Hej, páni kantoři !
Zuzana Chlumská
Kampak? Že pro 3 miliardy? Ano, já slyším ! Jen se ptám, co za to? Co za ty tři miliardy bude? Budou ty školy lepší? Jak, řekněte…!?
Předem se omlouvám těm, jichž se to netýká, ovšem vzhledem k tomu, že nářek nad stavem škol se stává příliš hlasitým, možno říci, že většiny se to asi týkat bude. Budou žáci lépe ovládat pravopis, či počítat rovnice, když všeobecně se běduje nad úrovní absolventů? Nebo chcete za ty peníze nakoupit výukové kazety či pořádat kurzy pro rodiče, aby to své děti dokázali lépe naučit? Nebo naučit žáky, aby si to internetu našli sami?
Že vaše práce není jednoduchá? Ale to jste přece věděli, když jste se rozhodli učit! Že jsou děti neukázněné a neučí se? Na popisu tohoto jevu už Jaroslav Žák založil svá humoristická dílka! Že měli jste smůlu na ministry? Zde mohu vás sice politovat a bude to lítost upřímná, ovšem pan ministr neučí. Vy stojíte před žáky a vaším povoláním je, něco je naučit. A odjakživa platí – když propadá pár žáků, je to jejich vina. Když ale „plave“ celá třída, je to vina učitele. A tady nám neplave jedna třída, nýbrž generace a že je to čím dál horší, bylo už konstatováno mnohokrát!
Že páni poslanci „porcují medvěda“ namísto aby peníze dali na školství? Je to sice pitomost do nebe volající, zejména pak proto, že existuje jistě nejméně 100 dalších míst na kterých ty peníze chybí, ale tragedie českého školství v tom nespočívá.
Že nemáte na moderní pomůcky, které by výuku zpestřily a vylepšily? To je sice mrzuté, ale generace kantorů před vámi ty pomůcky neměly vůbec a jaksi se bez nich obešly. A jaksi navzdory neexistujícím pomůckám lidé vzdělanější byli.
Příčin bude jistě víc a já bych se ráda soustředila na jednu, kterou považuji přímo za smrtelný hřích na žactvu páchaný, hřích, který jen těžko budou v životě dohánět.
Nazvala bych to „problémem verbalizace“.
Náš život se mění v jakýsi instantní drink – připraveno, zamícháno, vypito - a hotovo. Hubneme s pilulkou bez diety, kondici nám udrží samohybná madrace, aniž bychom museli hnout prstem, tak proč bychom se konec konců museli šprtat. Všeobecné jásání, jak teď to půjde bez učení a samo, je trendem poslední doby. Leč pro básničku či malou násobilku to stále neplatí!
Proces učení se prostě oblafnout nedá!
Vzpomínáte - za našich mladejch let, kdy bejval svět jako květ, byli jsme mnohokráte nabádáni, že učit se je nutno z hodiny na hodinu. Že bez předchozího člověk nepochopí následující. Že kontinuita je nutná a bez ní to nejde. A zatím účelem učitel na začátku hodiny takzvaně „ťukal“, aby si ověřil, zda-li učeno bylo a také, aby mysl studentíků naladil na dané téma. A při tom bylo nutné odpověď formulovat. A tedy uvědomit si co říkám a jak to říkám. Následovalo zkoušení ústní, při němž vybraní jedinci podrobováni právu útrpnému za neustálého kantorova dorážení : „Odpovídej celou větou… nekuňkej….“ Metoda zřejmě měla úspěch, neb postupem doby, přestávali jsme odpovědi začínat slovíčkem „Nooo…“. Sveřepí kantoříni opět nás nutili téma formulovat. A spisovně! Při písemkách už ani „nooo“ nepomáhalo a věta se zas prostě nějak zformulovat“ musela, aby měla hlavu a patu.
Dnes ovšem vládnou testy
Komenský zajisté ve svém „škola hrou“ neměl na mysli testy ve stylu televizní soutěže. KareIV. byl: A/ císař římský a král český B/papež C/francouzský král
A je správně! Potlesk! I průměrný pubertální ignorant vytuší, že probírají-li se české dějiny a doba Karla IV., pak to nejspíš ten český král bude. Pokud netuší, dostane se mu „koule“ celkem po právu.
Leč tušení není vědění
A co tuší aktuálně v době testu, nemusí už za týden tušit vůbec a většinou také netuší. Tušení faktu se k jeho vědomému uchopení neposunulo ani o milimetr. Proč by se to učil, když ho z toho nikdo nezkouší a po onom testu ani zkoušet nebude. Pokud se ho o rok později zeptáte v kterém to století dotyčný panovník vlastně vládl, bude nemile zaskočen. I v případě, že na test se študák připraví, posune se vědomí faktu pouze do krátkodobé paměti. Neuslyší už totéž znova a znova při zkoušení spolužáků, nebude nucen „šprtat opáčko“, natož aby svou znalost verbalizoval, tedy převedl do slov.
Ovšem jen zformulovaná fakta se mohou přenést do dlouhodobé paměti jako vědomý systém. A jen opakováním se jejich znalost upevní.
A škola, která tak nečiní, je vlastně na draka!
Zuzana Chlumská
|