmysl. Když už i církevní autority hájí právo potřebných krást, pak soudce vystavený budoucnosti žebráckého důchodu má právo být úplatky zabezpečen na starý kolena, když jej čeká jen žebrácký důchod! Budujeme přece sociální stát!

Tím geniálním nástrojem v boji s korupcí v tom světě „de iure“ je konstatování nesrozumitelnosti. Žalujete stát, protože jste obětí korupce a korupce je nástroj, jak za odměnu orgán státu ať politikem, úředníkem, soudcem, prokurátorem atd. jedná v rozporu se zákonem jim uloženou povinností ve prospěch třetí osoby, v našem případě organizovaného zločinu. Organizovaného zločinu proto, že orgány státu nezjistili pachatele vaší újmy, když například ten, co vás okradl, se dle orgánů státu neobohatil ani nejednal ze své vůle, když v našem případě jednal dokonce z vůle prokurátorů, a je tudíž beztrestný.

Žijeme v moderní době akciových společností a holdingů a tak se snadno stane, že obětí jedné iniciační korupce je víc a tím i víc soudních sporů. Naše skvělé ministerstvo spravedlnosti nároky všech s ohledem na rozpočtové omezení odmítne, pohledávka se mu proto zdá nesrozumitelná a korupcí se vůbec nezabývá. Ti právníci se staví, že nechápou, když soud vykáže, že úpadce měl k prohlášení konkurzu zisk víc než 500 násobek základního kapitálu, a ministerstvo financí tvrdí, že se z toho nemusí platit daň z příjmu, že jde o mnohonásobnou korupci, která trvá.

Už jako za privatizace dochází k domluvě státní moci výkonné se státní mocí soudní, že práva občana nemají proti svévoli či zkorumpovanosti státní moci žádný význam. Tady se to realizuje v tom, že soudy zamítnou následnou žalobu těch obětí korupce s tím, že jsou nesrozumitelné. Zcela v kontextu s právním názorem žalovaného skvělého ministerstva (ne)spravedlnosti. Někdo možná dostane od mafie provizi, jiný se jen zachová jako homo economicus a zahřeší si leností. Státní moc výkonná státní moci soudní zaplatí tím, že zabrání státní moci zákonodárné jakkoliv omezit nezávislost státní moci soudní na psaném právu této země a stejně tak na právu EU nebo tomu, aby moc zákonodárná zavedla moci soudní nějaké očistné mechanismy.

A teď k té nesrozumitelnosti. Mafie využívá korupce k svému obohacení a dělá například v případě konkurzů tak, že korumpuje nejen soudce a správce konkurzních podstat, ale musí k součinnosti zkorumpovat prokurátory a finanční úřady. Mafie má komplexní řešení ověřené desetiletími praktického deformování práva ve prospěch představitelů třídní moci. Logicky z toho vznikne povrchnímu pozorovateli nesrozumitelný galimatyáš, který si v sebezáchovné víře vysvětlí ve prospěch neposkvrněnosti státní moci. Prostě to popsal i profesor Parkinson. Prokazování korupce je pro soudce stejnou oblastí mizejícího zájmu jako pro správní radu investice do jaderné elektrárny a naopak potrestání kverulující oběti korupce je radost projednat.

Vyspělé právní státy při vědomí náročnosti boje s korupcí se dohodly na Evropských úmluvách proti praní špinavých peněz, proti korupci. Abychom nebyli i formálně za blbce Evropy, tak jsme se k tomu formálně taky přihlásili a povýšili ty protikorupční úmluvy nad zákon. Ale žádné ministerstvo, prokuratura či soud až po Ústavní nechtějí se závazky z těch úmluv mít nic společného. Základem obrany korupce prostřednictvím poukazu na nesrozumitelnost žaloby je požadavek soudce, aby mu ta korupce byla zřejmá bez provedení důkazů. A bez důkazů se mu to zdá jako nesrozumitelné pomluvy. Přes tenhle protiústavní nezákonný požadavek justice v tomhle státě nejede vlak. Kdyby tahle s doktorem práva zacházel doktor medicíny, to bychom se snad těch doktorů třídního práva rychleji zbavili.

Soudu deklarujete například 60 fatálních prohřešků, rozporů jednání soudce s principem legality v konkurzním řízení, v kterém vás justiční (konkurzní) mafie okradla, protože je nutno tvrdit vše podstatné hned na počátku soudního řízení a nevíte, co si soud za podstatné vybere. Dovolím si připomenout, co je princip legality. Je nebo by to mělo být totiž úplně opačně než za bolševika. Vy můžete dělat cokoliv, co zákon nezakazuje, a naopak stát a soudci s prokurátory pouze to, co jim zákon dovoluje. Každý snad chápe, jak se soudcům a prokurátorům stýská po starých časech a že je nanejvýš pravděpodobné, že využijí své nezávislosti k tomu, staré bolševické praktiky znovu restaurovat i když jen v skrytu, jako to dávno už dělají prokurátoři.

Soud na obranu té korupce předstírá, že se v tom ztratil a samozřejmě se nevyloučí pro nedostatek kvalifikace a intelektuálních schopností, nereaguje ani na to, že žalobci už dal několikrát zapravdu odvolací soud, který ty nezákonnosti konkurzního soudce sám konstatoval a žalobce to jen cituje. To soud, kterému jste poslali žalobu, vám za pravdu dát nemohl, k takovému dokazování nedošlo a nesmělo v zájmu organizovaného zločinu dojít. Soud neuplatnil logický součin, aby jen z jedné nezákonnosti, když žádnou ministerstvo nerozporovalo, usoudil, že žalobce se stal objektem nezákonnosti a žaloba je tedy důvodná.

Ministerstva ve svých vyjádřeních přes výhradu nesrozumitelnosti dokonce několikrát jednoznačně poukázala, že ví konkrétně které principielní porušení zákona je nejzásadnější, a právo na nezákonnost jednání svých soudců, prokurátorů a berních úředníků v té souvislosti, jak na to žalobce poukázal, demonstrativně podpořila. Soudu tak připomněla, jaký výklad práva by tu měl platit a už vůbec že soud nesmí připustit, že by vyžadoval, aby ministerstva jako strana žalovaná také respektovaly závazky státu z Evropských úmluv o korupci.

Dokonce tím justice potvrdí nerovnost občana a státní moci. Přesně opačný přístup měla justice při trestním stíhání zástupců té oběti korupce. V mnohaletém trestním řízení se projednávala obžaloba, která dle zvukovým záznamem dokumentovaného přiznání předsedy trestního senátu byla soudcům, obžalovaným i advokátům absolutně nesrozumitelná, což nakonec konstatoval i osvobozující rozsudek. Je absolutně protiústavní, aby prokurátoři mohli občana nesrozumitelně obžalovat a zostouzet trestním řízením, když občan nemůže uplatnit právo na presentaci důkazů korupce před soudem z důvodu, že pro soud je žalobní poukaz na korupci bez provedení důkazů nesrozumitelný.

Pokud někdo získává dojem, že haním naši soudcokracii, pak veřejně prohlašuji, že jsem přesvědčen, že proti temnému světu prokuratur, jsou soudci přímo světci, oni jsou ochotni nezákonně jednat i veřejně, to prokurátoři zásadně v skrytu! Vždyť i to odmítnutí žaloby oběti korupce může být výrazem strachu konkrétního soudce před prokurátory, protože to, že korupce nebyla objasněna v trestním řízení, je pro soudce významnou připomínkou moci organizovaného zločinu, před kterou je nutno se sklonit.