Zásah státních zástupců do kauzy Jiřího Čunka je po více než dvou letech stále předmětem žhavého zájmu veřejnosti, vždy znova probouzeného médii a různými politikáři. Nezchladila ho ani skutečnost, že jeho vykonavatelé již nemohou být kárně stíháni, neboť díky odolnosti exministra Jiřího Pospíšila proti opakovaným podnětům k zákroku proti nim vypršela objektivní lhůta pro podání kárné žaloby. Nyní již běží jen promlčecí lhůta případné trestní odpovědnosti, ale ani s ní to patrně nedopadne jinak: kapři si přece nevypustí rybník.
V poslední době zásah posloužil hned dvakrát perle sboru televizních moderátorů Daniele Drtinové, která na tento námět zaperlila hned dvakrát. Po skandalizujícím výkonu v Událostech, komentářích z 18. srpna se k němu vrátila v Interview na ČT24 dne 24.sprna. Záminkou jí opět byla stížnost pro porušení zákona, kterou v této věci podala paní ministryně Daniela Kovářová. V pořadu se pokoušela drtit nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou, která ale nakonec pokusům o „zahánění do kouta“ docela umně odolala.Hlavním postiženým tak byl opět nepřítomný místopředseda Nejvyššího soudu ČR Pavel Kučera a také Nejvyšší soud ČR jako takový. Moderátorka připomněla svou utkvělou představu, že Nejvyššímu soudu ČR není co věřit, když je jeho místopředsedou Pavel Kučera. Na podporu svého názoru zopakovala ze záznamu část vystoupení tlachavé exprokurátorky Marie Benešové z 18.srpna, obsahující hanlivé výroky na adresu Nejvyššího soudu ČR a jeho soudců. K Renatě Vesecké se Daniela Drtinová chovala docela shovívavě. Dokonce omezila používání pojmu „justiční mafie“ a s blahovolným pousmáním několikrát pohovořila o „Vaší šestce“. Když to vyslovila po prvé, napadlo mě, že možná hovoří o chrupu paní nejvyšší státní zástupkyně, ale opakováním jsem byl vyveden z omylu: měla nepochybně na mysli žalobce z řízení na ochranu osobnosti proti exprokurátorce Marii Benešové. „Kupecké počty“ ale paní moderátorce nejdou (viz název článku): žalobců bylo původně sedm a odstoupili dva: Arif Salichov a Petr Coufal, takže zbyla pětice (nikoli pětka, tu si moderátorka zasluhuje za nedbalou přípravu na pořad a za podjatost). Vlastně jen čtveřice, protože státní zástupce VSZ v Praze Libor Grygárek jako jediný s žalobou na Marii Benešovou uspěl.
Pořad by nestál za komentář, kdyby nebyl ilustrací společensky významných poklesků komentátorů a některých politikářů. Především ukazuje, jak hluboko klesla úcta příslušníků těchto společenstev k osobní důstojnosti veřejně činných osobností. Exprokurátorka Marie Benešová vytvořila po vzoru jí důvěrně známých praktik předlistopadových represivních orgánů umělé „spiklenecké centrum“, a jeho příslušníkům přilepila na čela nálepky mafiánů. Měli být společně zapleteni do kauzy „katarského prince“ a zásahu do trestního řízení proti Jiřímu Čunkovi. Z nich všech se ale případ „katarského prince“ týká pouze exministra Pavla Němce, jenž své počínání nezpochybnitelně obhájil před Nejvyšším soudem ČR. Naopak z nezákonného jednání byli usvědčeni pražští soudci, kteří nerespektovali autoritu ministra, a s nimi nepřímo také Marie Benešová. Libora Grygárka Marie Benešová nejspíš přihodila k ostatním jen proto, že v době svého působení na VSZ v Praze pod jeho vedením s ním zrovna nevycházela. Média se chtivě chopila sliny, vyplivnuté Marií Benešovou a rozmazala ji po tvářích jejích obětí, bez ohledu na presumpci neviny. Plivnutí šlo snadno, smytí pohany je obtížné. Nikdo