Atmosféra strachu a také naděje
Miroslava Němcová
Můj rok 1989
Jako by to bylo dnes. Na konci září jsme s manželem vezli z domovského Žďáru nad Sázavou do Prahy pár věcí synovi, který tam právě nastoupil na vymodlenou medicínu. Radost, kterou jsme ze syna měli, se v Praze změnila v obrovskou tíseň. Celá dolní část Václavského náměstí byla plná policejních antonů a postávajících policistů. Ve vzduchu byla atmosféra strachu...
Kdybych měla popsat atmosféru, věřili jsme. Nebyla to jistota, že se režim zhroutí do měsíce, do týdne, ale naděje, že se brzo "něco" stane.
Z cenzurovaných médií se nedalo dozvědět téměř nic. Pražskou atmosféru na venkov šířili právě mimopražští vysokoškoláci, kteří přiváželi materiály a letáky. Přesto ani devatenáctého dvacátého, kdy přijeli, režim nerezignoval na své praktiky. Tajemné postavy estébáků na žďárském náměstí bedlivě monitorovaly, kdo že si to dovoluje šířit protirežimní nálady... Náš syn ale mezi těmi, kdo přijeli, nebyl. Neměli jsme na něj spojení a propadli panice. Vyrazili jsme do Prahy. Zůstal naštěstí tam. A my tak mohli vyrazit na Václavák na jednu z těch velkých demonstrací, díky kterým režim definitivně padl...
pondělí 30. 10. 1989 Co psaly noviny
O narušení klidu, veřejného pořádku a státního svátku se v sobotu odpoledne v Praze pokusily asi tři tisíce osob. Mezi nimi byla řada provokatérů ze zahraničí, kteří za tímto účelem přijeli do Prahy.
Co vysílala televize
16.15 Ekologie a ekonomika urbanismu 22.30 Zelená Hora 1988 - záznam z festivalu sovětské písně
Jaké bylo počasí
Oblačno, od západu zataženo s deštěm. Odpoledne 11 až 14 °C
Miroslava Němcovámístopředsedkyně PSP ČR, mistopředsedkyně ODS a stínová ministryně kultury
Osobní stránky
