Hic sunt leones

Pavel Kopecký

Latinské heslo „Zde jsou lvi“ se vrací pokaždé, když světovými médii proběhne nějaká zpráva o východoafrickém Somálsku. Většinou jsme zkratkovitě zpraveni o nevybíravosti lokálních predátorů. O jejich bezuzdnosti (laskavý čtenář promine sarkasmus) svědčí, že neváhají unášet ani cizí „hlídací psy demokracie“, jak si přepjatě říkají mnozí západní novináři.

Situace circa devíti a půl milionu obyvatel samozřejmě komická není. Chudičká, neúrodná zem, s nezávislostí vyhlášenou roku 1960, bývá politickou vědou řazena mezi takzvané zhroucené státy. Tedy útvary, kde fakticky neexistuje centrální vláda, jelikož ústřední autoritu respektuje málokdo, či nikdo. Stávající exekutiva nekontroluje ani hlavní město, vládní představitelé prchají za pomyslné hranice. Somálská demokratická republika s metropolí Mogadišo je proto de facto dírou v mapě, místem, o níž máme chabou představu. Možná slabší než měli středověcí kartografové konstruující vize o placaté zemi, když neprozkoumané sféry ponechali nevybarvené a bílou plochou s nápisem varujícím před kočkovitými šelmami končili z nedostatku věrohodných údajů svůj nástin.

Africký roh se vrátil do těch časů. Citlivá oblast islamizujícího se Somálska má po řadu roků vysoce symbolicky jednotný, leč imaginární název, jenž se dále rozpadá na jednotlivé „slabiky a hlásky“ krajů. Tohle drobení do polévky věčně hladového koutu světa, jehož obdobu můžeme spatřovat i v rovněž fundamentalistickém Afghánistánu, nedokáže uspokojivě řešit nikdo. Vměšuje se Etiopie, Spojené státy, Írán a další. Panují veteráni občanské války, polní velitelé, předáci soukromých armád čili warlordi. Výjimečným ostrůvkem relativní stability je v tamějším moři chaosu na severu ležící Somaliland, jenž po léta marně usiluje o uznání nezávislosti. A rybáři všech zemí jako by se konečně spojili a při nehlídaném, kvót prostém pobřeží vylovili, co mohli. Vynikli Číňané, Jihokorejci a Keňané. Zbývající život hubí zaměstnanci firem vydělávajících na likvidaci nebezpečných odpadů. Kde jinde se jich zbavit…?

Banditismus s prvky vlastenecké pomsty patří tudíž – ve světle nadobyčej neutěšené situace – celkem logicky k základním zdrojům obživy. Speciálně bukanýrství motorových člunů, satelitní navigace a rychlopalných zbraní. Černí mužové pod černou vlajkou jsou vážení, pirátství sexy a sama příroda tomu napomáhá: poblíž pobřeží vede nadobyčej významná námořní cesta. Lupiči mají eldorádo. – Navzdory tomu, že mezinárodní společenství dotuje budování somálského státu skrze jednotnou policii a přepadům vytipovaných civilních lodí, jež příležitostně vozí těžké zbraně či jaderný materiál (!), čelí válečnými flotami. Ve strategickém prostoru to nakonec není nevýhodné. Každý z reálných hráčů může být spokojen. Čert ať vezme stokrát podložené názory, že kořen problému nerušeně narůstal po mnoho let. Všem na očích.


Vyšlo slovensky v Hospodárských novinách