z kritiků zásahu státních zástupců NSZ do kauzy Jiřího Čunka nemá úplné informace, proč a jak k němu došlo, žádný autoritativní právní orgán dosud jejich počínání nepřezkoumal a v klidu zůstává i protikorupční policie. Za těchto okolností je spílání do „mafiánů“ jednoznačně neetické. Týká se to především exprokurátorky Marie Benešové, která se takto nízce odškodňuje za odvolání z funkce nejvyšší státní zástupkyně, o které si řekla nezákonným jednáním v souvislosti s kauzou „katarského prince“, podrýváním autority ministra a také nepořádkem v úřadě. Při představě, že by se ministrem spravedlnosti mohl stát někdo s tak nízkou úrovní úcty k právu a právním autoritám, spojenou s nezpůsobilostí ovládat nenávist k odpůrcům jako Marie Benešová, mi nahání husí kůži. Také komentátoři veřejnoprávní televize by si měli být vědomi toho, že jejich projevy ovlivňují názor veřejnosti na předmět dvou choulostivých soudních řízení, týkajících se osobní cti veřejně činných účastníků. Podporování nálad v neprospěch jedné strany se vymyká z etických mantinelů jejich práce.
Z obou pořadů Daniely Drtinové opět padlo nejvíce špíny na nepřítomného místopředsedu Nejvyššího soudu ČR Pavla Kučeru. Paní komentátorka by měla konečně srozumitelně vysvětlit divákům, jaká je příčinná souvislost mezi jeho společenskými styky s jeho dlouholetou známou, ostravskou krajskou státní zástupkyní Zlatuší Andělovou, a počinem státního zástupce NSZ Stanislava Potoczka, za kterého se postavila a stále za ním stojí nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká. Pavel Kučera je sice vysoko postavený, ale stále jen soudce, bez jakékoli pravomoci vůči státním zástupcům. A krajská státní zástupkyně nevelí svým nadřízeným. Skutečnost je prostá: sporný úkon provedli státní zástupci NSZ, odpovědnost je pouze na nich, nikoli na jejich soukromých přátelích. I kdyby soudce Kučera vyslovil někde u minerálky „moudra“, jež slyšela pouze nevěrohodná svědkyně Zlatuše Andělová, byly by to jen „plané tlachy“, jež by nikoho nezavazovaly k jednání. Ale po skutečných okolnostech a důvodech předání věci Jiřího Čunka novináři příliš nepátrají.
Některé záležitosti, o nichž se v pořadu hovořilo, navíc působí dojmem, že slouží hlavně k odvedení veřejnosti od podstaty věci nebo mají jiný, nezveřejněný vedlejší smysl.
Tak ze všech členů pětičlenné „šestky“ se dnes v souvislosti se „spikleneckými“schůzkami kromě Pavla Kučery, jehož praktický význam pro tuto kauzu je nulový, mluví hlavně o paní nejvyšší státní zástupkyni. Ta ale dle svědkyně Zlatuše Andělové nebyla přítomna žádným „zločinným“ rozhovorům, a pokud se zrovna někde netoulala, stejně mlčela jako ryba. Renata Vesecká to samozřejmě televizním divákům připomněla. Stanislava Potoczka tak zřejmě k vydání rozhodnutí o předání Čunkovy věci přiměli Mimozemšťané, jež k odpovědnosti volat nelze. Je tedy prvotním a jediným původcem pohoršení. Ostatně paní nejvyšší státní zástupkyně tento dojem posílila vysvětlením, že její úloha v této kauze spočívala pouze v přezkumu usnesení státního zástupce Arifa Salichova o zastavení trestního stíhání Jiřího Čunka. Prohlášení o podpoře rozhodnutí Stanislava Potoczka tak zřejmě v červnu r.2007 neučinila Renata Vesecká jako jeho přímá nadřízená, ale její mimozemská dvojnice, která se také domáhala možnosti vysvětlit událost poslancům. Ale zcela bez žertu: podíl odpovědnosti nejvyšší státní zástupkyně na zásahu NSZ do kauzy Jiřího Čunka skutečně není zcela jasný.
