Pecina? To není drobný problém!
Jana Dědečková
Poslední víkend před eurovolbami byl politikou doslova nabitý. Lidovci svým vhodně zvoleným termínem sjezdu ušetřili za reklamní kampaň, neboť jak si správně spočítali, pozornost jim celé dva dny jistila veřejnoprávní ČT přímým přenosem. Zda zvolení Cyrila Svobody a výměna celého vedení je právě tím očekávaným signálem, který z KDU udělá volitelnou stranu, ukážou podzimní volby. Faktem zůstává, že strana bude směřovat více do leva a slova nového předsedy o upevnění disciplíny signalizují, že různí „Hovorkové“ trpěni nebudou. Omluvy směrem k členské základně za zvolení Václava Klause prezidentem byly jen takovou třešinkou na lidoveckém dortu, který se pekl v družné atmosféře kulturního domu ve Vsetíně.
V nedělních OVM se setkali Mirek Topolánek s Jiřím Paroubkem. Paroubek smyl z obličeje vaječný nános, vyměnil žloutky potřísněný šat a stylizoval se do obětního beránka, který trpí za všechny hříchy světa. Předlistopadovou papalášskou nabubřelost však nevydrhne ani savem. Leze mu z každého póru a jen otevře ústa, hned se vám intenzivně vrací ty staré časy Kempných a Fojtíků. Mirek Topolánek proti němu vypadal jako člověk z jiného světa, přestože jejich startovací role v politice byla v mnohem podobná. Paroubek, stejně jako Topolánek, byli na své politické cestě vzhůru předem diskvalifikování svými „nedostižnými“ předchůdci. Zatímco však Topolánek s každou novou výzvou a úkolem postupně vyrostl ve skutečného státníka, Paroubek zůstal jen přízemním politikem okresního formátu. A říkám to i při vědomí toho, že ( jak sám deklaruje) chodí do opery a občas si i podává ruce se světovými politiky.
V nedělní Partii na Primě jsme mohli vidět čtyři evropské jedničky kandidátek politických stran. ČSSD by si zřejmě měla sjednotit postoje, aby svým voličům nepředkládala nepoživatelný guláš. Zatímco Jiří Havel volá po co nejrychlejším přijetí evropské měny, jeho šéf je v tomto ohledu mnohem zdrženlivější. Od doby, kdy vládla koaliční vláda, kterou ČSSD dennodenně nabádala k přijetí eura, už totiž uběhl nějaký čas. A od té doby u Jiřího Paroubka došlo k výrazné názorové změně. Euro sice ano, ale jen když bude povolen vyšší deficit. Tak čtyři, pět procentíček. Je zvláštní, že na horování Havla pro euro nezareagoval Petr Šimůnek, který je šéfredaktorem HN, tedy novin věnujícím se převážně ekonomickým tématům.
Zcela stranou ponechám Havlovo (Jiřího) zhodnocení vaječné itifády, jejíž pravý smysl bagatelizoval stylem „ to jen třináctileté, čtrnáctileté zmanipulované děti ….“
Těm „dětem“ doporučuji na facebooku založit novou skupinu s názvem „ Nejsme děti, Paroubku“, kde s humorem jim vlastním doklepnou Paroubkovu vaječnou potupu.
Na můj vkus se poměrně velká část pořadu věnovala diskusi ke slovům, která M. Topolánek pronesl na sjezdu polské strany Právo a spravedlnost. Že Topolánkův projev nečetl nikdo z přítomných a pouze komentoval novinové titulky, bylo zcela evidentní. Že „mlčeti je někdy zlato“, potvrdil v tomto případě Jan Zahradil. Jeho vysvětlení „ co tím asi autor zamýšlel „ nemuselo vyvolat smích přítomných, pokud by citovanou větu četl v kontextu celého projevu. Kdo si celý projev přečte a nedomýšlí pouze z jediné, všemi médií citované věty, nemůže v Topolánkových slovech spařovat rozpor s jeho jednáním, a tudíž ani vymýšlet slova omluvy. Domnívám se, že k podobně ukvapeným závěrům na základě novinových titulků došel i Martin Bursík. Je zvláštní, že i zkušení politici, kteří práci médií znají a mají již své zkušenosti, znovu a znovu naletí.
V neděli 7. června mimořádně zasedne poslanecká sněmovna Parlamentu k hlasování o důvěře Fischerově vládě. Jak politici, tak média již signalizují, že vláda "statika" Fischera by měla s drobnými výhradami projít. Nevím, jakého charakteru ty drobné výhrady jsou. Pokud budu brát v úvahu, že nejdůležitějším zájmem nového premiéra Fischera byla doposud hlavně důsledná desinfekce kanceláří úřadu vlády, tak snad takového rázu, že použil špatnou desinfekci. Já osobně mám výhrady, a to nikoli drobné. Domnívám se, že ve vládě v žádném případě nemá co dělat pan Pecina. A ve funkci ministra vnitra už vůbec. Jeho vyjádření v souvislosti s hnutím mladých lidí, kteří se postavili proti paroubkovskému stylu, a označení těchto událostí za projevy nacismu a vzrůstajícího fašismu, jsou naprosto nepřijatelné a měl by na svou funkci rezignovat. Označit za nacismus spontánní akci mladých lidí v zemi, kde ulicemi pochodují holohlaví náckové, hází se zápalné láhve do obydlí spoluobčanů, nebo rajčaty po ministrech na odborářských demonstracích, je z mého úhlu pohledu projev mocenské zvůle, která může být kdykoli zneužita proti skupině obyvatel, která se Pecinovi nebude zamlouvat. Tím, že slovy Martina Komárka „líže polobotky sociální demokracii“, která při Czechteku 2005 svou mocenskou zvůli už jednou uplatnila, Pecina by měl být nikoli drobným, ale velmi vážným problémem našich zákonodárců. Samozřejmě alespoň těch, kteří rozdíl mezi demokracií a totalitou ještě dokáží rozpoznat.
Jana DědečkováBývalá členka Rady ČT v období tzv. televizní krize. Šéfredaktorka Virtually a místopředsedkyně a mluvčí Občanského sdružení televizních a rozhlasových koncesionářů