Hezká je v pořadu probíraná myšlenka na zveřejnění Čunkova spisu na internetu. Nehledě k tomu, že se jedná o několik tisíc listů, z nichž část je balast, bylo od počátku zjevné, že do cesty uskutečnění nápadu se vedle technické náročnosti může postavit nesouhlas státních zástupců s odkazem na ochranu soukromí svědků. To se skutečně stalo a je otázka, proč paní ministryně zveřejnila nepředjednaný záměr. Veřejnost se ale nebouří, protože chápe, že tudy skutečně cesta nevede, a pouští zveřejňování čehokoli ze zřetele. Pohoršení ovšem nevyvolala sama Čunkova kauza, ale podezřelé procesní úkony policie a státního zastupitelství. Jejich dokumentace není tak obsáhlá, aby její zveřejnění na internetu bylo technickým problémem a údajů, týkajících se soukromí účastníků řízení v nich nemůže být tolik, aby nebylo možné je začernit. Jejich úplným zveřejněním by nám po více než dvou letech dohadů státní zastupitelství konečně nalilo čistého vína. Snad by tu laskavost paní ministryni i veřejnosti mohlo prokázat - pokud se ovšem nebojí následků. Ostatně v případě trestního řízení soudního je věc jasná: rozsudky z pravomocně ukončených případů jsou veřejnou listinou, ke které se může dostat prakticky každý. Analogické zacházení s usneseními policejních orgánů a státních zástupců v pravomocně ukončené věci by patrně nebylo možno považovat za protiprávní.
Daniela Drtinová projevila také jistý smysl pro humor, když se zeptala Renaty Vesecké, zda je pravda, že paní ministryni pomohl s napsáním stížnosti pro porušení zákona exministr Pavel Němec. Představa ministryně, která si dlouhé hodiny namáhá hlavu vypracováním náročného právního podání, a při tom se nechává zdržovat pomocníkem, který má na vše svůj názor, je tak vzdálena realitě života členů vlády, že jsem ji přijal jako pokus o žert.
Všichni se těšíme na vyřízení Nejvyšším soudem ČR stížnosti paní ministryně pro porušení zákona. Předjímat výsledek nelze, zvlášť když s určitostí nevíme, který výrok státního zástupce Daniela Kovářová napadla. Společenská poptávka se ovšem týká pouze usnesení státního zástupce NSZ Stanislava Potoczka z 4.června 2007, kterým byla věc Jiřího Čunka přesunuta z OSZ Přerov na OSZ Jihlava. Bez ohledu na dobré úmysly paní ministryně může být nakonec část veřejnosti zklamána, protože úradek soudců Nejvyššího soudu bývá leckdy skutečně neočekávaný. Nicméně zcela jistě můžeme počítat s tím, že Nejvyšší soud ČR bude postupovat obvyklou rychlostí a k projednání stížnosti se dostane nejspíš až po volbách. Nastal tak vedlejší účinek: nezbývá než čekat na výrok Nejvyššího soudu ČR a sporný zákrok státních zástupců NSZ do kauzy Jiřího Čunka přestal být použitelný jako nástroj předvolební skandalizace politických stran, jimž mělo zastavení trestního stíhání posloužit. V tomto směru je tah Daniely Kovářové geniální, neboť pomůže ke zklidnění předvolební kampaně. Zda také přispěje k očistě špatné pověsti státního zastupitelství a nakonec i ministerstva, poznáme, až promluví Nejvyšší soud ČR.
